Článek
Je mi 55 let a socialismus si dobře pamatuji. Pamatuji si, jak jsme stáli fronty na banány, když je vyhazovali. Jak jsme měli známosti v masně, abychom sehnali maso. Jak jsme si pod pultem kupovali toaletní papír. A tohle že bylo lepší? „Aspoň bylo všechno levné,“ říkají nostalgici. Ano, bylo. Jenže co z toho, když jste to nemohli koupit?
Rohlík za 30 haléřů je sice hezká vzpomínka, ale zapomínají na to, že průměrný plat byl 2000 korun a na auto se čekalo roky. Nedávno jsem slyšela sousedku, jak vypráví, že tenkrát bylo všechno. Musela jsem se smát. Pamatuju si, jak její matka stála ve čtyři ráno frontu na maso, jak sháněla podpultově džíny pro děti, jak vyměňovala bony za kávu. To je to všechno, co bylo?
A co teprve bydlení? „Dostali jsme byt zadarmo,“ chlubí se někteří. Zapomínají ale dodat, že čekali deset let, že museli být v SSM, že potřebovali známosti. A že ten zadarmo byt byl často v paneláku, kde nefungoval výtah a tekla rezavá voda. Práce? Ano, byla povinná. Ale jaká to byla práce? Osm hodin předstírání činnosti, žádná produktivita, žádná motivace. „Oni předstírají, že nás platí, my předstíráme, že pracujeme,“ říkalo se tehdy. A tohle má být ten vysněný ráj?
Nejvíc mě štve, když mladým vyprávějí, jak bylo tenkrát dobře. Zapomínají zmínit, že nemohli cestovat, že nesměli říkat, co si myslí, že jejich děti nemohly studovat, protože neměli správný kádrový profil. Proto píšu tento článek. Ne proto, že by dnes bylo všechno ideální. Ale proto, že ta selektivní paměť některých lidí je nebezpečná. Zapomínají na fronty, na prázdné obchody, na udavače, na strach říct vlastní názor.
Dnes nadáváme na drahotu, na politiky, na cokoliv. A víte co? Můžeme. Můžeme cestovat, podnikat, studovat co chceme. Můžeme si koupit, na co máme. Nemusíme stát fronty, nemusíme mít známosti, nemusíme se bát říct svůj názor.
A těm, co vzpomínají na socialistický ráj, bych ráda připomněla:
- Fronty na základní potřeby
- Prázdné obchody
- Nemožnost cestovat
- Povinnou práci
- Nedostatek svobody
- Udavačství
- Kádrové posudky
- Nemožnost studovat
- Šedou ekonomiku
- Podpultový prodej
Ano, dnes je draho. Ano, není všechno ideální. Ale aspoň můžeme nadávat nahlas, můžeme změnit práci, můžeme cestovat, můžeme si koupit, co chceme (pokud na to máme). A hlavně - máme svobodu. Tu svobodu, kterou tenkrát nikdo neměl.
Tak prosím, přestaňme si malovat socialismus na růžovo. Bylo to období nedostatku, strachu a nesvobody. A kdo tvrdí něco jiného, buď má velmi selektivní paměť, nebo patřil k těm privilegovaným, kteří z režimu profitovali.
Protože když už musíme vzpomínat, vzpomínejme na všechno. Ne jen na levné rohlíky, ale i na prázdné obchody. Ne jen na jistotu práce, ale i na její nesmyslnost. Ne jen na bezpečnost, ale i na udavače za každým rohem.
