Hlavní obsah

Dělat si to sama? A pokud ano – jak často?

Foto: Lenka.V / ChatGPT

Protože ženské tělo není hřích, ale jazyk, kterému se musíme naučit rozumět. A dokud se ho bojíme poslouchat, nikdy se nenaučíme skutečně milovat.

Článek

Když jsem si to poprvé dovolila

Pamatuju si to jako včera. Byla jsem sama doma. Ticho, světlo z ulice dopadalo přes závěsy, na stole zůstala sklenka vína. A já najednou cítila zvláštní napětí — ne fyzické, spíš něco mezi nervozitou a zvědavostí. Jako kdyby mé tělo říkalo: „Zůstaň. Poslouchej mě.“

Dlouho jsem se bála dotknout sama sebe jinak než v koupelně nebo při sprchování. Bála jsem se, že je to „špatné“. Že kdyby se to někdo dozvěděl, přestala bych být „slušná holka“. A přitom uvnitř mě bylo něco, co se toužilo nadechnout.

Když jsem si to tehdy poprvé dovolila, nebylo to ani trochu jako ve filmech. Nebyl to okamžitý oheň. Spíš tiché uvolnění, pomalé, nejisté… jako kdybych se po letech znovu učila dotknout vlastního těla beze studu. Byla to směs trapnosti, vděčnosti a úlevy. A v té chvíli jsem pochopila, že rozkoš není hřích. Je to návrat domů.

.

Když jsem to poprvé řekla nahlas

O pár týdnů později jsme seděly s kamarádkami u vína. Smály jsme se, řešily chlapy, děti, práci – prostě všechno možné. A pak to ze mě najednou vypadlo: „Holky, děláte si to někdy samy?“

Ticho. Pět vteřin napětí. A pak výbuch smíchu. Jedna přiznala, že ano – a často. Druhá řekla, že nikdy, že jí to „přijde divný“. Třetí se rozesmála a řekla: „Prosím tě, já bez toho neusnu!“

A tehdy se to ve mně zlomilo. Najednou jsem si uvědomila, že každá z nás to má jinak – a že v tom není nic špatného. Že i když o tom většina žen mlčí, děláme to. Jen se stydíme to přiznat, protože jsme se to nikdy neučily považovat za normální.

Každá z nás to má jinak

Jedna moje kamarádka, Petra, mi jednou řekla:

„Víš, já to vůbec nepotřebuju. Mě to spíš znervózňuje. Mám pocit, že to dělám špatně.“

Jiná – Tereza – se zase svěřila, že si to dělá častěji než spí s manželem:

„Ne že bych ho nemilovala, ale někdy prostě chci být jen sama se sebou. Bez tlaku, bez role. Vím přesně, co chci, a vím, kdy to chci. Je to moje terapie.“

A pak je tu Klára. Ta mi jednou napsala po půlnoci zprávu:

„Dneska jsem se po rozchodu dotkla sama sebe a rozbrečela se. Ne z rozkoše, ale z toho, že jsem si konečně dovolila něco hezkého.“

Tyhle věty mi zůstaly v hlavě. Protože ženská masturbace není jen o orgasmu. Je to kompas k sobě. A každá z nás má jinou cestu.

.

Není to „náhražka“ chlapa

Dlouho jsem si myslela, že když si to dělám sama, znamená to, že mi něco chybí. Že to je známka osamělosti, slabosti nebo nefunkčního vztahu. Dnes už vím, že je to přesně naopak.

Když žena pozná vlastní tělo, ví, co má ráda. A když to ví, dokáže to sdílet i s partnerem. Zná své hranice, rytmus, tempo. Zná moment, kdy chce víc, a kdy naopak stačí být držená v náručí.

Jedna terapeutka mi řekla krásnou větu:

„Masturbace není konkurence vztahu. Je to dialog se sebou, který ti pomáhá lépe mluvit i v tom druhém.“

A mě to zasáhlo. Protože přesně tak to cítím.

.

Ženské tělo mluví v rytmu emocí

Někdy potřebuju dotek, jindy ticho. Někdy toužím po intenzitě, jindy po klidu. A v obou případech je to o poslouchání těla.

Začala jsem si vést malý deník – jen pár poznámek o tom, kdy a proč mám chuť. Zjistila jsem fascinující věc: moje tělo reaguje na všechno. Na měsíc, na cyklus, na stres, na spánek, na to, jak moc jsem ve své hlavě. Někdy chuť přijde po dnech napětí, jindy po momentu radosti. A někdy vůbec.

Když si to dovolíš sledovat, pochopíš, že tvé tělo má vlastní jazyk – a že každé vzrušení není jen fyzické, ale i emoční.

Jak často?

Často se mě ženy ptají: „A jak často je to normální?“Odpověď je jednoduchá – neexistuje žádné „normální“.

Podle výzkumu Natural Cycles masturbuje 37 % žen alespoň jednou měsíčně. Ale já znám ženy, které to dělají každý den, i takové, které roky vůbec. A obě skupiny jsou v pořádku.

Já osobně? Jsou týdny, kdy na to nemám ani pomyšlení. A pak jsou období, kdy to dělám třikrát denně – ne z potřeby orgasmu, ale proto, že mi to pomáhá vypnout hlavu. Pomáhá mi usnout, zbavit se napětí, někdy se i rozplakat.

Protože tělo mluví. A někdy jeho jazykem není slovo, ale dotek.

.

Když to začne být lepší než sex

Některé ženy mi psaly, že masturbace pro ně byla osvobození. Jedna napsala:

„S manželem je to pořád stejné. Mně se ale změnil vztah k sobě. Najednou vím, jaké doteky chci. A když si to dělám sama, cítím se víc živá.“

Jiná přiznala:

„Kdybych si měla vybrat, jestli rychlý sex po dětech nebo deset minut sama v tichu s vibrátorem, vyberu to druhé.“

Můžeš nad tím kroutit hlavou, ale faktem je, že spousta žen právě v osobním doteku nachází to, co jim v běžném sexu chybí – přítomnost.

Masturbace tě učí být tady a teď. Bez výkonu. Bez hraní role „milovnice“. Jen ty a tvé tělo.

.

Někdy to ale nejde vůbec

Jsou dny, kdy se nedokážu uvolnit. Kdy se dotýkám a necítím nic. Kdy mám pocit, že celé tělo je jakoby zamrzlé.

Dřív jsem se kvůli tomu cítila vadná. Dnes vím, že i to je součást. Že tělo potřebuje prostor, čas a někdy i odpočinek. Protože rozkoš se nedá vynutit. Můžeš ji jen pozvat.

.

Když se to promění ve vztah se sebou

Dnes už to dělám jinak. Nevnímám to jako „sex“. Je to rituál. Zapálím svíčku, pustím si hudbu, dýchám. Nejde o rychlý orgasmus, ale o to, být přítomná.

Někdy se jen hladím, bez cíle, bez očekávání. Někdy končím smíchem, jindy slzami. Ale vždycky s pocitem, že se vracím sama k sobě.

Když se dotýkám sama sebe, říkám tím tělu: „Vidím tě. Slyším tě. Neodsuzuju tě.“ A to je láska, která se nedá koupit.

Proč o tom mluvím

Protože pořád potkávám ženy, které se stydí. Které se bojí otevřít, i když uvnitř ví, že by to chtěly. Které celý život dávají druhým, ale samy sobě nic.

Když se o tom začneme bavit nahlas, přestane to být tabu. A možná právě to je první krok k tomu, abychom se začaly cítit svobodné.

.

Závěr

Nechci psát návody ani normy. Nechci říkat, kolikrát týdně „by se to mělo“. Protože ženské tělo není stroj. Je to krajina – proměnlivá, citlivá, někdy bouřlivá, jindy klidná.

Důležité je jen jedno: aby ses k sobě vrátila. Bez studu. Bez viny. Bez pocitu, že „by se to nemělo“.

Protože když se naučíš dotýkat sama sebe s láskou, už nikdy nebudeš čekat, až ti to dovolí někdo jiný.

-----------------------

✏️ Napiš mi do komentářů – mluvíš o tomhle tématu s kamarádkami, nebo je to pro vás pořád tabu?

-----------------------

A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat, ať ti neunikne další moje zpověď. 💗

Lenka.V

-----------------------

🪞Mohlo by tě také zajímat:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz