Článek
Na počátku se ke mně dostala zpráva o zajímavé akci v červenci 2024. V té době jsem měla naplánovanou dovolenou ve Slovinsku, takže jsem svoji účast musela oželet. Obec Rozkoš slavila 300 let od první zmínky a jedním z pozvaných byl i pan Ing. Otakar Meduna. Se vzdáleným příbuzným se setkala moje sestra a o události mi poutavě vyprávěla. V proslovu starosty zaznělo, že rod Medunů patřil k nejstarším v obci. Tato informace se mi zavrtala jako červík do hlavy a pak už vše začalo žít svým životem.
Probudila se ve mě touha poznat kořeny našeho rodu, proto jsem se pustila do sestavování rodokmenu.
Začala jsem se probírat matričními knihami a dalšími dobovými dokumenty. Záznamy byly sice jen faktografické, přesto nesly stopu skutečného života našich předků a motivovaly mě k zamyšlení nad jejich osudy. Z nezvyklých jmen, drobných poznámek i doložených tragických událostí se začaly rodit příběhy o lidech, kteří žili, milovali a umírali v kraji jižní Moravy.
Tak začala pod mýma rukama vznikat kronika rodu Medunů z Rozkoše – mozaika osudů spjatých se zemí, vírou a časem, který proměňuje nejen krajinu, ale i lidská srdce. Příběhy s pravdivým jádrem, obalené mocnou vrstvou představivosti.
Můj literární počinek zatím trpělivě čeká na chvíli, kdy najdu odvahu jej zveřejnit.
V matričních knihách z Biskupic jsem narazila na zápis z října roku 1675, který uvádí těžko rozluštitelná jména osob z Rozkoše. Název obce je dobře čitelný. Je-li to první zmínka o naší rodné vsi, pak obec v roce 2024 slavila nikoli třísté výročí, ale již 349 let od prvního zápisu. Letos tedy bohužel minula bez povšimnutí 350 let.
Snad je to náhoda, snad osud. Letos v září jsem na Medium.cz zveřejnila svůj text věnovaný obci a obyvatelům vesnice Rozkoš - spontánní, neplánovanou poctu známým místům, která jsou mi blízká. Prakticky přesně 350 let od první písemné zmínky.
Jestli jste text Prostřednictvím starých příběhů vás zvu na putování do obce Rozkoš ještě nečetli, v roce významného jubilea to ještě můžete stihnout.
