Poslala jsem premiérovi Babišovi svou rezignaci. Po schůzce s ním ještě víc vím proč

Je to už skoro národní zvyk. Do veřejného prostoru se vhodí odjištěný granát a chvíli se čeká, co to udělá. Když se ozve pár lidí, řekne se, že hysterčí. Když se ozvou odborníci a odbornice, ombudsmani, organizace pomáhající obětem násilí, lidé z poradních orgánů vlády a desítky členů a členek pracovních skupin, začne se fofrem žehlit. Vysvětlovat. Ujišťovat, že se vlastně nic tak hrozného neděje.

Přesně tento scénář teď sledujeme u ohlášeného přesunu lidskoprávních agend z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva.

Nejdřív vláda bez předchozí konzultace rozhodla o zásadním přesunu agend. Návrh předložili premiér Andrej Babiš a vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha, bod původně ani nebyl v programu jednání vlády a celá akce byla i na někoho, kdo řídí stát jako firmu, připravena překvapivě svižně. Přesun se měl týkat lidských práv, rovnosti žen a mužů, osob se zdravotním postižením, romské menšiny, duševního zdraví, protidrogové politiky a neziskových organizací.

Pak ale přišel poplach, který nejspíš ani pan premiér nečekal. A po poplachu začaly překotné úpravy, jak už tomu v naší Roklince bývá, když vládnoucí garnitura narazí na ochlazení teploty vox populi. Takže v královském stylu „odvolávám, co jsem odvolal, slibuju, co jsem slíbil“ pak vláda po kritice oznámila, že na Úřadu vlády vzniknou dvě nové kanceláře: pro lidská práva a menšiny a pro duševní zdraví a závislosti. Problematika rovnosti žen a mužů se nakonec nemá přesunout pod původně oznámené Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale nově pod Ministerstvo spravedlnosti. Premiér v ten moment zároveň vytrvale prohlašuje, že rady zůstávají pod ním a že ona všemi skloňovaná „nadresortnost“ tím bude zachována. Jenže v praxi sekretariáty, odborné zázemí a většina lidí mají dál přecházet na ministerstva…

Tak co tedy platí? Mění se něco zásadního - nebo se nemění nic? Nezbytná reforma nebo z kabinetních výšin narychlo shozený balonek plný vody tříštící se do veřejného prostoru? A pokud vláda tvrdí, že celou věc konzultovala, tak s kým vlastně? Protože lidé, kteří v lidskoprávních agendách roky pracují, se o přesunu dozvídali až z tiskové konference, médií a vládního usnesení. Realita je taková, že aparátčíci začali narychlo zpětně dolepovat narativ o odborných konzultacích až po vypuknutí poplachu…

Dne 27. 5. 2026 se ve Strakově akademii odehrálo setkání premiéra, jeho ministerské klaky a zástupců občanské společnosti, vládních rad, jejich výborů a pracovních skupin. Mělo to být původně komorní jednání pro pár ostřílených ambasadorů a ambasadorek, ale přesně podle příručky od Machiavelliho se na rozředění tlaku (a efektivní eliminaci jakékoliv reálné možnosti vyjednávání) pozvali davy. Tušíte správně - pozvánku obdržely zástupy těch odborníků a odbornic, které avizovali své podmíněné rezignace z expertních poradních těles v reakci na ohlášené stěhování lidskoprávních agend - že by svou přítomností mohli suplovat ony konzultace s občanskou společností a pomohli tak celý proces legitimizovat?

Atmosféře ve starém tiskovém sále chybělo opravdu málo do audience. Shromáždění židliček v divadelním uspořádání drželo přednášku o tom, že škatulata z úřadu na ministerstva jsou vlastně bezva nápad. Paní Bartha překypovala zprvu úsměvy a mateřským pochopením. Premiér se znovu a znovu stylizoval do role člověka, který všechno vyřeší. O co nám prý jde? On dal na děti přes miliardu korun - a nemusel. On dal na samoživitelky 50 milionů. On chodí na rady, kam Fiala nepáchnul. To on se zajímá. On zavolá ministrovi. On sežene peníze. On řeší. On je ten, kdo bude držet nadresortnost.

Jenže nadresortnost není osobní vlastnost premiéra. Nadresortnost není, že jeden člověk zavolá ministrovi a řeší mikromanažerské posuny svých pěšáků po šachovnici všedních dní. Nadresortnost není a nemůže být feudální slib: „Nebojte se, já na to dohlédnu.“

Nadresortnost je institucionální pojistka. Je to struktura, která funguje i tehdy, když premiér zrovna nemá čas, nemá zájem, je naštvaný, je na cestách, nebo když se za dva roky změní vláda. A právě tuhle pojistku vláda nyní aktivně rozebírá.

Na schůzce se znovu ukázalo, proč je tak nebezpečné nahrazovat instituce osobním řízením jednoho muže.

Když odborníci a odbornice v sále vysvětlovali, že sexuální násilí, práva dětí, romská integrace, duševní zdraví, závislosti nebo rovnost žen a mužů nejsou témata jednoho ministerstva, premiér opakovaně reagoval tak, jako by slyšel něco jiného. Přerušoval netrpělivě řečníky a řečnice, dával najevo svůj nesouhlas. Jako by kritika přesunu agend byla kritikou jednotlivých ministrů a vyjádření nedůvěry vládě v jednom. Jako by požadavek na nadresortní koordinaci znamenal, že někdo tvrdí, že ministři jsou neschopní - že premiér je neschopný.

Ale to nikdo neříká. Říkáme něco mnohem jednoduššího: problémy skutečných lidí se neřídí organizační strukturou aktuálně vládnoucí vlády.

Domácí násilí není jen sociální agenda. Sexuální násilí není jen trestní právo. Ochrana dětí není jen školství. Duševní zdraví není jen zdravotnictví. Segregace romských dětí není jen školský problém. Práva lidí s postižením nejsou jen dávky.

Všechny tyto situace mají společné jedno: člověk v nich stojí proti systému, který je větší, silnější a nepřehledný. A právě proto stát potřebuje místo, které vidí celek. Ne jednoho člověka, který říká „já to vyřeším“, ale systém, který funguje i bez něj.

Lidská práva nemají být závislá na sympatii jednoho ministra. Ani na náladě jednoho premiéra.

Tohle vládou prezentované „šoupání úředníků z baráku do baráku“ není neškodné stěhování ani proklamovaná úspora prostředků.

Je to ztráta lidskoprávních pojistek. A to, že chybí pojistky, se bohužel často zjistí až ve chvíli, kdy hoří celá chalupa.

U toho nemohu sekundovat.

A proto je má rezignace z Pracovní skupiny k porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů zatím stále platná.

Baví vás moje články? Dejte si mě sledovat - píšu o všem možném a všechny moje články najdete ZDE.

P.S. Napište premiérovi. Napište vládní zmocněnkyni pro lidská práva. Napište svým poslancům a poslankyním. Ptejte se, proč bylo tak zásadní rozhodnutí přijato bez odborné debaty. Ptejte se, kdo přesně to „konzultoval“. Ptejte se, kdo bude garantovat, že domácí a sexuální násilí, ochrana dětí, práva lidí s postižením, menšin, pacientů a rodiček nezůstanou rozdrobené mezi resorty bez skutečné odpovědnosti.

A hlavně: nenechte si namluvit, že jde o přesouvání šanonů. Nejde. Jde o pojistky, které možná dnes nepotřebujete. Ale jednou je může potřebovat někdo vám blízký. Nebo vy sami.

Prosím sdílejte a buďte bdělí. Tohle se nesmí ztratit v úředním šumu a pěně dní.

CNN PRIMA NEWS; ČTK. Absurdní divadlo, popsali experti jednání s Babišem. Schůzku k přesunu agend opustili předčasně. CNN Prima NEWS

ČESKÁ TELEVIZE / ČT24; ČTK. Jednání s Babišem o přesunu agend opustili někteří experti předčasně. ČT24

ČESKÝ ROZHLAS / iROZHLAS. Hollan: Odešel jsem z jednání, když na sebe paní Bartha a lidé z lidskoprávních organizací začali řvát. iROZHLAS.cz

FÓRUM 50 %. TZ: Vláda rozbíjí fungující systém, varují expertky a experti na rovnost žen a mužů. Fórum 50 %

SOUKUP, Jaroslav; ČTK. Šaškárna. Část expertů odešla z jednání s Babišem předčasně. Novinky.cz

WOLLNER, Marek. „Byl to pavilon opic,“ říká Hollan k jednání na vládě. Tünde Bartha promluvila i o své děloze. FORUM 24

ČTK; KRUMPHOLC, Jan. Dialog po česku: přijďte debatovat, dostanete přednášku. Týden.cz