Článek
Každý rok to přijde znovu. Druhá květnová neděle. Květiny zdraží, reklamy změknou a zrůžoví, sociální sítě zaplaví fotky maminek, dortíků, snídaní do postele a dojemných vět typu: „Maminko, děkuji, že jsi.“
A někde v nebi - nebo možná spíš v dobře organizovaném archivu amerických dějin - u toho Anna Jarvis obrací oči v sloup.
Protože právě Anna Jarvis je žena, která Den matek prosadila. A také žena, která pak strávila zbytek života tím, že proti němu urputně bojovala.
Ano. Den matek má zakladatelku, která by dnes pravděpodobně napsala na Instagram:
„Prosím vás, nekupujte mámě to plyšové srdce z benzínky. Zavolejte jí.“
Nejdřív to byla láska. Ne marketingová kampaň
Anna Jarvis se narodila v roce 1864 v Západní Virginii. Její matka Ann Reeves Jarvis nebyla žádná pasivní postava v zástěře, která čekala, až jí někdo jednou ročně přinese ovadlý karafiát. Byla aktivistka, organizovala ženské pracovní kluby, pomáhala zlepšovat hygienu a péči o děti a během občanské války se podílela na péči o zraněné vojáky obou stran.
Maminka Anny nebyla žádný anděl domácnosti. Byla žena, která pochopila, že mateřství není jen něha, ale také práce, péče, organizace, vyjednávání, komunita a často i úplně obyčejné přežití.
Když Ann Reeves Jarvis zemřela, její dcera Anna se rozhodla naplnit sen, o kterém její matka mluvila: vytvořit den, který by ocenil matky jako skutečné osoby, jejichž práce drží svět pohromadě, zatímco svět se často tváří, že se to děje úplně samo.
První oficiální připomínka Dne matek se konala 10. května 1908 v kostele v Graftonu v Západní Virginii. Anna Jarvis tam poslala stovky bílých karafiátů - květinu, kterou spojovala se svou matkou.
A pak začala psát. Hodně psát. Politikům, církvím, podnikatelům, novinám. Psala tak vytrvale, že by dnešní automatizovaný e-mailový marketing zbledl závistí. Její kampaň byla úspěšná. V roce 1914 prezident Woodrow Wilson vyhlásil Den matek jako národní svátek ve Spojených státech, slavený druhou květnovou neděli.
Anna vyhrála.
A pak zjistila, že vyhrát někdy znamená přijít o všechno, co jste kdy chtěli chránit.
Jak podojit Den matek
Anna Jarvis si Den matek představovala jako osobní, tichý, upřímný den. Měla to být chvíle, kdy člověk napíše své matce dopis. Ne hromadnou WhatsApp zprávu. Nepředstavovala si kupované přáníčko s předtištěným textem „Jsi nejlepší maminka na světě“, pod které se jen připíše podpis. V jejích představách to přece měl být skutečný dopis. Vlastní slova. Vlastní vzpomínky. Vlastní vděčnost.
Jenže trh má zvláštní talent. Vezme lidský cit, dá mu mašli a cenovku.
Z bílého karafiátu se stal produkt. Z osobního dopisu se stalo přáníčko. Z intimního dne se stal sezónní prodejní vrchol pro květináře, cukráře a výrobce pohlednic.
A Anna zuřila.
Nebyl to jemnocitný „tak tohle mě trochu mrzí“ způsob vzteku. Anna se utrhla ze řetězu.
Ve svých prohlášeních napadala ty, kdo podle ní zničili smysl svátku svou chamtivostí. Neváhala protestovat až tak, že skončila za mřížemi. Celý její pozdější život byl výrazně poznamenán bojem proti komercializaci Dne matek.
V roce 1922 třeba podpořila bojkot květinářů, kteří před Dnem matek zvyšovali ceny bílých karafiátů. O rok později zase narušila setkání cukrářského průmyslu, protože podle ní zneužíval svátek k výdělku.
Není to fascinující? Představte si drobnou ženu, která nejprve vypětím všem svých sil přesvědčí prezidenta Spojených států, aby zavedl svátek matek, a pak začne chodit po Americe jako historicky první anti-influencerka mateřského marketingu.
Celé její tažení by se dalo shrnout jednou větou: „Tento svátek vám nepůjčuji k prodeji bonboniér.“
Anna nebyla proti matkám. Byla proti prázdnému gestu
Neztraťme se v té roztomilé ironii. Anna Jarvis Den matek neznenáviděla proto, že by neměla ráda matky. Vadilo jí, že skutečný smysl dne - osobní uznání, vděčnost, paměť, vztah - nahradily věci. Že místo vlastních slov lidé koupí tupou kartičku. Že místo reálné pozornosti koupí pouze květinu. Že místo extra péče jednou za rok přijde rituál, který vypadá hezky, ale nic moc nestojí. Tedy kromě peněz.
A možná právě tady je to dnešní AHA.
Den matek není problém proto, že existuje. Problém je, že se s postupem času stal pro mnohé náhražkou za všechno, co matkám chybí po zbytek roku.
Jedna nedělní snídaně do postele nenahradí férové rozdělení péče v rodině.
Sebedražší kytice nenahradí dostupnou poporodní podporu.
Přáníčko nenahradí respekt.
A sleva na parfém nenahradí společnost, která chápe, že mateřství není sentimentální obrázek, ale zásadní práce pro rodiny, komunity i stát.
Co by Anna řekla dnes?
Možná by řekla:
Nekupujte největší pugét, když jste celý rok neviděli, že vaše máma mele z posledního.
Nepište jí „jsi náš anděl“, když se k ní chováte jako k rodinné logistické službě.
Neděkujte matkám za oběť. Ptejte se, proč se od nich tolik oběti vůbec očekává.
A hlavně: neudělejte z mateřství reklamu, ve které je žena šťastná, protože dostala generický hrnek z papírnictví.
Anna Jarvis chtěla, aby Den matek byl dnem skutečné pozornosti. Ne kolektivní omluvenkou. Ne dnem, kdy si společnost koupí květinu a na 364 dní si odškrtne: „Matky oceněny.“
Takže zrušit Den matek?
Anna se o to opravdu pokusila. V roce 1943 začala organizovat petici za zrušení svátku, který sama pomohla vytvořit.
To je dramatický oblouk, který by možná nevymyslel ani scenárista z Netflixu: žena vytvoří svátek z lásky ke své matce, svátek semelou kola kapitalismu, pohltí ho obchod - a ta samá žena se ho pak pokusí zabít.
Svátek kvůli tomu možná nemusíme rušit. Možná ho stačí vrátit nohama na zem.
Den matek může být krásný. Květiny nejsou zločin. Dort také ne. Ani přáníčko, pokud člověk k němu přidá něco vlastního a nejlépe i umyje nádobí bez potlesku.
Ale možná bychom si u toho mohli položit jednu otázku:
Co by matkám opravdu pomohlo?
Ne jen dnes. Ne jen na dnešní rodinnou fotku.
Odpověď bude u každé mámy trochu jiná. Někdy spánek. Někdy uznání. Někdy peníze. Někdy péče. Někdy omluva. Někdy to, že konečně někdo jiný ví, kde jsou sakra ty náhradní punčocháče, očkovací průkaz a ten malý plyšák, bez kterého se nedá přežít noc.
A někdy prostě věta:
„Mami, vidím, kolik toho neseš. A nechci, abys to nesla sama.“
Zdroje:
Antolini, K. L. (2015, May 8). The tenacious woman who helped keep Mother’s Day alive. Smithsonian Magazine.
Encyclopaedia Britannica. (2026, April 27). Anna Jarvis.
Library of Congress. (n.d.). Mother’s Day: Topics in Chronicling America. Research Guides.
National Park Service. (2025, March 19). Anna Maria Jarvis. U.S. Department of the Interior.
Smithsonian American Women’s History Museum. (2024, May 1). The history of Mother’s Day: From global peace to greeting cards.
Wilson, W. (1914, May 9). Proclamation 1268—Mother’s Day, 1914. The American Presidency Project.
