Článek
Při zkoumání historie a dědictví židovského národa zjistíme, že judaismus je hluboce spjat s Blízkým východem a severní Afrikou: Sarah a Abraham pocházeli z Mezopotámie, dnešního Iráku – v té zemi byly první ješivy a byl zde sepsán první - babylónský - Talmud. Svátek Purim je oslavou záchrany starověkých íránských (perských) Židů, o svátku Pesach se vypráví hlavně dětem příběh exodu staroegyptských Židů. Hebrejština se vyvíjela spolu s dalšími semitskými jazyky na Středním východě a v severní Africe - například Šalom Alejchem hebrejsky odpovídá arabskému Salam Alejkum - a židovské modlitby a svátky zde reflektují zemědělské zvyklosti dle podnebí.
Mizrachim bylo v roce 2018 asi 4,6 milionů, z toho v Izraeli 3 232 tisíc, pocházejí z Blízkého výchou a severní Afriky, patří zde Židé z Iráku, Sýrie, Libanonu, Jemenu, Íránu, Afghánistánu, Uzbekistánu, severního a východního Súdánu a také Etiopie - po vzniku státu Izrael v roce 1948 nylo skoro milion Židů ze severní Afriky vyhnáno. .
Slovo Mizrachi pochází z hebrejského slova מזרח (mizrach), v překladu východ, a koresponduje s hebrejským termínem ma'arav (západ).
Mizrachim jsou Židé, kteří nikdy neopustili Blízký východ a severní Afriku od počátků židovského národa před 4000 lety. V roce 586 př. n. l. Babylonská říše (starověký Irák) dobyla Judeu, jižní oblast starověkého Izraele.
Babyloňané obsadili zemi Izrael a vyhnali zejména významné Židy jako zajatce do Babylonu. Asi o 50 let později Perská říše (starověký Írán) dobyla Babylonskou říši a umožnila Židům vrátit se domů do izraelské země. Většina Židů však zůstala v Babylonu, protože jim byla pod perskou nadvládou nabídnuta svoboda, mnozí z nich se obávali úkolu znovu vybudovat společnost, která ležela v troskách. Během dalších tisíciletí zůstali někteří Židé v dnešním Iráku a Íránu a někteří migrovali do sousedních zemí v regionu včetně dnešní Sýrie, Jemenu a Egypta, mnozí migrovali do zemí střední a východní Asie včetně Indie, Číny a Afghánistánu.
Sefardští Židé jsou potomky těch, kteří se rozhodli vrátit a obnovit Izrael poté, co Perská říše dobyla Babylon. O půl tisíciletí později dobyla starověký Izrael Římská říše, během války na přelomu letopočtu byla zmasakrovaná většina národa, ostatní se z velké části ou ocitli jako otroci v Římě. Po rozpadu Římské říše jejich potomci migrovali po Středomoří a a celém evropském kontinentu. Mnozí se usadili ve Španělsku (sefardští) a Portugalsku, kde se jim dařilo až do španělské inkvizice a vyhnání v roce 1492 a portugalské inkvizice a vyhnání krátce poté.
Sefardim Židů je asi 2 200 tisíc, v Izraeli 1,4 milionu, mimo jiné hovoří jazykem ladino.
Sefardští Židé jsou většinou potomci Židů žijících až do roku 1492 na Pyrenejském poloostrově, po vyhnání či vynucené konverzi ke křesťanství žili v oblasti Středomoří, Balkánu, Orientu a některých evropských zemích, např. Holandsko.
V současnosti žijí sefardští Židé především v Izraeli, významná komunita žije ve Francii po vyhnání z francouzského Alžírska. Jen malé zbytky přežívají v „původních“ sefardských zemích, třeba jen jeden Žid v místě. Jméno země Sfarad se poprvé vyskytuje v Tóře, později byla tato fiktivní země ztotožněna s územím Španělska.
Během těchto období čelili Židé žijící v křesťanských zemích diskriminaci a strádání, někteří uprchli před pronásledováním v Evropě a usadili se ve středomořských oblastech Osmanské (turecké) říše a také ve Střední a Jižní Americe. Sefardětí Židé i, kteří uprchli do osmanských zemí Blízkého východu a severní Afriky, se spojili s Mizrachim, jejichž rodiny žily v regionu po tisíce let.
Na začátku 20. století násilí proti Židům přinutilo komunity v celém regionu Blízkého východu znovu uprchnout, přicházeli převážně do dnešního Izraele, Francie, Spojeného království a Ameriky. V Izraeli byli blízkovýchodní a severoafričtí Židé po celá desetiletí většinovou židovskou populací, až 70 procent židovské populace, až do masové imigrace ze zemí bývalého Sovětského svazu v 90. letech minulého století tvoří Mizrachim nyní tvoří polovinu židovské populace v Izraeli.
V celém zbytku světa mají Mizrachi silné zastoupení v metropolitních oblastech – Paříži, Londýně, Montrealu, Los Angeles, Brooklynu a Mexico City. Mizrachim a Sefardim sdílejí více než jen společnou historii z pěti století. Náboženští představitelé obou komunit zdůrazňovali soucit. Obě komunity mají základní společné rysy, ovšem například sefardské modlitby často doprovází v synagoze sbor západního stylu.
Dokonce i v komunitách Mizrachi a Sefardi existovaly mezi jednotlivými zeměmi kulturní rozdíly. O Purimu iráčtí Židé s hudbou chodili od domu k domu a bavili rodiny (srovnatelné s vánočními koledami), zatímco egyptští Židé uzavřeli židovskou čtvrť kvůli celodenním oslavám (srovnatelné s Mardi Gras). O šabatu maročtí Židé připravovali hamin (kořeněný masový guláš), zatímco jemenští Židé připravovali mimo jiné showeah (kořeněné pečené maso).
Protože Židé Mizrachi a Sefardi jsou menšinou v Severní Americe, jejich dědictví zůstává cizí mnoha severoamerickým Židům ze střední a východní Evropy (známých jako Aškenazi). Celý svět přijímá multikulturalismus, také židovská komunita uznává úžasnou kulturní rozmanitost, která existuje mezi jednotlivými komunitami.
Zdroj:
www.chabad.org
www-wikipedia.org
