Článek
Letos proběhl poslední srpnovou sobotu již 7. ročník tohoto Memoriálu. Během slavnostního zahájení promluvila dcera kolínské rodačky Hany Greenfield Meira Partem, ta poděkovala za podporu této akce jak současnému starostovi města Michaelu Kašparovi, tak jeho předchůdci Vítu Rakušanovi.
Do Kolína přijíždíme na železniční stanici, je to nejfrekventovanější stanice ve středních Čechách. Původní výpravní budova byla postavená v roce 1845 firmou bratří Kleinů u Labe na náspu chráněném kamennou dlažbou před povodněmi. V tomtéž roce byla zprovozněná železnice na Prahu.
Při dokončení stavebních prací na I. tranzitním železničním koridoru byla stanice i nadále ve zchátralém stavu stejně jako v Pardubicích, revitalizace stanice byla dokončena v roce 2009. První a druhá kolej umožňuje průjezd 120 km/h, byla prodloužená nástupiště č. 2 a č. 3 na 400 metrů. Rekonstrukce výpravní budovy proběhla v letech 2018–2019, objekt je velmi příjemným místem s možností strávit čekání v několika pohodlných místech.
V roce 1918 vznikly Československé státní dráhy, Kolín se ocitl na hlavním železničním tahu, novou přijímací budovu navrhl architekt Vladimír Weiss ve funkcionalistickém slohu, postavená ale byla až v roce 1939 po zbourání dvou starších budov z let 1845 a 1871. Od roku 1942 v Kolíně funguje opravárenský závod zprivatizovaný v roce 1989 jako DYKO.
18. dubna 1945 bylo kolínské nádraží včetně přilehlých továren silně poškozeno spojeneckým bombardováním, zejména „Draslovka“ (Kalliwerke A.G.), ta vyráběla Cyklon B pro koncentrační tábory.
Ve zrekonstruované nádražní budově se v patře nachází moderní kavárna s funkcionalistickými světelnými objekty.
Na Kmochův ostrov míříme přes historické centrum Kolína, památkově chráněné středověké Karlovo náměstí. Pod lešením se právě nachází kolínská radnice, na fotografii je vidět, jak mohou neuváženě povolené obchodní aktivity v samém centru historického jádra znehodnotit pohled na největší klenot města.
Barokní dům s valbovou střechou v hodnotném a příjemném historickém jádru města.
Kamennou bránou vstupujeme do areálu bývalého renesančního zámku Žerotínů původně z konce 16. století. V současnosti probíhá rekonstrukce a dostavba této významné místní památky.
Jedna z budov v areálu je opravená do původní renesanční podoby.
Zacvičit si v Kolíně můžete v krásné historické budově Sokolovny z roku 1878, původní vzhled budovy ovlivnil Tyrš, na fasádě budovy se poté objevily renesanční prvky. Fasáda byla opravena v roce 2015.
Jedná se o jednu z nejstarších sokoloven na našem území, navštívily ji osobnosti včetně houslisty Kubelíka a cestovatele Emila Holuba v roce 1891, před odjezdem do Ameriky se zde zastavil Antonín Dvořák, roku 1912 zde vystavoval své obrazy Mikoláš Aleš. V letech 1918 a 1922 do sokolovny zavítala Emma Destinová a v letech 1890 až 1911 několikrát budoucí československý prezident T. G. Masaryk. Sokolovna nadále slouží svému účelu.
Starý židovský hřbitov v Kolíně byl založen asi v polovině 15. století, sloužil až do roku 1887, tehdy byl založen nový židovský hřbitov ve čtvrti Zálabí.
Vlevo nad hřbitovem se nachází ve vnitřním traktu domu s Informačním centrem, synagoga.
Hřbitov má nepravidelný půdorys, celkem leží na ploše asi 1 hektaru, vstup je pseudobarokní bránou ze začátku 20.století. Počet náhrobků překračuje dva a půl tisíce z 15. až 19. století, nejstarší zachované náhrobky pochází z roku 1492, výstavné pozdně renesanční a raně barokní náhrobky pochází ze 17. století. Nejvýznamnější náhrobek je z roku 1599 a patří Becalevovi, synovi pražského rabína Jehudy Löwa.
Obě nástupiště na stanici Kolín zastávka jsou propojená lávkou pro pěší nad kolejištěm, na jedné její straně se nachází vnitrostátní pokladna Českých drah s původním dřevěným okýnkem.
Kolín zastávka je malé železniční nádraží v Kolíně na hlavním koridoru Praha – Česká Třebová v provozu od roku 1908. Zastavují zde osobní vlaky a většina spěšných vlaků Českých drah obsluhující trať mezi Prahou a Kolínem. Nacházejí se zde dvě nástupiště na protilehlých stranách v délce 200 metrů s přístřešky pro cestující.
Přes kruhovou železobetonovou stavbo lze na kolech i po schodech pěšky sejít k lávce přes Labe.
Přes lávku se dostaneme na Kmochův ostrov na Labi v Kolíně, zde již před válkou plavali Kolíňané na koupališti. Hana Greenfield, rozená Lustigová, už jako čtrnáctiletá ráda v řece plavala. Za války pak fašisté mladou Židovku odvlekli do koncentračních táborů, které naštěstí přežila, na rozdíl os jejích rodičů a dalších příbuzných. V sobotu 24. srpna 2024 na kolínském Kmochově ostrově uskutečnil plavecký Memoriál Hany Greenfild, tak plavci uctívají památku židovské dívky, ta později o svém životě napsala knihu.
Hana se narodila v Kolíně v roce 1926 a prožila tam mládí. Její život však těžce poznamenala 2. světová válka, s ostatními místními Židy je deportovaná z Kolína posledním transportem 13. června 1942 směr Terezín, v roce 1944 byla deportovaná do Osvětimi, později do Bergen-Belsenu, jako jedna z mála se vrátila zpět do Kolína. Na Kolín nikdy nezapomněla, Hana Greenfield se později provdala a od roku 1952 žila v Izraeli.
V Terezíně byla Hana zařazena na práci v kuchyni, to ji pomohlo tam přežít, ovšem prožila zde děsivé okamžiky, sebevraždou zde ukončil život její dědeček, do neznáma odjela její matka. V srpnu 1943 přijel do Terezína transport dětí z Bialystoku, ošetřovatelka Marie Lustigová byla jednou z 53 osob přidělených k této skupině. Byli umístění v nově postavených barácích za ghetem, s nikým se nesměli stýkat, aby se v Terezíně nikdo nedozvěděl informace o poměrech v polských ghettech a koncentračních táborech. Haně se podařilo alespoň jednou na matku tajně zavolat a vyměnit si s ní pár slov. 5. října 1943 transport s 1200 dětmi a doprovodem odjel, prý do Švýcarska, až po válce vyšla najevo pravda, že transport skončil v Osvětimi – v plynové komoře.
Na jaře 1944 byla Hana transportovaná do Osvětimi – Birkenau, po selekci v červenci 1944 byla určená na práci v Německu, s ostatními se dostala do dobytčáky ve Freihafenu u Hamburku. Během zimy až do osvobození byly ženy určeny na odklízení trosek a obětí spojeneckého bombardování. Tehdy jí pomohli neznámí lidé, na chvilku se jí podařilo uniknout pozornosti dozorců SS, odběhla a zaklepala na dveře nedalekého domku, poprosila o trochu jídla. Dostala polévku a měla k nim zase přijít. Při druhé návštěvě kromě jídla jí rodina věnovala velké boty s novou pevnou podrážkou, v té chvíli to byl pro ni životně důležitý dar, už netrpěla zimou jako doposud, až do své smrti na tyto lidi Hana vzpomínala.
Bombardování německého území neustávalo, blížil se konec války a se zbytkem pracovní skupiny byla Hana transportovaná do koncentračního tábora Bergen – Belsen, na tamní hrůzu, a nakonec radost z osvobození nikdy nezapomněla. 15. dubna 1945 se v lágru objevil první britský tank, tak skončilo utrpení, žízeň, infikovaná voda, hlad, hromady mrtvol.
Zámecký pivovar se sladovnou se nachází v areálu kolínského zámku, první zmínka je z roku 1873, dnes jsou některé budovy v reálu bývalého zámku opravené, jiné město nechalo nesmyslně zbořit.
Významnými kolínskými rodáky jsou Terezie Brzková, (1875–1966), herečka, Jan Březina (1914–1938), sovětský polární letec, oběť Velké čistky, Jean Gaspard Deburau (1796–1846), francouzský mim českého původu, Luboš Dobrovský (1932–2020), politik, ministr obrany, diplomat, Anna Fialová (* 1995), herečka, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535–1604), rybníkář, Rudolf Kremlička (1886–1932), malíř, Václav Morávek (1904–1942), voják a hrdina protinacistického odboje, člen odbojové skupiny Tři králové, Vincenc Morstadt (1802–1875), malíř, Ignaz Petschek (1857–1934), židovský obchodník, průmyslník, uhlobaron a mecenáš, Julius Petschek (1856–1932), židovský podnikatel a bankéř, mj. stavitel Petschkova paláce, Barbora Poláková (* 1983), zpěvačka, herečka, Josef Popper-Lynkeus (1838–1921), židovský filozof a vynálezce, Vít Rakušan (* 1978), politik, Josef Sudek (1896–1976), fotograf, Miloš Zeman (* 1944), politik, předseda vlády, 3. prezident České republiky.
