Článek
Majitelům pomáhá, kdo má ruce a nohy a další potřebné věci. Sestra majitelky z Prahy pomáhá s organizací celé akce a také výborně vaří. Zatím musí bydlet ve stanu, ale brzy se to změní k lepšímu.
Bývalý vodní mlýn byl postaven v roce 1867. Mlelo se zde až do roku 1923. Po adaptaci budovy na strojní truhlárnu na konci 20. let sloužilo celé soustrojí k pohonu dřevozpracujícího zařízení do konce 40. let.
Bývalý Langerův mlýn na říčce Losince byl manžely Schönovými přestavěn na konci 20. let minulého století na pilu a stolárnu. Dodnes se zachoval pozůstatek bývalého náhonu a fragmentu stavidla u splavu.
Vodní kolo s atypicky řešenou převodovou soustavou bývalého mlýna představuje unikátní technické zařízení zachované v autentické podobě n původním místě. V rámci České republiky se řadí mezi ojedinělé echnické památky svého druhu.
Reprezentuje hodnotný doklad využití vodní energie a zručnosti sekernického, zámečnického a mlynářského řemesla obyvatel Podesní ve druhé polovině 19. století, když se jako jediné v oblasti zachovalo v původním stavu až do dnešní doby.
Obdobně kvalitní technologie se dochovala kromě Rapotína pouze v Rychnově nad Kněžnou.
Pomocníci přichází a přijíždí i zdaleka. Já jsem přijela ze Šumperka přes 10 kilometrů pohodlně na kole, ne elektrickém.
Mini ekologická zahrádka s cibulemi většími než na mé zahrádce v jižněji položeném Šumperku. Stejně jako na mé zahrádce v podhůří Jeseníků i zde je potřebný téměř každodenní sběr kamení ze záhonků.
Vypadalo to, že vyfouknutý hrad je pro dětí větší atrakcí a zábavou, než ten nafouknutý. Proto byl hrad několikrát nafouknutý a vyfouknutý, možná to takhle bude fungovat i na dalších akcích a rozšíří se to brzy na export.
Majitelé s ekologickým směřováním jsou velmi kreativní, jinak by asi mlýn nekoupili. Tento plůtek z proutí je milou dekorací u vstupu do proudu říčky Losinky přitékající od nedalekého losinského renesančního zámku. Koncem 17. století na zámku probíhaly čatodějnické procesy a mnoho žen bylo zaživa upáleno.
Během vyklízení okolí a prostor bývalého vodního mlýna, poté stolařské dílny, bylo potřeba odklidit množství suti a odpadu. Na této hromadě jsem objevila historické vědro, to slouží dodnes.
V tomhle zákoutí nenajdete mlýnské kolo, ale i tak je zajímavé a fotogenické.
Je zde zakázáno, kvůli bezpečnosti, mazat stroje za chodu a také nahazovat řemeny v chodu, tak nezapomeňte.
Celý historický objekt mlýna byl v průběhu 20. století výrazně přestavěn a nejsou v něm podle památkářů kromě zechnologického zařízení zachovány stavební památkové hodnoty. Objekt tedy nemůže být zapsán do seznamu nemovitých památek.
V boční přístavbě z 90. let minulého století si rodina majitelů buduje moderní a pohodlné ekologické bylení.
Tato vyvýšená místnost není součástí prohlídky, je potřeba tam opravit propadlou dřevěnou podlahu. Zatím je v místnosti umístěn nábytek, stará ložnice s manželskou postelí. Na tomto „letišti“ a okolo něj nahrála kapela, ve které působí pan majitel, videoklip s názvem Letiště Václava Havla.
Pan majitel je původem od Šumperka, jeho paní z Prahy, ale i tak jim vše skvěle klape, včetně vydatně pomáhající a podporující širší rodiny. Do poměrně velké společenské místnosti majitelé zakoupili rozměrný obraz místního umělce s mezinárodním věhlasem, malíře, hudebníka a hlavně performera Petra Válka.
Další z obrazů Petra Válka a zachovaná tělesa parního topení.
Parní soustavy byly historicky první zařízení ústředního vytápění. Umísťovaly se zejména do průmyslových budov. Během přerušení provozu v průmyslových objektech nehrozilo zamrznutí soustavy. Problémem je nedostateční regulace výkonu, vysoká teplota topných těles.
Zde se zachovala neporušená topná tělesa, ta majitelé očistili a natřeli. Jsem zvědavá, zda topení bude v zimě funkční, i tak tělesa tvoří zajímavou dekoraci na stěnách.
Petr Válek vytvořil také kinetické objekty na míru pro vodní kolo i transmisi přenášející pohyb dovnitř.
Do seznamu movitých památek je od roku 2020 zapsáno tzv. Zuppingerovo soustrojí pohonu zahrnující:
1. Vodní lopatkové kolo o průměru 394 cm typu Poncelet na spodní vodu se zvýšeným nátokem, vyrobené z habrového a dubového dřeva, doplněné koncovými konstrukcemi, s bočním litinovým věncem s habrovými palci.
2. Ve strojovně je umístěn velký litinový věnec s habrovými palci s pastorkem o průměru 236 cm, osazený na předlohové hřídeli v ložiskových domcích.
3. Rozvodová transmisní hřídel s pastorkem v kluzných ložiscích, na kterých jsou osazeny dřevěná a litinová řemenice, ukryté pod podlahou strojovny. Ty přenášely pohyb pomocí řemenů a poháněly dynamo a prostřednictvím hlavní rozvodové transmise i zařízení strojovny, tato další zařízení se již v interiéru nezachovala.
Vodní lopatkové kolo o průměru 394 cm typu Poncelet rovněž s kinetickou instalací Petra Válka, viz starý okap a kuličku, doufám uvidím v chodu po odborném zrestaurování celého movitého zařízení včetně náhonu.
Vpravo paní majitelka a další pomocníci připravili pro návštěvníky výborné občerstvení na otevřeném ohni, bohužel my vegani jsme se moc nepoměli, snad příště.
Současný majitel nemovitosti plánuje restaurování mlýnské technologie včetně uvedení do funkčního stavu. Hlavním cílem je dále vytvoření kulturního zázemí. Díky finančnímu přispění obce jsou v plánu také dny otevřených dveří, na tom prvním, který právě proběhl a já jsem jej zdokumentovala, bylo představeno původní zařízení veřejnosti. Koncept, jak zprovoznit technologické zařízení, navrhl restaurátor David Veverka.
Návštěvníků přišlo mnoho, mezi nimi i Petr Válek, který nesnáší focení své osoby,tentokrát alespoň na mě vykoukl zpoza batohu.
Blížil se večer, bylo postaveno podium, na kterém vystoupili hudebníci a návštěvníci se velmi dobře bavili až do noci.
Současně v areálu proběhla připomínka Dne biodiverzity, pan majitel je ekolog.
Rodina je základem podpory a pomoci, ta majitelů mlýna je jim velkou oporou.
