Článek
Nevím, jestli město Berlín slaví svoje narozeniny. Město ovšem v každém případě vzniklo později než Praha. První zmínka o místě v centru dnešního Berlína, nazývaném Kölln se uvádí k roku 1237. Místo zvané Berlin, které leželo severovýchodně od řeky Sprévy, se uvádí až v roce 1244, zatímco první zprávy o Praze jsou už z 10. století.
Plán Berlína kolem roku 1230
V roce 1307 se místa Kölln a Berlin spojila pod jednou radnicí. Kölln byl asi tam, kde je dnes slavný Muzejní ostrov, a Berlin na druhém břehu Sprévy v místě, kterému se dnes říká Nikolaiviertel, poblíž Alexanderplatzu. Počet obyvatel v Berlíně dramaticky vzrostl po vzniku republiky v roce 1918. Nepochybně se sem nastěhovalo množství lidí z nuceně vyklizených území, ztracených po prohře ve Velké válce. V roce 1939 žily v Berlíně už více než čtyři miliony obyvatel. V roce 1945 jich bylo o 600 tisíc méně, přestože i sem nepochybně přicházeli další lidé z Východu. Přestože dnes je město opět hlavním městem sjednoceného Německa, má Berlín jen necelé 3 700 000 obyvatel, stále méně než v roce 1939. Od války se počet obyvatel změnil jenom málo. Podíl cizinců je asi 22,5 %, průměrný věk 42,8 roku. Celková plocha území města je 891,12 kilometrů čtverečních, to je skoro dvakrát tolik, kolik je plocha Prahy.
Berlín se ovšem od Prahy podstatně liší. Leží na rovině mezi několika řekami a vodními plochami ve výšce 29 až 120 metrů nad hladinou moře, zatímco Praha leží ve výšce mezi 175 a 399 m n.m., s Petřínem, kopcem o výšce 331 m n.m. přímo v centru historického města. Fotografie Berlína z doby před první světovou válkou ukazující Berlín za vlády císaře Viléma ukazují město docela jiné, než jak ho pamatují naši současníci.
Postupimský most a Postupimská ulice, asi 1910
Berlín také, na rozdíl od Prahy, neleží skoro v centru státu, ani na jeho západní straně. Naopak leží jen asi 100 kilometrů od aktuální východní hranice státu, tedy od hranice na Odře a Nise, která byla definována po porážce Německa ve druhé světové válce. Berlín se stal hlavním městem Německé říše v roce 1871, kdy k Říši patřilo také Slezsko a tedy východní hranice byly až u Glivice, 70 kilometrů severně od Ostravy a na severu byl součástí Gdaňsk, Královec, Klajpeda. Říše končila až v polovině dnešní Litvy. Berlín se tehdy nacházel skoro uprostřed státu.
Ohromná Německá říše nepřežila Velkou válku. Berlín se s prohrou nesmířil, hospodářská krize ve chvíli, kdy do nové republiky přestaly plynout daně ze ztracených území a stát ještě byl nucen platit válečné reparace, byla strašlivá a Adolf Hitler, slibující opětné získání ztracených území a ideálně získání nových, si získal miliony příznivců. Výsledkem druhé války bylo další zmenšení Německa a potom i jeho rozdělení na dva státy. Berlín se dostal málem na východní hranici, i když jeho poloha na mapě se nijak nezměnila. To ale zase tak nevadilo v letech, kdy byl Berlín hlavním městem Německé demokratické republiky. Tehdy se Berlin - hlavní město NDR nacházel opět skoro v centru státu, zatímco Západní Berlín byl dokonce úplně mimo „svůj“ stát.
Německá říše
V ulici Wilhelmstrasse v centru Berlína, hned u stanice metra linky U2 Anton-Wilhelm-Amo Strasse (původně Wilhelmplatz), se nachází slavná budova bývalého Československého velvyslanectví, postavená v sedmdesátých letech 20. století architektkou Věrou Machoninovou. Budova je momentálně vyklizená kvůli rekonstrukci. V době jejího vzniku se nacházela na nezastavěné ploše takzvané bezpečnostní zóny u Berlínské zdi, jen pár set metrů od hranice se Západním Berlínem. Dnes je obklopená převážně paneláky.
České centrum
Ještě za druhé světové války tu ovšem bylo jedno z nejdůležitějších náměstí celého Berlína. Jmenovalo se Wilhelmplatz. Koncem 18. století tu byly instalovány mramorové sochy slavných pruských vojevůdců té doby. Byla tu různá ministerstva a také hotel Kaiserhof, ve kterém rád pobýval Hitler do převzetí moci v roce 1933 při svých návštěvách města. Následně byla plocha náměstí vydlážděna a sloužila shromažďování nacistů, vznikly tu různé nacistické úřady, včetně přístavby Říšského kancléřství. V průběhu války byly všechny stavby v okolí zničeny a posléze strženy, pozemky byly od sedmdesátých let dány do prodeje a první pozemek si zde zakoupila ČSSR pro stavbu velvyslanectví. Náměstí se od roku 1949 jmenovalo Thälmannplatz, podle německého komunisty, který byl po požáru Říšského sněmu zatčen a v roce 1944 zastřelen.
Plán náměstí Wilhelmsplatz z hitlerovské doby
Dnes se na náměstí, které se jmenuje po jednom z pruských vojevůdců 18. století Zietenplatz, znovu nacházejí sochy hrdinů Sedmileté války. Sochy ovšem už nejsou mramorové, ty původní jsou vystaveny v Bodemuseu. Jedná se o bronzové kopie z roku 1862, které byly po roce 2000 znovu umístěny na základě soukromé iniciativy. Dnes tu tedy pruští generálové Fridricha Velikého, krále z vítězné Sedmileté války, hledí na opuštěné české velvyslanectví, vzniklé skoro přesně dvě stě let po jejich době.
Tady býval Wilhelmplatz
Podklady:
návštěva Berlína autorkou
Album von Berlin, Globus Verlag GmbH
