Článek
Stejně jako všechny děti z Rozkoše jsem navštěvovala Základní devítiletou školu v Jevišovicích. Po dokončení studia na pedagogické fakultě jsem nastoupila jako učitelka do téže školy. Jen z názvu mezitím zmizelo slovo „devítiletá“. Prožila jsem tam dva nejhezčí roky své učitelské dráhy. Možná proto mě pozvání na oslavu výročí školy upřímně potěšilo.
O to víc, že mě zastihlo v životní etapě, kdy pátrám po svých předcích a vzpomínám na dětství prožité v Rozkoši. A k němu neodmyslitelně patří léta strávená v jevišovické škole. Nejenom moje, ale i mých předků.
Organizátoři připravili program, který výstavou dobových fotografií uctil historii a zároveň se obrátil k budoucnosti v duchu národní tradice - děti se svými učiteli zasadily na školním dvoře lípu. Když odpoledne dorazili pozvaní hosté, představitelé města a školy vložili pod štíhlý stromek schránku se vzkazy pro budoucí generace. Dětský sbor dojemně zpíval, zatímco starosta města a ředitel školy vršili na stříbrnou schránku zeminu.
V Jevišovicích si vždy potrpěli na symboliku a slavnostní gesta. Proto je chovám v úctě a budu je mít navždy zarámované ve zlatě mezi svými vzpomínkami.
A všem, kteří se na přípravě akce podíleli, zatímco ve škole nekompromisně probíhala kontrola ČSI, se patří zvolat: Bravo!
