Článek
V posledních týdnech se v médiích znovu objevilo slovo freebirthing (porod bez asistence) a s ním i debata o tom, jak nezodpovědná je radikální zodpovědnost propagovaná zakladatelkou impéria The Freebirth Society (FBS) Emilee Saldaya a kde začíná a kde končí svoboda jednotlivce.
S freebirthingem se vynořil i osobní příběh této velmi výřečné influencerky a duly Emilee, který člověku sevře žaludek i ruce v pěst. Otevřené zpovědi členek FBS, říkajících si radical birthkeepers (těžko přeložitelný termín, který by se snad dal převést jako radikální ochránkyně porodního procesu) v sérii investigativních článků Guardianu otřásly světem porodní péče v základech. Bolestně totiž připomněly dvě temná místa porodního pole, které nikdo z nás nechce vidět. Jednak je to prostor, kam se uchylují ženy, které z rozličných důvodů nedůvěřují systému zdravotní péče natolik, aby se mu svěřily v okamžiku těhotenství a porodu svého dítěte, a jednak holý fakt, že existuje zcela neregulovaný trh s jakýmisi komerčními alternativami porodní péče, které nemají s porodní asistencí ani s dulí podporou vůbec nic společného a který je nezřízeně nenasytnou mašinou na prachy.
Je snadné na to reagovat rychlými soudy a říct: nezodpovědnost, sobectví, fanatismus, sektářství. To se mě netýká. To se u nás neděje.
Jenže právě tady se začíná lámat realita. Freebirthing totiž není výstřelek. Je to symptom. A symptom, stejně jako horečka, nevzniká z ničeho. Ukazuje, že se v těle systému děje něco dlouhodobě bolavého.
Co freebirthing je a co není
Freebirthing se v odborné literatuře běžně definuje jako vědomé rozhodnutí rodit bez přítomnosti regulované zdravotnické profesionálky či profesionála v prostředí, kde je akutní péče dostupná (tedy typicky v zemích s funkční záchrannou službou a nemocnicemi).
Důležité je odlišit:
- domácí porod s porodní asistentkou (regulovaná péče, klinické dovednosti, odpovědnost, plán transferu),
- porod v porodním centru přidruženém či samostatném (péče vedená porodními asistentkami, se zázemím a jasnými protokoly),
- freebirth (bez zdravotnické přítomnosti, někdy z důvodu volby, jindy z důvodu „nemám jinou přijatelnou možnost“),
- a ještě zvlášť fenomén, který poslední roky narostl: komunitně-influencerské birthkeeper byznysy, které prodávají DIY návody na porod a strach z jakékoli lékařské (resp. zdravotnické) pomoci.
Právě na tu poslední větev se zaměřila investigace Guardianu. Popisuje komunitu FBS a placené produkty, které odrazují od lékařek, lékařů i porodních asistentek a připisuje jí vazby na řadu tragických případů.
Jednu věc je potřeba říct nahlas a bez romantizace: komplikace u porodu existují. Jsou situace, kdy je odborná pomoc rozdílem mezi životem a smrtí. A současně je fér říct i druhou věc: většina lidí k freebirthingu nedojde proto, že by pohrdala bezpečím. Dojde tam proto, že se bezpečí pro sebe a své dítě snaží zachránit a v systému už ho nedokáže najít.
Nechtěla jsem rodit sama a ani doma. Ale takhle jsem to taky nechtěla.
Tohle je věta, kterou slýcháme v Asociaci pro porodní domy a centra (APODAC) v různých obměnách pořád. A výzkum to potvrzuje.
Studie z roku 2024 shrnuje, že freebirthing zřídka bývá první volbou. Častěji je výsledkem strukturálních a vztahových bariér, které znemožní získat takovou péči, jakou žena (a rodina) považuje za bezpečnou a přijatelnou. Autorky studie to rámují jako „sebe-péči“ v situaci, kdy není dostupná péče chtěná, - a nalijme si čistého vína,.. někdy ani snesitelná.
Britská studie jde ještě blíž k žité zkušenosti žen: u části respondentek se rozhodnutí k freebirthingu zrodilo z předchozího traumatu, z pocitu nátlaku, manipulace či boje v prenatální péči. Ženy popisovaly, že se cítily neslyšené a že se jejich informované rozhodování trestalo eskalací na vyšší zdravotnickou autoritu v řadě, která znovu a znovu vyvíjela nátlak, až se z porodní péče stal zápas.
A tady se dotýkáme jádra pudla: pro mnoho příjemkyň péče je bezpečí nejen klinická statistika a počet mrtvých žen a dětí u porodu. Bezpečí je pro ně také důstojnost, respekt, srozumitelnost, možnost volby, pocit, že se mnou nikdo nebude zacházet jako s objektem.
Když systém opakovaně vyrábí ženám zkušenost „tvoje tělo je problém, tvoje otázky jsou obtěžující, tvoje hranice jsou překážka“, část žen začne hledat dveře ven.
Jak se z bolesti stane radikalizace
Jennifer Block ve svém čerstvém textu o FBS pro Boston Globe popisuje, jak může zkušenost z porodní péče člověka lehko zradikalizovat. Žena, která sama zažila nebo viděla ponižování, křik, zásahy bez souhlasu a trestání za nesouhlas, snadno začne věřit, že problém není ta ona jednotlivá situace, ten jeden konkrétní zdravotník, zdravotnice, ale celý systém péče a všichni v něm.
A tam někde, v prasklině mezi legitimní kritikou systému a vlastní bezmocí, se objeví někdo jako Emilee, kdo nabídne jednoduché vysvětlení:
„Nevěř nikomu. Všichni jsou proti tobě. Zvládneš to sama. Kup si návod.“
A teď přichází klíčová otázka: Co s tím uděláme jako společnost?
Když média vidí jen šílenství, posilují problém
Nepopírám, že novinářská investigativní sonda do zákoutí byznysu s lidskou bezmocí je důležitá. Pojmenovat dezinformace a varovat před komerčním zneužitím důvěry je příkladná veřejná služba.
Jenže hranice mezi varováním a štvavou kampaní, která ukáže prstem na ženy hledající individualizovanou porodní péči a uštěpačně řekne: podívejte, jak jste hloupé, je velice tenká. Kór, když si přisadí: tohle je přece důsledek té vaší touhy po autonomii..
Jenže to je právě nebezpečné. Nejen proto, že je to neférové zjednodušení problému bez ochoty připustit si roli systému, který ženy zradil. Ale hlavně proto, že přesně toto vyrobí další izolaci: žena, která má za sebou špatnou zkušenost s porodní péčí a bojí se dalšího ponižování, se po takovém mediálním obrazu často neodváží říct nahlas: „Já se bojím porodu v porodnici.“ Raději mlčí. A mlčení je živná půda pro uzavřené online komunity.
Selhal systém, selhaly problematické freebirthing komunity a bohužel teď selhává i mediální rámování, které nedokáže vidět peníze, moc a struktury, které dělají ženská práva v porodní péči neviditelná.
Freebirthing nám jako společnosti říká, že existuje místo, kde se vytratila důvěra. A důvěra je v porodní péči stejně důležitá jako klinická odbornost. Bez ní totiž lidé odcházejí. Někdy do náruče influencerů, někdy do ticha, někdy do samoty.
A právě samota je u porodu ten nejhorší scénář. Ne proto, že by ženy nebyly silné. Ale proto, že porod si zaslouží, aby síla nemusela být ta jediná možnost.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/world/ng-interactive/2025/nov/22/free-birth-society-linked-to-babies-deaths-investigation
https://www.bostonglobe.com/2026/01/03/opinion/free-birth-guardian-investigation/
