Článek
Spisovatel Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích, je autorem románů Selský baroko, Rybí krev a Dešťová hůl, ty jsou označovány jako venkovská trilogie morálního neklidu. V rámci festivalu Kniha v lázni nám četl nejen ze svého posledního románu Drak na polní cestě v loštické synagoze.
Dětství prožil v obci Purkarec na břehu Vltavy, její část je dnes zatopena Hněvkovickou přehradou vybudovanou v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín. V jeho devíti letech se rodina přestěhovala do Týna nad Vltavou, kde dokončil gymnázium v roce 1985. Poté absolvoval Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity a vojenskou službu. Na začátku 90. let 20. století pracoval na venkově v zemědělství, od začátku tisíciletí žije v Českých Budějovicích.
Jiří Hájíček se nejprve věnoval poezii, pak v roce 1998 debutoval knihou povídek Snídaně na refýži. První román z roku 2001 se jmenuje Zloději zelených koní o jihočeských hledačích vltavínů. Průlom znamenal román Selský baroko popisující křivdy během násilné kolektivizace v 50. letech 20. století, ty mnohdy přetrvávají generace.
Oblíbeným románem Rybí krev se Hájíček etabloval mezi přední současné spisovatele. Hlavní hrdinka se po letech v cizině vrací do míst svého mládí, ta musela ustoupit stavbě jaderné elektrárny. Hledá stará pouta a přátelství zpřetrhaná během odloučením.
Román Dešťová hůl z roku 2016 se zabývá tématem návratu z města na venkov a významem půdy. Podle jeho předlohy a scénáře byla letos dokončená třídílná televizní minisérie Dešťová hůl produkovaná Českou televizí v režii Bohdana Slámy s Kryštofem Hádkem, Jenovéfou Bokovou a Petrou Špalkovou v hlavních rolích.
Bohdan Sláma letos dokončil tento silný příběh osobní krize, ta donutí muže se postavit na stranu dobra a bojovat za ně, přestože to ostatní vzdali. Jiří Hájíček se zde poprvé představil jako scénárista. Adaptace tohoto oceňovaného díla bude v České televizi uvedena v příštím roce a poté v rámci filmového festivalu v Karlových Varech.
Ústředním tématem minisérie Dešťová hůl jsou půda a pozemky. Venkov odedávna žil půdou a jejím vlastnictvím. Dešťová hůl má výrazné postavy ve středním věku. Hájíček napsal další román z pohledu své generace, vrstevníků. Příběh i postavy se v Hájíčkově scénáři trochu proměnily, v něčem prohloubily, některé dějové linky zmizely, jiné přibyly.
Režisér Bohdan Sláma natočil také filmy Sucho nebo Bába z ledu. Podle něj je Jiří Hájíček z nejlepších našich spisovatelů dneška. Téma proměny současného venkova by mělo být tématem veřejnoprávní televize, ty komerční se mu asi nikdy věnovat nebudou.
Zfilmován byl již také román Zloději zelených koní režisérem Danem Wlodarczykem. Podle románů Jiřího Hájíčka byly také napsány divadelní hry Rybí krev, Dešťová hůl a Selský baroko.
Hájíčkovo dílo bylo přeloženo do mnoha světových jazyků - angličtiny, němčiny, italštiny, polštiny, chorvatštiny, maďarštiny, bulharštiny, makedonštiny, albánštiny a dalších.
Povídka Lvíčata (Lion Cubs) byla zařazena do výběru evropské prózy Best European Fiction 2017, nakladatelství Dalkey Archive Press. Romány Selský baroko a Rybí krev získaly v různých letech cenu Magnesia Litera.
Jiří Hájíček právě podepisuje mnoha zájemcům svůj poslední román s názvem Drak na polní cestě z roku 2024, jeho tématem je mimo jiné tlak velkého byznysu na menší zemědělské podniky a proměny současného venkova.
Další čtení probíhalo v Zámecké oranžerii v obci Bludov. Častým smíchem publikum reagovalo na čtení Ivy Pekárkové z jejích knih Kam jede tohle nástupiště a Pepřové pocity.
Prozaička, publicistka a překladatelka Iva Pekárková se narodila v roce 1963 v Praze. Po gymnáziu studovala obor mikrobiologie a virologie na přírodovědecké fakultě UK. Krátce před dokončením studia v roce 1985 emigrovala.
Během desetiměsíčního pobytu v uprchlickém táboře v Traiskirchenu u Vídně si přivydělávala i jako uklízečka. S podporou nadace Amerického fondu pro československé uprchlíky (AFCR) získala v roce 1986 povolení k odjezdu do USA, nejprve se usadila v Bostonu, tam pracovala pro zmíněnou nadaci, poté v New Yorku. Živila se také jako barmanka, ale hlavně jako sociální pracovnice mezi etnickými menšinami v newyorské černošské čtvrti Jižní Bronx a jako taxikářka.
Kdo hledá najde, že jo.
Iva Pekárková žila také v Thajsku, kde se zabývala poměry v uprchlických táborech. Několik měsíců pobývala v Indii. Od roku 1997 žila v Praze, příležitostně zde překládala a působila v redakci Mladé fronty Dnes. V roce 2003 pobývala v Nigérii. Od roku 2005 žije s dlouholetým nigerijským partnerem v Londýně, zde pracuje jako taxikářka a tlumočnice. Také vydává knihy, píše články a reportáže do rozhlasu.
Již před odchodem do exilu publikovala populárně vědecké články ze svého oboru v ABC, Živě a Sedmičce pionýrů. V zahraničí uveřejňovala prózy v exilových časopisech Západ (Ottawa), Svědectví (Paříž), Paternoster (Vídeň) a ve Sborníku zaostřeného rozptýlení (New York), v angličtině publikovala povídky a články v severoamerických a kanadských magazínech (mj. The Idle, The New York Times, Sunday Supplement a Penthouse). Po roce 1989 se její články objevovaly u nás v Playboyi, Cosmopolitanu, Esquiru, Marianne a v Lidových novinách, Právu a Mladé frontě Dnes. Také se mi svěřila, že externě polupracuje s Českým rozhlasem.
Další vystoupení měla literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka a kulturní manažerka Kamila Hladká na zámku v Bludově. Kamila Hladká se narodila v roce 1981 ve Vyškově, vyrostla v Pustiměři u Vyškova, absolvovala doktorandský program Česká literatura na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, založila vlastní nakladatelství Dcera sestry. V roce 2020 byla nominována na cenu Magnesia Litera, v roce 2022 na Cenu za nejlepší dokumentární knihu Ji.hlava. Její dílo bylo adaptováno pro rozhlas jako četba na pokračování a získalo také divadelní podobu.
Nedávno jsem v knihovně narazila na její unikátní knihu Hornické vdovy z roku 2019. Okamžitě mě napadlo: Vždyť my jsme měli v rodině také hornické vdovy! Tato kniha obsahuje osm příběhů hornických vdov. Je dobře, že taková kniha vyšla, Ostravsko mají mnozí přespolní za region plný horníků s černým nánosem uhelného prachu v lince kolem očí, kteří jen mluví sprostě, chlastají a berou na svou dobu nekřesťanské peníze. Pokaždé, když se můj děda, mistr na šachtě, opozdil ze směny jen o 5 minut, moje mamka, jeho dcera, mu běžela k nedaleké šachtě Jan Maria naproti, aby se přesvědčila, že je v pořádku. Děda nepil alkohol. Cestou z nedalekého kina jsme se pro něj s babičkou vždy stavily v Dělnickém domě v Radvanicích, kde dohrál partii kulečníku a doprovodil nás domů.
Také jsem si uvědomila, že donedávna kromě pajdáku sídlila v Ostravě jen technická Vysoká škola báňská. Humanitární obory zde bylo možno sudovat až po roce 1989. Dokonce dnes žiju v rodinné domě, který mi prodala jedna z přednášejících na této univerzitě.
Zdroje:
Materiály festivalu Kniha v Lázni
Informace z autorského čtení jednotlivých autorů
