Článek
Bůh a bohové je otázka, kterou se filosofové zabývají od počátku dějin. Nebo aspoň od počátku existence filosofů. Samozřejmě, že ani Platón, ani Aristoteles, ani další jmenovaní, nebyli žádní prostoduší pitomci. Jen žili v době, kdy lidé i obyčejnou bouřku považovali za boží trest. Jen žili v době, kdy lidé neměli ani tušení o spoustě věcí, které jsou pro nás naprosto samozřejmé. A protože člověk se vždy uchyloval ke zjednodušeným vysvětlením, která byl schopen pochopit i se stávající úrovní znalostí, byli to právě bohové, ke komu obraceli svoje oči. Později se začal prosazovat bůh jeden všemocný, což je zase záhadou pro mě. Proč měli lidé potřebu, vložit veškerou sílu, veškerou moc, do rukou jedné jediné bytosti? Mě osobně přišla polyteistická náboženství pokrokovější a genderově vyváženější, ale budiž.
Je samozřejmé, že ani dnes nevíme všechno a nerozumíme všemu. I když se úroveň našich znalostí dost podstatně zlepšila, pořád je spousta věcí, které nás překvapují a nad kterými nám doslova zůstává rozum stát. To ale nijak nedokazuje existenci nějaké nadpřirozené entity. Dokazuje to jen a pouze to, že se stále máme hodně co učit a hodně co objevovat. A to je na životě to nejkrásnější - objevování.
Potřeboval vesmír ke svému vzniku boha? Už dříve jsem psala o výzkumu astrofyzika Stephena Hawkinga v této oblasti. Tento problém rozebírá především ve své knize „The Grand Design“. V této knize argumentuje, že ke vzniku vesmíru nebyl potřeba žádný zásah boha, protože fyzikální zákony — především gravitace — umožňují spontánní vznik vesmíru z „ničeho“. Pro případné rejpaly je ještě potřeba dovysvětlit to „nic“. Samozřejmě i ve velmi raném vesmíru, ať už vznikl velkým třeskem, nebo jinak, existovalo „něco“. Samozřejmě to ještě nebyla hmota, ale základní prvky - záření, kvarky a gluony, elektrony, pozitrony, neutrina. Prostě to „nic“ ze kterého později mohlo vzniknout „něco“, tedy hmota, která je i naší součástí. Jak ten vesmír ve skutečnosti vznikl, zatím nikdo neví. Existují pouze neprokázané vědecké teorie. To ale dokazuje pouze to, že nevíme, a ne nějakého boha. A nenechte se mýlit. Vesmír není žádný chaos, naopak je velmi „uspořádaný“ a ani ta náhoda zase tak velkou náhodou není. Prostě jen míra pravděpodobnosti.
Přijde mi docela vtipné, jak věřící s chutí zpochybňují vědecké důkazy, jak zpochybňují evoluci (která je mimochodem dokázána docela slušně jak na poli archeologických nálezů, tak genetiky), ale přitom sami nemají nic víc než svoji víru. Věda stojí a padá na výzkumu, neustálém ověřování a důkazech. Pro existenci boha, nebo bohů (stále existují i polyteistická náboženství) však neexistuje ani jeden jediný důkaz. Jen víra. A ne nadarmo se říká, že víra je slepá. Ale jestli někdo z vás takový důkaz má, tak se neostýchejte a zveřejněte ho. Přece, co byste pro svého boha neudělali, že?
Také jsem slyšela vtip, ve kterém ale vidím i hodně pravdy: „Když má člověk imaginárního přítele, je to blázen. Když má imaginárního přítele velká skupina lidí, je to náboženství.“
Myslím si, že pár století ještě budeme potřebovat, abychom se přestali obracet k pohádkovým postavičkám (protože bůh není nic jiného) a abychom konečně dospěli. Možná ztratíme pár iluzí, možná ztratíme pohodlnou berličku, ale získáme mnohem víc. Skutečné poznání! A možná naši pra-pra-pravnuci budou nevěřícně kroutit hlavou, kde lidé na toho boha vlastně přišli.
