Článek
Jednoho večera jsem rozsvítila v kuchyni a byly tam. A hned tři! Velcí, krovkatí a odporní - švábi. Dva nepřežili, jednomu se zoufalý úprk za svobodou a před světlem podařil. Bohužel.
Druhý den jsem došla do drogerie a vybavila se účinným sprejem. Já vám dám, potvory krovkatý! Kuchyně doznala generálního úklidu, vystříkala jsem všechny mezery a škvíry. To by bylo, abych je nezlikvidovala.
Týden byl skutečně klid. A po týdnu… Rozsvítím a úprk po lince do nejbližší škvíry. Naštěstí jen jeden. Kruci, kde se berou? Člověk by nevěřil, jak dokáže takový brouk být rychlý. Maraton s vystříkáním se tedy opakoval. Chvíli klid a… No jasně, ty mrchy jsou snad nezničitelný.
Jedno vím jistě. Doma je nemám. Ale odkud lezou ví bůh. V paneláku klidně z digestoře, ze stupaček, možností je spousta. Nikdo ze sousedů zatím nic nezmínil, ale zase, kdo by se dobrovolně chlubil že má místo domácích mazlíčků podobnou havěť? Tak jsem stále v bojové pohotovosti. Jak se nějaký ten krovkáč objeví, dostane pantoflem. A stříkám a dezinfikuji.
Napadl mě už i deratizátor. Jenže co by vlastně deratizoval, když nevím, odkud lezou. Prý jim stačí malá škvírka a mohou být v podstatě kdekoliv. A tohle je šesti vchodový panelák! Takže bojová pohotovost pokračuje. Už mi ani nepřijdou tak hnusní, jako na začátku. Jen pořádně otravní. A bohužel zatím vítězí.
