Článek
To, co jsem objevila na břehu řeky Váh, předčilo všechna má očekávání. Piešťany nejsou jen další lázně na mapě Evropy. Jsou to lázně s duší a příběhem, který sahá až do 12. století. Ale nebojte, nebudete se brodit středověkými procedurami. Rodina Winterů v 19. století proměnila toto místo v moderní centrum zdraví, které dodnes drží krok s dobou.
První, co vás při příjezdu upoutá, je socha muže lámajícího berlu – symbol toho, že lidé odcházejí z Piešťan bez bolesti. Zpočátku mi to přišlo jako přehnaný marketingový trik. Po týdnu vlastní zkušenosti už vím, že není.
Sirné termální bahno je skutečný poklad, který pod povrchem Piešťan čeká na objevení. Má tmavě šedou barvu a specifickou vůni, která vám možná zpočátku nebude příjemná. Ale věřte mi, až pocítíte úlevu po první bahenní koupeli, zapomenete na všechny smyslové vjemy.
Jednou z nejsilnějších vzpomínek pro mě zůstává pocit, když jsem se poprvé ponořila do termální vody zahřáté na 38 stupňů. Minerální voda vyvěrá z hloubky s teplotou až 67°C a nese v sobě koktejl minerálů, který podle nejnovějších výzkumů nemá v Evropě obdoby. Po dvaceti minutách v lázni jsem cítila, jak ze mě odplouvá napětí nahromaděné za měsíce práce.
Co mě překvapilo asi nejvíc, bylo složení ostatních hostů. Ano, potkáte tu i seniory, kteří si léčí své artritidy a bolesti zad. Ale vedle nich narazíte na vrcholové sportovce přijíždějící na rehabilitaci, mladé páry hledající odpočinek od hektického městského života i rodiny s dětmi objevující krásy okolní přírody.
Piešťany totiž nejsou jen o procedurách. Lázeňský ostrov nabízí kilometry upravených cest pro procházky nebo cyklistiku. Jen pár kroků od hlavní kolonády můžete pozorovat divoké kachny a labutě na hladině Váhu nebo posedět v některé z kaváren s výhledem na řeku.
Místní gastronomie je kapitola sama pro sebe. Zapomeňte na představu dietní lázeňské stravy. V Piešťanech si můžete dopřát tradiční slovenské speciality v moderním pojetí. Brynzové halušky, strapačky nebo poctivé polévky chutnají po dni stráveném na procedurách dvojnásob.
Co se ubytování týče, nabídka je skutečně pestrá. Já jsem si vybrala Hotel Esplanade, který leží přímo v lázeňském parku. Za podobné peníze, které bych dala v průměrném hotelu v Česku, jsem dostala prvotřídní servis a přístup k procedurám bez nutnosti opustit budovu. Pro ty, kdo touží po skutečném luxusu, je tu secesní Hotel Thermia Palace z roku 1912. A pokud hledáte něco dostupnějšího, okolní penziony nabízejí rodinnou atmosféru a často i domácí kuchyni.
Největším tajemstvím Piešťan, které místní dobře znají, je ideální doba návštěvy. Zatímco v létě se kolem venkovních bazénů hemží turisté, podzim a jaro nabízejí klidnější atmosféru při zachování všech léčebných účinků. A zima? Ta je možná nejkouzelnější. Představte si, že se noříte do teplé termální vody, zatímco kolem padají sněhové vločky. A navíc ušetříte – ceny mimo sezónu klesají až o třetinu.
Když jsem po deseti dnech odjížděla z Piešťan, byla jsem odpočatá, bez bolestí zad, které mě trápily měsíce, a s pevným předsevzetím, že se sem budu vracet. Ne proto, že by to byla nejexotičtější destinace. Ale proto, že některá místa na světě mají v sobě něco magického – kombinaci přírodního bohatství, lidské péče a atmosféry, která léčí tělo i duši.
Možná je dobře, že o tomto pokladu zatím většina Čechů neví. Třeba to tak ještě chvíli zůstane a Piešťany si zachovají svůj jedinečný klid a autenticitu. Ale jestli hledáte místo, kde skutečně zregenerujete a objevíte sílu svého těla, vřele doporučuji – zabalte kufry a vydejte se na jih od českých hranic. Piešťany čekají.
