Článek
Nejdříve si jasně vymezíme obě strany sporu. Na jedné straně jsou lidé, kteří tvrdí, že svět byl stvořen inteligentní silou. Na straně druhé jsou ti, kteří považují inteligenci za důsledek jakéhosi postupného a náhodného vývoje, odborně řečeno: evoluce.
Trocha intelektuální historie nikoho nezabije, dlouhá řada věřících
Descartes byl jedním ze zakladatelů vědecké metody. Ti, kteří se na něj odvolávají, často netuší, že věřil v Boha. V samotné vědecké metodě je Bůh!
Platón, Aristotelés, Anselm, Aquinas, Descartes, Leibniz, Spinoza, Locke, Kant, Hegel. Říkají vám ta jména něco? Všichni svorně tvrdili, že za naší realitou stojí inteligence, mysl a Duch.
Dokonce i ateisté jako byl David Hume či A. J. Ayer nebyli kovanými materialisty. Popisují totiž konečnou realitu jako ideje, dojmy či senzuální data, ze kterých poté vznikl svět. Takto svět nevnímá ortodoxní materialista. Máte pocit, že všichni tito lidé byli prostáčci?
Že jim jen chybělo moderní vědecké poznání, aby přešli na druhou stranu barikády a prohlásili, že žádný Bůh není a nikdy nebyl? Naopak, čím víc toho dnes vědci poznali, tím víc žasnou nad komplikovaností světa. Takže jsme zase zpět na začátku.
Proč echt materialismus nedává smysl
Kvantová fyzika objevuje stále nové způsoby chování hmoty
Už Démokritos, velký řecký materialista, věřil, že díky tomu, že do sebe narážely nedělitelné atomy, vznikl život. Jenomže časem se zjistilo, že tak jednoduché to není. Kvantoví fyzici potvrzují, že v podstatě nevíme, co vlastně ta materie je a z čeho se přesně skládá. Materialista tedy věří v něco, čemu sám nerozumí a ani rozumět nemůže. I když samotné vědomí pochází ze stavů ve fyzickém mozku (respektive ten jej zprostředkovává), nevíme, jak je přesně produkováno. Jen velmi málo vědecky vzdělaných lidí si myslí, že tak složitá věc jako vědomí vznikla náhodným evolučním procesem.
Vzhledem k tomu, že lidé existují jen zlomek času z velkého časového úseku, kdy tu je vesmír, by bylo dobré se moc nevytahovat a nedělat ramena na duchovní mystéria. Jednoduchý závěr, že vše je prosté jako facka a ateisty se lidé přeci rodí a nikomu od mala nevěří, zatímco věřící prochází indoktrinací, je opravdu výsadou slaboduchých jedinců. Velcí vědci vždy měli úctu před složitostí světa a třeba takového Izáka Newtona podnítila právě myšlenka Stvořitele k tomu, aby zkoumal, jak to s tím vesmírem je.
Takže můžeme jednoznačně dospět k vysoce pravděpodobnému závěru: existuje inteligentní síla za všemi věcmi. Nicméně, co tak jasné není, je proč když Bůh je, nechává lidi v takové hromadě starostí a zavalené samými problémy?
Pokud Bůh, tak o to hůře pro něj
Renesanční malíří si představovali Boha jako papeže. Není divu, ti byli pěkně napakovaní a o lidi se zpravidla nezajímali vůbec
Voltaire si dělal legraci z Leibnizova přesvědčení, že Bůh určitě vytvořil ten nejlepší z možných světů. Jeho přístup je velkým střetem mezi střízlivým Francouzem a idealistickým Němcem, který měl stále hlavu v oblacích, ale nikdy se nepodíval dolů. Co se opravdu děje na světě. Jistě by tento vesmír, se vší nedokonalostí lidskou i přírodní, frustrací a bolestí v něm, mohl být tím nejlepším možným světem? Pokud je to tak, jak tedy vypadají ty ostatní vesmíry. Asi bych je ani nechtěl poznat.
No a to je právě kámen úrazu. Bůh podle všeho, pokud existuje, nechává věci vyhnít, a o dobré lidi se nezajímá víc než je nutné, aby přežili pro užitek celé skupiny. A ti, kteří vedou lidskou společnost naopak nesou neklamné znaky velmi neušlechtilých vlastností a v mnoha případech za sebou mají řadu zlých skutků.
Sekulární společnost se zabývá svými psychopaty, ale ve skutečnosti jsou to z duchovního hlediska naprosto vyřízení lidé, kteří ani nevědí, co činí, avšak Bůh po nás chce, abychom jim odpustili. Celkově se zdá, že pokud je Bůh nějak zapojen do světových událostí, připomíná spíše zvráceného hazardního hráče, který neustále sází na tu stejnou kartu, bez ohledu na cokoliv. To se to sází, když máte neomezený přístup ke zdrojům, ale co na to mají říkat lidé, kteří neradi žijí v nepořádku a hromadě nesmyslů? Pro ně očividně Bůh žádný vesmír nestvořil.
Není Bůh jako Bůh
Křesťanský Bůh připomíná potměšilého starce
Převažujícím typem Boha na světě je křesťanský a židovský. Ten z judaismu jen plynule přešel do nové éry. A jaký byl původně? Jahve vznikl v mezopotámských kultech. Víme dobře, jak vypadaly. Mezopotámci měli jakousi zvrhlou afinitu po defektech a narušených subjektech. Podle jejich mýtů se bohové bavili vytvářením trpaslíků, zrůd a jiných potvor, které pak zaplnily celý jejich svět.
Křesťanský i židovský Bůh jsou tedy postiženi svou zálibou v nedokonalosti, ergo hříchu (i když křesťanská teologie se snaží tvrdit opak, je plná potřebných hříšníků), protože primárně dávají energii těm, kteří jsou ve společnosti průměrní a ničím jiným nezajímaví než svými chybami. Je to neblahé dědictví sumerských duchovních experimentů. Ostatní bohové jako Alláh či hinduistická a buddhistická božstva fungují na jiných principech.
Křesťanští věřící se snaží z paradoxu Boha zodpovědného za chaos ve světě vymluvit tím, že vše naházejí na Adama a Evu, kteří to všechno pro lidstvo pokazili. Tak to byl dost křehký začátek, když dva lidé mohli zkazit budoucnost celého světa kousnutím do jablka. Spíše si věřící absolutně nevědí rady s tím, jak k tématu přistupovat.
Realita je taková, že to nejsou žádní dobrodějové, kteří ve světě drží přístup ke zdrojům, respektive byly jim dány shůry a současný duchovní systém rozhodně svým sociální výtahem nevyzdvihuje lidi, kteří mají nějakou úroveň. Zřejmě to celé duchovno je nějaké vadné od samotného počátku.
A nejspíš si i samotný Bůh vymyslel ateismus proto, aby se měl kam schovat. No reklamujte vesmír někomu, kdo neexistuje! To dost dobře nejde. A právě o to jde.
Zdroje:
Jonatan Adler. The Origins of Judaism. 2024. Yale University.
René Descartes. Rozprava o metodě. 1947. Jan Leichter.
Richard Dawkins. Selfish Gene. 1989. Oxford Press.
