Článek
O zřízení pomníku v tehdejším Schillerově parku uvažovalo vedení města již od roku 1914.
Vypuknutí války se již dlouho očekávalo. Po atentátu na následníka trůnu v Sarajevu, který paradoxně byl v Rakousku-Uhersku jedním z mála odpůrců války, již nadšení k boji nejen v téměř 100% německém Šumperku propuklo naplno.
Bojechtiví mladí i starší muži se hromadně hlásili k výcviku a na frontu, obecné nadšení z války popisuje věrně nejtn E.M.Remarque v knize Na západní frontě klid, také následné vystřízlivění.
Na hromadě kamení, zbytku zničeného památníku obětem 1. světové války ze Šumperka, byla umístěna pamětní plaketa jako připomínka na tento objekt. Původní památník odhalený 30. září 1923 v tehdejším Schillerově parku tvořil obrovský kámen vylomený k tomu účelu v lomu v městském lese.
Na vrcholu stély byl v prohlubni umístěn železný válečný kříž s letopočty 1914, 1918. V dolní části byl vytesán hrubý kříž s citátem rakouského básníka Ottokara Kernstocka: Die Heimat ihren toten Heldensöhnen Bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen. O. Kernstock.
Pomník navrhl architekt Georg Berger, vyroben byl v dílně šumperského kamenického mistra Viktora Kusche. V den odhalení původního pomníku se konaly slavnostní bohoslužby ve všech šumperských kostelích (katolickém, evangelické a starokatolickém), také v židovské modlitebně. Promluvil starosta města a předseda Šumperského okrašlovacího spolku Wiltschke, ten přivítal hosty, také z Vídně. Hrála městská kapela, zpíval Mužský pěvecký sbor a Dámský chór. Pozdravný dopis k slavnostnímu odhalení pomníku zaslal velitel bývalého šumperského 93. pěšího pluku generálmajor ve výslužbě Rudolf Klein a další důstojníci pluku.
Pomník byl po 2. světové válce zničen, zkáza byla dokončena v 50. letech.
Kostel svaté Barbory v Šumperku je barokní stavba z roku 1753. Původně starokatolický kostel byl postaven na území někdejšího městského hřbitova z roku 1606. Hodnotné nástropní malby vytvořil uničovský malíř Ignác Oderlický v roce 1755.
V období reforem císaře Josefa II. byl kostel uzavřen a hrozilo jeho zbourání. Oltářní obraz byl převezen do kostela v Písařově, varhany a kazatelna do Dolních Studének. Po intervencích měšťanů bylo v r. 1790 povoleno kostel zachovat jako pohřební kapli. Kostel byl opraven, pořízen nový oltářní obraz. Pohřbívalo se zde do roku 1886, tehdy byl hřbitov zrušen. Náhrobky byly postupně převezeny na dnešní hřbitov a okolí kostela přeměněno na městský park. Patnáct náhrobků bylo umístěno na průčelí kostela.
V roce 1904 byl kostel navrácen římskokatolické církvi, tehdy byl pořízen nový hlavní oltář s obrazem sv. Barbory a varhany.
Mezi válkami sloužila kaple jako kostelík českých škol. V roce 1923 byly na západní stěně kostela umístěny pamětní desky ze švédské žuly se jmény 274 vojáků ze Šumperka padlých během 1.světové války. Po roce 1945 byly desky odstraněny a patrně zničeny.
V rámci ekumenické spolupráce užívala v 80. a 90. letech 20. století kapli pravoslavná církev, nyní slouží opět římskokatolické církvi.
Kostel je jednolodní stavbou, průčelí je horizontálně členěno do tří úrovní, po stranách jsou usazeny empírové náhrobní desky. Střešní štít má uprostřed malou niku a dvě oválná okna po stranách, kterými po celé šířce štítu prochází viditelná prasklina, také je již vidět náklon štítu nad vchodem do kostela.
Před kostelem stojí klasicistní kříž s klečící Marií Magdalénou a znakem města Šumperka, dílo kamenického mistra Mathiase Fischera z Boskovic z maletínského pískovce z roku 1795.
Náhrobky v průčelí kostela patří šumperským duchovním. Výjimkou je náhrobek učitele Theodora Thiera. Nejstarší náhrobek z roku 1794 patří děkanovi Franzi Ernestu Hengorovi. Většina je zhotovena z pískovce, dva jsou z litiny vyráběné v sobotínských železárnách.
V parku u kostela po levé straně přístupové cesty stojí památkově chráněné barokní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1756 postavené na ochranu Šumperka proti morové epidemii.
Odhalení připomínky na památník byli přítomni zástupci města, zde právě přichází ředitel průmyslovky a její studenti.
Slavnost doprovodili trubači ze slavné rodiny Bartošků.
Plaketa je přikrytá plachtou, právě nám učitel průmyslovky vypráví příběh zničeného památníku.
„Jakmile zvednou plachtu, máme začít troubit,“ svěřují se mi trubači.
A tak nám odtroubí slavnostní fanfáru.
Městský park byl dokončen v roce až 1899 na místě zrušeného hřbitova. U jeho vzniku stál Engelbert Zdenek a šumperský okrašlovací spolek. Na přelomu století bylo město Šumperk nejvíce se rozvíjejícíc moravské město a probíhalo zde rozsáhlé zvelebování.
V Jiráskových sadech se taktéž dochoval meteorologický altánek, ovšem bez přístrojů, postavený v roce 1922 v romantickém stylu z umělého kamene. Stavba je zařazena mezi kulturní památky.
Na obnovený nápis na meteorologickém stánku po nedávné rekonstrukci mě upozornil pán, vlevo, se synem. Pán má samozřejmě německé předky, jako mnoho obyvatel v Šumperku a okolí. Jeho otec byl zabit na východní frontě za 2. světové války, a tak s matkou Češkou nebyli po válce odsunuti.
Hvězdná klenba meteorologického stánku.
Během nedávné revitalizace Jiráskových sadů byly odstraněny některé dřeviny, ve kterých pobývali a zimovali vzácní chránění netopýři. Na starých stromech, některé ještě přečkaly z dob hřbitova, byly vybudovány pro netopýry vhodné budky.
Nejstarší strom v parku je jírovec maďal, pod kterým si právě mohou nejen děti nasbírat kaštany pro tvoření. Starobylý strom má obvod kmene 420 centimetrů a jeho koruna je zpevněná ocelovými lany.
Tento vzácný a starobylý strom stojí hned vedle dnes již funkční repliky kašny, ta byla provedena během revitalizace parku dokončené v roce 2015.
Během revitalizace byl nově postaven tento moderní jednoduchý altánek jako oáza pro návštěvníky sadů před sluncem a deštěm. Celková rekonstrukce paku s úpravou okolních komunikací stála 19 milionů korun, většinu nákladů pokryly dotace.
