Článek
Prvním romským právníkem a posléze i poslancem se v Československu až po válce stal potomek téměř vyvražděných českých Romů Tomáš Holomek, jeho vnučka Jana Horváthová je dnes ředitelkou Muzea romské kultury v Brně.
Pan Holomek byl tehdy pozván na znovuotevření brněnské synagogy ve Skořepce, kde jsem měla možnost se s tímto nenápadným mužem se smutkem v očích potkat a hovořit osobně.
S panem Růžičkou jsem se náhodou potkala v jednom ze šumperských obchodů, v našem městě tehdy pobýval celý týden, přivezl několik panelů s fotografiemi a informacemi o osudu českých Romů. Pan Růžička si nemusel nic připravovat, zejména studentům a žákům ze škol, ale i náhodným kolemjdoucím vyprávěl o osudu své rodiny, svých rodičů, kteří prošli romským holokaustem a stal se ten zázrak, že se dožili konce války, kterýžto zázrak se většině českých Romů nepřihodil.
S panem Růžičkou jsme si povídali u kávy ve vyhlášené šumperské kavárně Pikola. Pan Růžička mi nadšeně líčil pokračující dění na výstavbě památníku v Letech, kde během války strávili v nelidských podmínkách nějaký čas před transportem jeho rodiče a další příbuzní pod dohledem českých četníků. Také mi vyprávěl o své práci ve Fondu pro odškodnění obětí romského holokaustu, který spoluzaložil. Krátce nato bohužel pan Růžička z Hořovic, které jsem si spletla s Hořicemi (miluju trubičky), zemřel.
Vládní zmocněnec Petr Uhl před lety navrhoval vládě, jak se má postavit ke genocidě Romů za druhé světové války. Mimo jiné tehdy doporučil schválit větu: „Vláda uznává historickou odpovědnost české společnosti za protiromská opatření z dob první Československé republiky.“
Nic takového nebylo přijato, návrh se vlastně ani nedostal na stůl, ministři ho škrtli ještě předtím v připomínkovém řízení. „Vzbudilo to téměř všeobecný odpor,“ řekl Uhl.
V našich představách (ve škole jsme slovo Rom stejně jako Žid za totality ani nezaslechli) je první republika vnímána jako symbol demokracie. Poprvé jsem se o prvorepublikovém zákonu dozvěděla na přednášce Terezínské iniciativy, ta byla součástí Dnů židovské kultury v Olomouci. Za první republiky nebyli Romové, ale cikáni, nikdo jim jinak neřekl, ani oni sami. První republika si s nimi od začátku do konce nevěděla rady.
Pod pojmem cikán se tehdy rozuměla „potulná osoba práce se štítící“. Tehdy cikáni kočovali a vadili hlavně na venkově, ne ve městech. Na území Čech a Moravy v té době žily jen stovky Romů.
Zákon o potulných cikánech z roku 1927 byl hlavním protiromským opatřením z první Československé republiky. Zákony týkající se cikánů měly i jiné evropské státy, ale ten československý patřil spolu s bavorským mezi nejpřísnější.
Zákon mimo jiné stanovil, že cikáni smějí kočovat jen s úředním povolením, jež obsahuje i počet vozů nebo zvířat, které kočovníci mají s sebou, a může kočovníkům předepsat povolenou trasu, města a obce mohou potulným cikánům odepřít vstup na své území; mnohá místa měla na hranici katastru upozornění, že cikánům je vstup zakázán.
Zákon byl diskriminační především vůči kočovným a potulným Romům, ale mohl se v některých případech vztahovat i na usedlé a polousedlé Romy, mnozí usazení Romové se tehdy museli z míst, kde již dlouhá léta žili a měli tam i postavené domy, vystěhovat mimo katastr obce.
V létě 1942 byl vydán výnos o potírání cikánského zlořádu. Za ním už následoval romský holocaust.
Pan Čeněk Růžička se narodil koncem roku 1946 v Liberci, byl to bojovník za práva Romů, spoluzaložil Výbor pro odškodnění romského holokaustu.
Pocházel ze starého romského rodu, jeho rodiče byli v letech 1942–1943 internováni v koncentračním táboře v Letech u Písku. Matka byla odtamtud odvezena do Osvětimi, jeho otec do Mittelbau-Dora. Řada příbuzných se stala obětí romského holokaustu.
O existenci tábora v Letech se Čeněk Růžička dozvěděl v roce 1997. Od té doby se věnoval připomínce romského holokaustu. Roku 1998 spoluzaložil a v dalších letech vedl Výbor pro odškodnění romského holokaustu. Zasazoval se o odškodnění jeho obětí, likvidaci vepřína stojícího v místech koncentračního tábora v Letech a vybudování památníku v témže místě. V roce 2017 vepřín odkoupil stát a v roce 2022 začala jeho demolice. V místě vznikl Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách.
Pan Čeněk Růžička během svého života obdržel řadu ocenění za svou neúnavnou práci:
Řád Alice Garrigue Masarykové (2017)
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Cena za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin (2019)
Tomáš Holomek se narodil v roce 1911 do rodiny usedlých moravských Romů, koňských handlířů, kteří usilovali o zapuštění svých kořenů na Moravském Slovácku u Svatobořic už od čtyřicátých let devatenáctého století. „Svatobořičtí však se snahou zdejších Romů o trvalý domov dlouhá desetiletí úporně zápolili, a tak po půl století romská osada vznikla až kus za Svatobořicemi, směrem na Kyjov, na sporném katastrálním území. Dostala příznačné jméno Hraničky a stala se jedním z největších romských táborů na Moravě,“ přiblížila Horváthová.
V bídných podmínkách Hraniček, kde obyvatele trápil hlad, zima, neléčené nemoci i nezájem okolní společnosti, vyrůstal i budoucí právník. „Tomáš na toto těžké období vzpomínal sice beze studu, ale s hořkostí, při níž záblo. Takové byly vzpomínky dítěte, které pravidelně trpívalo dlouhé dny hladem, které uhájilo holý zivot vyhledáváním odpadků a mršin,“ popsala útlé dětství prarodiče vnučka.
Zlom pro něj nastal v roce 1917, kdy se otci podařilo koupit dům ve Svatobořicích. A Tomáš začal v šesti letech chodit do školy, kde se ho jedna z učitelek ujala s láskou a porozuměním. Mohlo se tak projevit jeho nadání. V páté třídě byl navržen na gymnázium do Kyjova, kam skutečně nastoupil a kde úspěšně odmaturoval. Následně se stal studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Studia ale přerušila válka. Kvůli rasovým důvodům musel uprchnout na Slovensko, čímž si zachránil život. Celá jeho rodina integrovaných usedlých Romů byla z důvodů cikánské rasy transportována do koncentračního tábora Osvětim, kde většina z nich zahynula..
Tomáš Holomek se zachránil, takže po válce mohl dokončit studium práv a stát se tak prvním romským právníkem v Československu. A pak i poslancem.
Můj příští článek bude pojednávat o Romech, kteří dnes u nás žijí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cen%C4%9Bk_R%C5%AF%C5%BEi%C4%8Dka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Holomek
