Ježíš Kristus jako indický guru, historická pro a proti

Existují teorie, jak východní tak západní, které tvrdí, že Ježíš pobýval v Indii. Odvolávají se na tajemné spisy, které byly údajně nalezeny, některé z nich dokonce ve vatikánských archívech. Co je na tom pravdy?

Bible, z pohledu ortodoxních křesťanů coby jediný možný zdroj informací o Ježíšově životě, nám situaci moc neusnadňuje. Říká nám, že se Ježíš narodil v Betlémě, žil v Nazaretu a podle židovského zvyku se v 12 letech vydal do Jeruzaléma, aby tam strávil nějakou dobu diskuzí s učenými rabíny v jeruzalémském chrámu. Pak se zpráva odmlčí a Ježíše nacházíme až v jeho 30 letech, kdy je pokřtěn.

Vzhledem k nedostatku informací o zhruba 18 letech, které evangelia přechází jednoduchým výrokem, že zůstal v podřízenosti rodičů, vznikla řada teorií, jak toto prázdné místo jeho života zaplnit. Asi těžko bychom si mohli představit, že by byl na svou dráhu léčitele, proroka a nadpřirozeného učitele, pro některé i vtěleného Boha, připravován svým „adoptivním“ otcem, tesařem Josefem. Co jej mohl Josef asi tak naučit? Jak hoblovat dveře. Nebyl zběhlý ani v Písmu ani v ničem jiném než ve svém řemesle.

Tak vzniklo zcela logicky několik teorií:

Gautama Buddha se narodil asi 563 let před Ježíšem. V posledních letech svého života Buddha předpověděl, že se na Zemi narodí další Buddha, až jeho vlastní učení projde temnou fází - degenerací. Pojmenoval ho Maitréja a dokonce hovořil o jeho světlé pleti a o tom, že se narodí v cizí zemi.

Podle badatele a německého filologa Friedricha Max Müllera znamená pálijský termín Mettejja totéž, co Mesiáš. Židé tedy očividně nebyli jediní, kteří vyhlíželi Mesiáše. Čekali jej a stále čekají nadále i buddhisté.

Buddhisté Ježíše také nazývali Svatý Issa.

Nikolaj Notovič se narodil v roce 1858 na Krymu. Stal se novinářem a živil se psaním o ruských mezinárodních vztazích. Po jeho misi zpravodaje z rusko-turecké války v letech 1877-78 se vydal na Východ. Byl fascinován archeologickými nálezy, především těmi v Indii.

Zlomem v jeho kariéře se stala kniha, kterou vydal v roce 1890 pod titulem Neznámý život Ježíše Krista. V ní tvrdil, že se v roce 1887 dostal do Ladaku přes Kašmír a zastavil se v budhistickém klášteře, kde mu místní lama řekl o svitcích ve Lhase. Tyto svitky měly uvádět příběh „Issy“ alias Ježíše Krista, jak cestoval do Indie ve svých 14 letech ve společnosti obchodníků, kde studoval s bráhmany a seznámil se s buddhismem.

Titul se stal velmi populární mezi veřejností. V roce 1894 byl vydán ve Francii osmkrát. Následující rok byl publikován v Anglii, USA a poté v Německu, Itálii, Španělsku a Švédsku.

A co na to odborná veřejnost? Pukla závistí nebo jak to bylo? Vědci byli každopádně pobouřeni. Jednak faktem, že Notovič nedisponoval znalostí tibetštiny, svitky mu byly „převyprávěny“ přes překladatele a žádný originální materiál s sebou prostě nedonesl. Těžko si ale představit, že by mu ho mniši jen tak dali na cestu.

Vznikly pochybnosti o tom, jestli Notovič v Tibetu vůbec byl. Oxfordský profesor Max Müller se dotázal do Ladaku, jestli mají nějaké povědomí o Notovičově návštěvě, a jejich zamítavou odpověď připojil ke svému článku. Douglas, učitel na Government College v Agře, osobně hovořil s hlavním lámou v Hemisu s tím, že láma mu nebyl schopen návštěvu Notoviče potvrdit a v případě tajemného svitku dělal jakoby nic.

Ať tomu bylo jakkoliv a Notovič se dostal k informaci jinou cestou, třeba „astrálním“ cestováním, jeho kniha byla první o tomto tématu a stala se předlohou pro všechny ostatní.

V roce 1899 vydal Mizra Ghulam Ahmad svou knihu Ježíš v Indii, kde narozdíl od Notoviče pokrývá období Ježíšova života odehrávajícího se po ukřižování. Ahmad vyrostl v prostředí „britské“ Indie a byl vychován podle muslimské tradice.

Co se týče jeho stanoviska ohledně Ježíše, narozdíl od muslimů, kteří nevěřili v Kristovo ukřižování a tvrdili, že byl vzat k Bohu do nebe, a také narozdíl od křesťanů zaujímal střední pozici s tím, že Ježíš nezemřel na kříži, ale také nebyl vzkříšen, jak tvrdí křesťané.

Ahmad tvrdil, že Ježíš byl sňat z kříže za dvě hodiny po ukřižování, jeho rány byly uzdraveny a on docestoval do Indie a Tibetu. Vyučoval a nakonec skonal v Kašmíru ve věku 120 let. Tvrzení, že Ježíš má hrob v Kašmíru, je Ahmadovou původní myšlenkou.

Svámí Vivékánanda byl prvním úspěšným hinduistickým „misionářem“ na Západě. Podle Vivékánandy vykazoval Ježíšův příběh jasné jogínské prvky. Proto řadil Krista spíše do orientálního kontextu než do kontextu židovství. Ostatní duchovní vůdci Východu byli podobného smýšlení. Například na Západě velmi populární Sáí Bába vyučoval o Ježíšově cestě do Indie a také se odvolával na svitek Života Issy.

Tento obraz Ježíše usnadnil ostatním indickým učitelům jejich misi na Západě. Spojili jej jednoduše s východními obrazy jogínů. A opravdu, v evangeliích je možné nalézt vhodné paralely s jogínským životem.

Tak třeba si můžete životní běh Ježíše snadno asociovat s dráhou indického světce - sádhua - byl jednoznačně charakterizován podobným asketickým životní stylem (Syn člověka nemá, kde hlavu složit), nenásilím - ahinsá (nastavte druhou tvář), odmítnutím vnějších atributů moci (mé království není z tohoto světa) a prestiže a přetrháním rodinných vazeb (co mám s tebou společného ženo řekl matce; a jindy: má matka a bratři jsou ti, kteří následují má slova).

V roce 1983 publikoval Němec Holger Kersten knihu Ježíš žil v Indii, ve které jsou spojeny myšlenky obou předchozích autorů Notoviče i Ahmada. Zamýšlel tak svým čtenářům poskytnout kompletní obraz Ježíšova života. Píše, že Ježíš podnikl ve skutečnosti dvě cesty do Indie. Jedna začíná v roce 6 n. l. a končí okolo roku 30 n. l. triumfálním vstupem do Jeruzaléma a další nastává dva roky po jeho ukřižování. Když cestoval po Indii, měl Ježíš přízvisko Yuz Asaf, nakonec ve starém věku zemřel a byl pohřben v Šrínagaru.

Kersten byl studentem teologie a pedagogiky. Byl rozladěný z vyhýbavých odpovědí svých profesorů na téma Ježíšova života a rozhodl se proto podniknout vlastní výzkum. Odcestoval do Indie ve snaze zjistit, jak tomu opravdu bylo se svitky popsanými Notovičem. Dostalo se mu však stejné odpovědi jako ostatním a to, že svitky, které hledá, doposud nebyly nalezeny.

V Palestině existovala již v letech před Ježíšem Kristem pacifistická sekta známá jako esejci, která přežila až do třetí čtvrtiny prvního století. Teoreticky jim došel zdroj duchovní energie až po Ježíšově smrti a pak se prostě bez svého guru společenství stalo zranitelným a podlehlo římské agresi v roce 68 n. l.

Esejci praktikovali duchovní cestu podobnou buddhistickému způsobu života. Přitom by kvůli seznámení se s jejich učením Ježíš nemusel cestovat tisíce kilometrů. Měl je de facto za rohem, v jeskyních Kumránu.

Společenství nosilo bílé oblečení, jeho členové byli vždy připraveni pomáhat druhým a většina byla pacifisty. Obecně se věnovali zemědělství a jedli pouze vegetariánskou stravu. Byli proti zabíjení zvířat a kázali milosrdenství ke všem tvorům.

Mniši mezi nimi dodržovali celibát a žili v klášterech. Praktikovali různá duchovní cvičení, meditaci, věnovali se medicíně (farmakologii) a udržovali knihovny se starými dokumenty.

Esejci byli v Palestině známí pod různými jmény, včetně: Synové míru, Sekta svitků, Svatí, Mesiánisté, Chudí, Tiší a Vyvolení.

Starověký historik Josephus Flavius ​​se o esejcích zmiňuje ve své knize Válka židovská (Bellum Iudaicum) a podrobně popisuje jejich utrpení pod Římany. Napsal:

Vždy zdravili své spoluvěřící slovy: „Mír s vámi nebo pokoj s vaším domem.“ Jednou z důležitých věcí týkajících se esejců bylo, že žili v očekávání příchodu „Učitele spravedlnosti“.

Svitky od Mrtvého moře, objevené v roce 1949, byly dokumenty sepsané a tajně uchovávané v hliněných nádobách v jeskyních, které esejci ochránili před Římany, když Římané v roce 68 n. l. zničili jejich slavný klášter Chirber Kumrán.

Inovátor Edmond Szekely tvrdil, že v roce 1928 našel ve vatikánských archívech Esejské evangelium v aramejštině. Zde je Kristus představen jako učitel spravedlnosti, který káže odříkání, askezi, jednoduchý život, vysoké ideály a duševní očistu. Ve Vatikánu vydání Szekelyovy knihy vzbudilo velký rozruch a veškeré spojení mezi sebou a tímto evangeliem Vatikán popřel.

Zde je úryvek z tohoto evangelia:

Esoterický učitel Rudolf Steiner ve svých přednáškách, souborně nazvaných Páté evangelium, popisuje scény ze života Ježíše, které nejsou součástí Bible. Hovoří o jeho pobytu v esejské komunitě, vnitřních bojích a rozhovorech, ale nezmiňuje jeho cestu do Indie.

Z výše uvedených skutečností lze uzavřít:

Ježíšův život od věku 12 do 30 let je zahalen tajemstvím. Podle toho, jak vystupoval a co učil, se dá nepochybně uvažovat o jeho pobytu mezi asketickou komunitou, která střežila tajné poznatky, kterými Ježíš nepochybně disponoval.

Nebo byl opravdu nadanou bytostí, která měla k vyšší duchovní realitě přístup i bez jakéhokoliv prostředníka.

Tyto skutečnosti jsou však pro většinu lidí těžko stravitelné. A tak se prostě raději spokojí s tím, že nic neví.

Zdroje:

Ahmad, M.G. Jesus in India. 2003. Islam International Publications.(Původně publikováno 1899).

Burkett, D. The Blackwell companion to Jesus. 2001.New York: Wiley-Blackwell.

Fader, H.L. The Issa tale that will not die. Nicholas Notovitch and his fraudulent gospel. 2003. New York: University Press of America.

Dowson, J. A classical dictionary of Hindu mythology and religion. 2000. New Delphi: DK Print World.

Joseph, S.J. (2012). Jesus in India? Transgressing social and religious boundaries. Journal of the American Academy of Religion. 80 (1), 161-199.

Kersten, H. Ježíš žil v Indii. 1996. Nakladatelství ALTERNATIVA. (Původně publikováno 1983).

Notovitch N., Connelly, J.H., & Landsberg, L. The unknown life of Jesus Christ. 2003. CreateSpace. (Původně publikováno 1890).