Článek
Po příjezdu do Prahy zamířím hladová do oblíbené samoobslužné Havelské hospody, vynikající smažený květák s bramborem a tatarkou mi příjemně zahřeje žaludek, také mi dodá energii na několikahodinové putování Prahou s foťákem.
Hospoda, stejně jako mnoho dalších výborných restaurací, se nachází v Havelské ulici, ta vznikla v roce 1362 poté, co byla postavená tržní budova s krámky trhovníků (tzv. kotce – odtud název sousední ulice V Kotcích), kterými byli převážně kožešníci, pláteníci a soukeníci.
Havelská ulice na Starém Městě se nazývá podle kostela svatého Havla, ten byl postaven v roce 1263. Havelský trh je nejstarší dochované tržiště staré Prahy založené v roce 1232.
Původní románský farní kostel sv. Havla vznikl v letech 1232-1263 současně s Havelským městem, německou čtvrtí založenou Václavem I., současné půvabně barokně zvlněné průčelí vzniklo v letech 1723–1738. Roku 1353 daroval sběratel relikvií svatých císař Karel IV. kostelu lebku sv. Havla, tu získal od benediktinů ze Svatohavelského opatství ve Švýcarském Sankt Gallenu, tím význam kostela vzrostl.
V kostele kázali Jan Milíč z Kroměříže, Jan Nepomucký a také Jan Hus. Poté kostel patřil konsistoři podobojí, v roce 1627 jej Ferdinand II. věnoval řádu obutých karmelitánů.
V kostele je velmi cenné původní barokní zařízení, včetně sochařské výzdoby bočního oltáře Kalvárie od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z let 1717-1720. Pamětní deska s erbem z roku 1910 připomíná zaniklý hrob malíře Karla Škréty (†1674).
Ve věži kostela zde zvoní na 3 zvony, Václava z roku 2017, ten je pojmenovaný na počest Václava Havla. V roce 2020 byl vyroben zvon Jan Nepomucký, třetí, malý zvon, se nazývá Ludmila.
Vlevo na fotografii je dům, kde jsme v nočním klubu Narcis během studií několikrát potkali starou dámu Hraběnku, ta se objevila v několika českých filmech.
Melantrichova ulice vznikla ve 14. století, od roku 1894 nese název podle významného českého renesančního tiskaře a nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina (asi 1511–1580).
V Melantrichově ulici je v provozu v pasáži rohového domu obchod a samoobslužná veganská restaurace CountryLife. V příjemném prostředí zde nabízí chutná jídla, kterými jistě nepohrdnou ani někteří masožravci.
Rottův dům stojí na Malém náměstí. Původně jednopatrový dům z roku 1405 byl později renesančně přestavěn, vynikl štíty i sgrafitovou výzdobou. V roce 1850 koupila dům firma Vincence Rotta, jeho syn Ladislav nechal v roce 1897 dům novorenesančně přestavět na obchodní dům s prodejní halou a sklady v suterénu. Fasádu podle Mikoláše Alše nechal vyzdobit motivy rostlin a alegoriemi řemesel a zemědělství podle návrhu Mikoláše Alše. V lunetách jsou vyobrazeny kovové nástroje a nářadí, na fasádě byl zachován nápis V. J. Rott s menším textem Nedej zahynouti nám ni budoucím Sv. Wáclave!
Rottovi tu provozovali železářský obchod do roku 1948, poté emigrovali. Železářství zde zůstalo, vzpomínám na unikátní patrový obchod, kde jste koupili vše potřebné nejen ze železa. Po roce 1989 legendární obchod zde skončil. Nový majitel nechal dům zrekonstruovat, zachoval původní vnější podobu.
Vlevo na fotografii se nachází domy, součást Staroměstské radnice, a Orloj, před ním se nejen v celé hodiny shromažďují davy turistů s fotoaparáty. Před Týnským chrámem stojí zleva Týnská škola a dům U Bílého jednorožce.
Uprostřed lze na fotografii vidět vyústění zde uzoučké Melantrichovy ulice. Vlevo stojí dům Na Kamenci, vpravo dům U Vola.
Staroměstské náměstí nese tento název od roku 1895, rozkládá se na ploše přes 9000 m². Renesanční, barokní a rokokové domy po obvodu náměstí mají románské a gotické základy.
V roce 1338 udělil král Jan Lucemburský Starému Městu povolení na stavbu radnice. Na Staroměstského náměstí se nachází Staroměstská radnice s Orlojem. Ten vytvořil na počátku 15. století hodinář Mikuláš z Kadaně, roku 1490 ho upravil hodinář mistr Hanuš.
V letech 1838–1848 vznikla novogotická přístavba Staroměstské radnice, tato část byla za Pražského povstání v květnu 1945 silně poškozená, po skončení druhé světové války musela být stržená. V letech 1987 a 1988 bylo náměstí kompletně předlážděno.
Během Pražského povstání v květnu 1945 byly silně poškozeny bombardováním německých jednotek i další části radnice včetně Orloje, po válce zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce.
Na fotografii se nachází tyto domy, zprava stojí dům U Červených dveří, U Lazara, U Kamenného stolu a U kamenného Beránka.
Již několik let zaznamenávám na svých fotografiích z této části Staroměstského náměstí rušivý vysokánský jeřáb. Zanedbaným blokem domů poblíž Staroměstského náměstí už prorůstaly stromy, zahraniční investor zde plánuje příští rok otevřít nejluxusnější hotel ve střední Evropě.
Na začátku letošního roku investor dokončil hrubou stavbu, propojil osm domů v jeden celek. Práce památkářů stavbu podstatně zbrzdila, ti však odhalili cenné renesanční malované stropy a nástěnné fresky, do prostoru investor začlenil moderní vybavení.
Vznikne zde bar, kavárna a butiky. Dvorky ve vnitrobloku budou částečně zakryté skleněnými střechami, vznikne tak nová hotelová restaurace. Vedle hotelu budou k dispozici apartmány pro dlouhodobý pobyt. Nový hotel nabídne 84 pokojů či bytů, součástí budou konferenční prostory s velkým sálem a třemi menšími zasedačkami.
Architekty projektu jsou čeští MS Architekti a česko‐britské studio Jestico + Whiles. Investor ovládá společnost Akroterion, je to druhý muž Světového židovského kongresu Aaron Frenkel, izraelský byznysmen v oblasti realit a leteckého průmyslu. Některé budovy v místě vlastní Frenkel přes společnost Akroterion, zbytek si pronajímá od města.
Kandidátem na provozování nového hotelu byl původně luxusní řetězec Ritz‐Carlton, zatím se nedohodli, je možné, že provozovatelem bude samotný investor. Podle šéfa Akroterion vyjde přestavba na supermoderní hotel na několik miliard.
Pařížská ulice spojuje Staroměstské náměstí s Čechovým mostem přes Vltavu, jedná se o jednu z nejdražších ulic ve střední a východní Evropě. Chodníky po stranách jsou lemované stromořadím, to je v historické části Prahy unikát, spolu s Václavským náměstím.
Jediná stavba v ulici z období před asanací, kdy byla téměř celá bývalá Židovská čtvrť zbourána, je kromě kostela sv. Mikuláše raně gotická Staronová synagoga. Řada domů, zejména poblíž synagogy, respektuje židovskou tradici místa.
Ulice vznikla při asanaci Židovského města na přelomu 19. a 20. století, původně se nazývala Mikulášská třída dle kostela na rohu Staroměstského náměstí, od roku 1926 nese svůj název po Paříži, připomíná pařížské bulváry. Původní plány počítaly s jejím pokračováním až na Letnou, měla připomínat pařížskou Avenue des Champs-Élysées. Naštěstí město nenašlo dostatek finančních prostředků, slovo měl také odpor obyvatel Starého Města.
Pařížská ulice je luxusním koridorem s módními obchody, zde prodejna módní značky Versace, nájemné bytů a především obchodů zde patří mezi nejvyšší v metropoli a tím i v celé České republice.
Z Celetné ulice míříme pod Prašnou bránou do ulice Na Příkopě.
Klasicistní římskokatolický kostel sv. Kříže v ulici Na Příkopech byl postaven v roce 1824 při piaristické koleji a gymnáziu.
Předtím musely být zbořeny dva měšťanské domy, kostel měl sloužit jako školní chrám gymnázia piaristů, byl zasvěcen Svatému Kříži a sv. Josefu Kalasanskému, patronu řádu piaristů. Kostel je jednolodní novoklasicistní stavba postavená s příspěvkem císaře Františka I. Klášter řádu školských bratří piaristů byl zde založený v roce 1758 spolu s chlapeckým gymnáziem v Panské ulici.
V roce 1938 byl zavřený kostel předán salesiánům, ty tehdy vedl v Praze kardinál Štěpán Trochta. Ten nechal postavit Salesiánský ústav pro chlapce v Praze – Kobylisích s myšlenkou výchovy mládeže v duchu zakladatele salesiánů, turínského kněze sv. Jana Boska.
V roce 1950 byl kostel zrušen a odňat salesiánům. O jeho obnovu v roce 1968 se postarali opět salesiáni v čele s kardinálem Štěpánem Trochtou.
Nad vstupem do kostela je nápis AVE CRUX SPES UNICA (Zdráv buď kříži, jediná naděje). Na atikovém nástavci je zlatý kříž, v malé sanktusové věžičce visí zvon z českobudějovické dílny Rudolfa Pernera z roku 1939. Dnes kostel spravují salesiáni Dona Boska.
Na pražském Václavském náměstí se v loňském roce po 11 letech otevřel po rekonstrukci někdejší slavný secesní hotel Evropa. Hotel pod názvem W Prague provozouje celosvětový řetězec Marriott jako součást své luxusní sítě W Hotels.
Majitelem někdejšího hotelu Evropa je zakladatel cestovní kanceláře Exim Tours Ferid Nasr, ten jej koupil od společnosti Julius Meinl v roce 2019. Hotel získal moderní přístavbu ve vnitrobloku , takže bude disponovat 161 pokoji včetně prezidentského apartmá. Součástí hotelu je několik restaurací, kaváren či střešní bar s terasou, krytý bazén, fitness centrum a wellnes.
Hotel Evropa byl postaven na Václavském náměstí v roce 1872, projektoval jej architekt Josef Schulz v novorenesančním slohu, na začátku 20. století byl přebudován ve stylu secese. Roku 1924 hotel koupil Karel Šroubek, po němž byl přejmenován, stal se symbolem luxusu, vyhlášené kuchyně a prvotřídních služeb. Mezi hosty patřila tehdejší společenská smetánka, před druhou světovou válkou v hotelu bydlel také britský obchodník Nicholas Winton, ten zde organizoval záchranu židovských dětí před nacismem. V roce 1951 byl hotel znárodněn a přejmenován na Grand hotel Evropa, postupně chátral. Po restituci v roce 1989 změnil několikrát majitele.
Nad Pohořelcem se zvedá kostel sv. Rocha v areálu Strahovského kláštera.
Na fotografii jsou bývalá kasárna na Pohořelci pod Strahovem, je to komplex staveb tvořený několika novorenesančními budovami, ty patří správě Ministerstva obrany.
V roce 1873 zakoupila pražská obec pro ubytování jednoho praporu zeměbrany dům, ten byl základem budoucího komplexu několika volně stojících vojenských budov, ty postupně vznikly v letech 1873 až 1899.
Hlavní budova na fotografii byla dokončená v roce 1893, kolem komplexu bývalých kasáren vede tramvajová trať, vlevo v úzkém místě mezi rohem kasáren a kolejemi byl v 50. letech 20. století zřízen průchod pro pěší.
V kasárnách nejprve sídlil až do roku 1915 Zeměbranecký pěší pluk, od roku 1956 zde bylo také sídlo Armádního uměleckého souboru (dva roky základní vojenské služby tu absolvovali například herci Jan Čenský a Miroslav Vladyka.
Ministerstvo obrany plánuje rekonstrukci objektu, s tím souvisí také složité řešení dopravní situace na Pohořelci. V současnosti objekt není využíván.
Bývalá Černínská jízdárna je barokní budova stojící na Loretánském náměstí v těsném sousedství pražské Lorety. Nyní zde sídlí hotel Loreta. Původní gotický dům, byl postaven v roce 1384, jeho majitelem byl kamenický mistr Michael Parléř, bratr stavitele svatovítské katedrály Petra Parléře.
Hned vedle Hotelu Loreta v Loretánské ulici se nachází výcvikový prostor dobrovolných hasičů Prahy 1. Během svátků a výročí je tato brána otevřená, ve dvoře stojí stánky, kde dobrovolní hasiči s přáteli nabízí kolemjdoucím výborné občerstvení za přijatelnou cenu.
V tomto domě v Loretánské ulici směrem k Pražskému Hradu žila v letech 1937 až 1939 a po válce v letech 1945 až 1948 sestra Jana Masaryka PhDr. Alice Masaryková, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže.
V letech 1947 až 1948 zde také žila přítelkyně Jana Masaryka, americká spisovatelka Marcia Davenport.
Jedno z kouzelných podloubí cestou k Pražskému Hradu.
Kouzelný, čerstvě opravený dům za přispění města Prahy, s renesančním portálem a sgrafity na fasádě. S vedlejším domem tvoří kout, cestou dále vpravo lze sejít po schodech do ulice Nerudovy.
Toskánský palác je mohutná barokní stavba naproti hlavní brány Pražského Hradu, dnes ji využívá Ministerstvo zahraničních věcí.
Stavbu zahájil hrabě Michael Osvald z Thun-Hohensteinu před rokem 1690 na místě bývalých domů Lobkoviců. Hrabě Thun jako i další významní šlechtici si stavěli sídla poblíž Pražského Hradu. Dokončení stavby se však již nedožil. V roce 1718 nedostavěnou budovu odkoupila a dokončila vévodkyně toskánská – odtud pochází název paláce.
Stavbu projektovali francouzský architekt Jeana Baptista Mathey, a též italský architekt Giacoma Antonia Canevalle. V objektu jsou čtyři uzavřená křídla s obdélníkovým dvorkem uprostřed. Bohaté průčelí paláce zdobí dva toskánské erby a také sochařská výzdoba na atice, alegorie Sedmera svobodných umění od Jana Brokoffa.
Celková rekonstrukce budovy proběhla v roce 1998, veřejnosti jsou přístupné prostory v přízemí v době konání společenských akce.
V Arcibiskupském paláci na Hradčanském náměstí sídlí pražský arcibiskup. Podél levé strany paláce vede průchod do Šternberského paláce se sbírkami Národní galerie. Arcibiskupský palác byl postaven v 17. století v barokním slohu a byl mnohokrát přestavován.
V roce 1561 daroval císař Ferdinand I. dům u Pražského hradu tehdejšímu arcibiskupovi jako rezidenci. V dnešním Arcibiskupském paláci jsou dodnes zachovány středověké zdi a dokonce i celé prostory původních staveb.
Velká přestavba paláce byla provedena v letech 1676–1694 za arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, který povolal z Říma architekta Jana Baptistu Matheye, ten zaujímá přední místo v historii českého baroka před Dientzenhoferem. Tato přestavba je základem dnešního dochovaného vzhledu paláce včetně přistavěného balkónu ze sliveneckého mramoru uprostřed hlavního průčelí.
Koncem 18. století prošel Arcibiskupský palác velkou přestavbou ve slohu rokokovém, architekt Jan Josef Wirch rozšířil průčelí, tím překlenul uličku do Šternberského paláce, provedl také změny v interiéru v rokoku.
Zdroje:
https://www.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/u-staromaku-roste-nejluxusnejsi-hotel-ve-stredni-evrope-stavi-ho-druhy-muz-svetoveho-zidovskeho-kongresu-1421976#utm_content=freshnews&utm_term=Starom%C4%9Bstsk%C3%A9%20n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_(Praha)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Havelsk%C3%A1_(Praha)
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clavsk%C3%A9_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Loret%C3%A1nsk%C3%A1
