Článek
Přesně takovým místem jsou Bardějovské lázně na východě Slovenska - destinace, o které většina Čechů nikdy neslyšela, ačkoliv si vysloužila místo na seznamu UNESCO. Minulý podzim jsem byla vyčerpaná. Práce, děti, věčný spěch. Potřebovala jsem někam zmizet, ale ne do přeplněných českých lázní, kde člověk naráží na známé tváře na každém rohu. Hledala jsem něco jiného, místo s duší. A pak mi kamarádka pošeptala jedno jméno: Bardějov.
Musím se přiznat, že jsem nejdřív ani netušila, kde přesně na mapě leží. Východní Slovensko pro mě bylo vždycky taková bílá skvrna. Ale když jsem zjistila, že tamní lázně patří mezi světové dědictví UNESCO, začala jsem si shánět informace.
Cesta z Česka trvá jen pár hodin, ale jako byste se ocitli v jiném světě. První pohled na lázeňskou kolonádu mi vyrazil dech. Žádné davy turistů s selfie tyčemi, jen tiché aleje a všudypřítomný klid. Místní si tu žijí svým tempem a vy se mu rychle přizpůsobíte.
Bardějovské prameny nejsou jen tak ledajaká voda. Každý z osmi pramenů má jiné složení a jiný účinek. Místní lázeňští doktoři vám doporučí, který je pro vás nejlepší. Mě trápily problémy s trávením a chronická únava. „Zkuste nejdřív Hlavní pramen a pak Lékařský,“ poradila mi usměvavá paní v bílém plášti. A měla pravdu.
Po třech dnech pravidelného popíjení místní minerálky jsem začala cítit rozdíl. Po týdnu procedur a koupelí jsem byla jako vyměněná. A všechno za cenu, která by v Karlových Varech stačila sotva na dva dny.
Co mě ale opravdu dostalo, byla atmosféra celého místa. Bardějov není jen o lázních. Historické centrum s náměstím lemovaným gotickými domy, bazilika svatého Egídia a opevnění ze 14. století vás přenesou do dob dávno minulých. A když se večer rozhodnete vyjít na skleničku, nebudete se prodírat davy turistů. Místní vínko nebo medovina v některé z útulných hospůdek chutná dvojnásob.
Pokud patříte mezi aktivnější typy, okolní krajina Nízkých Beskyd nabízí nespočet turistických tras. Vypůjčila jsem si kolo a vydala se po stezce Bardějovské mineralky. Objevila jsem prameny ukryté v lesích, kam místní chodí s lahvemi načerpat léčivou vodu. Žádné vstupné, žádné fronty. Jen vy a příroda.
Nedaleko, v obci Hervartov, stojí dřevěný kostelík starý přes 500 let. I ten je na seznamu UNESCO, ale na rozdíl od podobných památek v Česku tady nemusíte čekat hodinu ve frontě na vstupenku. Paní průvodkyně si na vás udělá čas a s láskou vám vypráví příběh každého kousku výzdoby.
Když se teď ohlížím za svým bardějovským dobrodružstvím, uvědomuji si, jak moc jsme jako Češi fixovaní na naše tradiční destinace. Zatímco se tlačíme v přeplněných Karlových Varech nebo Mariánkách, jen kousek za hranicemi leží skrytý klenot, kam jezdí spíš znalci ze západní Evropy než místní.
Bardějov není pro každého. Nenajdete tu zábavní parky ani rušné noční kluby. Je to místo pro ty, kdo hledají autentický zážitek, léčivou sílu přírody a kousek historie. Místo, kde se léčí nejen tělo, ale i duše. A to je v dnešní době k nezaplacení.
Od své návštěvy všem vyprávím o tomto slovenském pokladu. Někteří se usmívají a říkají, že příště jedou raději do Chorvatska k moři. Ale ti, kdo Bardějovu dali šanci, se vracejí stejně nadšení jako já. A víte co? Jsem vlastně ráda, že o něm moc Čechů neví. Aspoň tam ještě chvíli zůstane ten klid a ta atmosféra, která z něj dělá místo, kam se budu vždycky ráda vracet.
