Článek
Podprsenku bereme jako samozřejmost. Oblékáme ji každé ráno, ještě dřív, než si stihneme uvědomit, jak se vlastně cítíme.
Drží naše tělo, tvaruje, zvedá, skrývá. A někdy ho i dusí.
Stejně jako všechny ty neviditelné vrstvy, které nosíme s ní — tlak být hezká, držet se rovně, nebýt moc, nebýt málo, nevzbuzovat pozornost, ale nezmizet.
.
Pamatuju si chvíle, kdy jsem si ji večer sundala a měla pocit úlevy.
Nejen proto, že tělo mohlo konečně dýchat. Ale protože s ní jako by spadlo i všechno napětí, které celý den držím pohromadě.
Ta chvíle nahoty, obyčejná a tichá, mi vždy připomene, že tělo není něco, co se má zmenšovat, zpevňovat, kontrolovat. Ale něco, co je potřeba cítit.
.
Někdy se dívám na ženy, jak si automaticky upravují ramínka. Vypadá to jako drobný pohyb, ale vidím v něm víc: jak často se přizpůsobujeme, aby bylo „všechno v pořádku“.
A pak jsou dny, kdy si ji nevezmu vůbec. Ne proto, že bych chtěla provokovat. Ale protože chci být sama se sebou — tak, jak mě příroda stvořila. Bez filtru. Bez konstrukce.
.
Podprsenka není nepřítel.
Pro mnohé z nás je symbolem dospělosti, ženskosti, někdy i bezpečí.
Ale ten včerejší den mi připomněl, že i svoboda má své tělo — a že možná každá z nás potřebuje občas něco odložit.
Látku, která svírá. Myšlenku, která říká, jak bychom měly vypadat. Pocit, že musíme být dokonalé, abychom byly dost.
.
Nevím, jak to máte vy.
Ale já mám pocit, že čím víc si dovolím být nahá před sebou samou, tím víc se cítím skutečná.
A možná právě o tom ten včerejší den byl.
O odvaze být v těle doma — i když není podle představ druhých.
.
Napiš mi do komentářů — zajímá mě, jestli to máš podobně, nebo jestli se teprve učíš o tom mluvit otevřeně. Ráda si o tom s tebou napíšu. ��
-----------------------
A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat — ať ti neunikne další moje zpověď. 💗
Lenka.V
-----------------------
🪞 Mohlo by tě taky zajímat:
