Půjčkologie: kreditní a debetní karta. Která je půjčkou? Někdy obě

Karta kreditní nám dává přístup k nějakému kreditu. Kreditem je jednak úvěr, jednak stupeň důvěry, který v nás banka vkládá (i v češtině je základem obou slov „věřit“, stejně jako v latině „credo“). Kredit je objem peněz, který máme někde připraven k dispozici.

Kreditní karta je kartou k účtu banky, na němž máme připraven schválený objem peněz. A ty můžeme kdykoliv využít. Celé nebo jen část z nich, najednou nebo opakovaně. Jde o tzv. úvěrový rámec, tedy schválený strop, ke kterému až se můžeme platbami z kreditky zadlužit.

Výhodou kreditek je bezúročné období, které trvá několik týdnů. Neodvíjí se však od data, kdy si z kreditky půjčujeme, ale od prvního dne v měsíci. Proto pro každou platbu kreditkou máme bezúročné období jinak dlouhé. Když stihnete peníze vydané kreditkou včas vrátit, nestojí nás půjčka z kreditní karty vůbec nic.

Nevýhodou je u některých bank, že při překročení bezúročného období nám „napálí“ vysoké úroky zpětně, tedy i za dny, co původně byly bezúročné. Neplatí to všude. Ale kde ano, tam se lidé často nestíhají divit.

U kreditky je potřeba vědět, že je určena pro používání peněz banky. Je vždycky na dluh. Placení kreditkou znamená aktivní využívání půjčky. Můžete si ji sice „přebít“ (zaslat na účet banky víc peněz, než máte vracet), ale tento krok nemá významný smysl (a pokud má, ráda si o něm přečtu v komentářích). V registrech se vede celý schválený rámec, i když ho nečerpáte.

Debet znamená dluh, závazek. A to může být při pojmenování platebních karet matoucí. Debetem v názvu karty banka říká, že ona dluží vám. Vy si u ní uložíte své peníze. Ona s nimi může (v rámci krátkodobých možností) nakládat. Ale peníze (a případné zhodnocení na účtu) je vám banka dlužná.

Debetní kartou platíte vlastními penězi z vašeho účtu. Ale nemusí to vždycky tak být. Stačí si vyřídit kontokorent, tedy povolené přečerpání (že na účtu smíte do mínusu), a hned je i debetní karta na dluh. Pak je potřeba si dávat pozor, kdy ještě platíte svými prostředky a kdy už ne. Žádné bezúročné období se tu totiž nekoná.

Debetní kartou zacházíte především s vlastními penězi. Ale jen do doby, než si necháte zřídit kontokorent a přečerpáte. Dobrou zprávou je, že kontokorent není automatickou součástí každého běžného účtu. Proto: pokud s ním nechcete mít nic společného, stačí si ho nevyřídit (nebo od banky, která vám ho k účtu strká automaticky, prostě odejít).

Množství vlastních peněz na našem účtu někdy nemusí stačit na to, co nutně potřebujeme pořídit nebo doplatit. Jenže kontokorent je strašně drahý a úročí se od prvního dne, kdy jsme do mínusu sáhli. Kontokorent má smysl maximálně na několikadenní překlenutí nesouladu mezi příjmy a výdaji, jinak nikdy.

Pro dlouhodobější dluh dejte přednost kreditní kartě včas refinancované běžnou půjčkou. Nebo rovnou klasické půjčce, kde budete ani ne na polovičních úrocích. Znáte první půjčku zdarma? Nebankovní konkurence kreditní karty (z pohledu bezúročného období).

Odpověď na otázku z názvu: debetní karta sice na dluh a priori určena není, ale zadlužit se s ní dá také. Stačí mít schválený kontokorent. Zadlužení je v tomto případě horší než s kreditkou (alespoň v prvním měsíci).

Přestože běžnou platební (debetní) kartu k účtu často považujeme za „neviňátko“, při špatném zacházení může mít na naše finance horší dopad než kreditka.