Článek
Pedofilní kauzy současných kněží nejsou nic nového. Ani často nepochopitelné církevní mlčení v těchto záležitostech. Církev totiž má dost dlouhý historický záznam, který se týká zneužívání dětí. Někteří ji dokonce podezírají ze spojování duchovních rituálů se sodomií.
Ačkoliv to nebylo prokázáno, že by církev v dějinách měla nějak teologicky spojeno zneužívání dětí se svou doktrínou, je tato alternativa rovněž na stole a to ze strany některých autorů zabývajících se církevní historií. Dr. David C.A. Hillman přišel s kontroverzní myšlenkou, kterou tvrdí, že vyčetl mezi řádky od církevních Otců.
Podívejme se na tuto možnou alternativu , která vychází z velké části z tehdejší církevní reality. Mohla by tak vysvětlovat pozdější nepochopitelné zneužívání dětí středověkými církevními představiteli. A rovněž nám dát možnost porozumět i tomu, proč s takovou urputností tento ryze negativní fenomén trvá a až dosud nebyl vymýcen.
Ty aktuální církevní pedofilní kauzy totiž nejsou nějakou marginálii. Počet obětí sexuálního zneužívání v církvi nelze přesně určit, jde však o stovky tisíc případů po celém světě za poslední desetiletí. Poslední zprávy uvádějí ve Francii přes 216 000 až 330 000 zneužitých dětí od roku 1950, v Německu 3677 obětí (1946–2014) a v Portugalsku minimálně 4815 obětí.
Podle Dr. Hillmana katolická církev historicky vychází z prazvláštního pojetí rituálů spojených se sexualitou. Ranní církevní otcové je dobře znali. Měly přeměnit mladé chlapce pobíhající po římských ulicích z uctívačů pohanských bohů na členy křesťanské církve. A byla to praxe jednoznačně spojená s nahotou, tělem ergo sexualitou.
Rituál očisty související se sexualitou mladých chlapců
Cyril Jeruzalémský měl prazvláštní pojetí křesťanské konverze
Podstata rituálu spočívala v tom, že byli mladí lidé především z ulice - chlapci, nahnáni do jakési místnosti, kde byli potřeni od hlavy až k patě olejem, samozřejmě nazí. To nám dokumentuje dílo církevního Otce Cyrila Jeruzalémského. Ten rituál Cyril chápe přímo jako exorcismus, kde se z těchto mladých lidí musí dostat pryč jejich ďábelské inklinace (pochopitelně také sexuální). Přítomnost kněze exorcisty byla tedy bezpochyby nutná.
Hillman tvrdí, že se rituál neobešel bez sodomizace těchto chlapců. Tato část rituálu však dosud nebyla historicky doložena. Hillman tedy extrapoluje z textu něco, co tam nebylo řečeno. Faktem však je, že chlapci byli nazí a docházelo ze strany církevních představitelů k intenzivnímu kontaktu - potírání olejem - s jejich tělem. Je možné, že zde církevní činitelé navazovali na antickou tradici, která zahrnovala sexuální praktiky mentorů s jejich žáky. V antickém období se však jednalo o otevřenou praktiku nikoliv o něco, co by její protagonisté nějak tajili.
Co víme naprosto jistě, že církevní Otec Cyril Jeruzalémský, psal v dílech Procatchesis a Mystagogical Catechesis o procesu dýchání nebo foukání na mladé,nahé, naolejované chlapce. To bylo provozováno církevními představiteli.
Vplaval jsi do sítě církve. Nech se chytit; nepokoušej se utéct. Ježíš tě loví, ne aby tě zabil, ale aby ti dal život, jakmile budeš zabit.
Co se odehrávalo dále za zavřenými dveřmi nevíme, protože to bylo pod pohrůžkou věčného zatracení zakázáno zmiňovat. Což samo sebou vyvolává pochybnosti o duchovní transparentnosti rituálu.
Víme, že dvě stě dětí při jednom incidentu brutálně ubodalo svatého Kassiána k smrti. Obvinění: byl trapič mládeže. Ve hře jsou dva možné důvody: buď bylo obvinění falešné a jednalo se o přesvědčování na víru, což se Římanům nelíbilo (v jeho období prý nebyli křesťané toliko populární) nebo se opravdu jednalo se o podezření ze zneužívání dětí. Římané Kassiánovi podle všeho dali pocítit stejnou medicínu, jakou dával svým žákům sám.
Homoerotické fantazie církevních Otců
Církevní Otec Origenes byl zvláštní pavouk
V době, kdy křesťanství dosáhlo určitého oficiálního statusu, ve 3. a 4. století, mohly křesťanské církve přímo profitovat z konfiskace majetku od pohanů přistižených při praktikování rituálů s nově zakázanými omamnými látkami. Křesťanské odsuzování tradičních praktik bylo často vykonstruováno tak, aby zvýšilo bohatství i postavení církve. Křesťané se však museli vyrovnat, krom užívání návykových látek u pohanských rituálů, s velkou mírou sexuální svobody v tehdejší římské společnosti. Řešení našli v sublimaci sexuálních tužeb.
Řada církevních činitelů církve třetího a čtvrtého století, která se nacházela již ve stavu velké dekadence a odpadnutí od apoštolského učení, se zabývala poněkud „zvláštním“ pojetím sexuality. Snažili se projektovat jejich nevědomé sexuální touhy přímo do Písma svatého.
Například Origenes, vedoucí katechetické školy v Alexandrii, napsal komentář k Písni písní. V úvodu tohoto díla pojednává o křesťanské proměně sexuální touhy z touhy muže po ženě – neboli nevěstky – na touhu muže po Ježíši. Origenes jasně říká, že Ježíš zaujímá místo ženy v explicitně sexuálním kontextu. Posun od „chtíče“ k „lásce k Ježíši“ se odehrává ve věku pohlavního zrání pod vedením církve, jeho vlastními slovy:
„Neboť každý, kdo dosáhne věku, kterému se říká puberta, miluje něco, ať už méně než právem, když miluje to, co by neměl [což Origenes dříve označil za ženu nebo nevěstku], nebo právem a prospěšně, když miluje to, co by měl [což je Ježíš, jako sexuální láska].“
Od tohoto uchýleného zvnitření sexuální touhy se pak odvozují další sexuální aberace, které v následujících staletí v církvi, ne bez častých politických důsledků, proběhly.
Středověké zneužívání chlapců v církvi
Jisté církevní problémy v historii se zneužíváním mládeže nebyly nikdy primárně řešeny jako problém traumatu těchto dětí, ale spíše jako porušení církevních hranic. Jako problém se samotnou integritou kněžství. Není tedy divu, že dodnes není tento problém vyřešen, neexistuje systematika řešení tohoto problému, protože jej historická církev jako apriori problém takto nikdy neviděla.
Autorka knihy The Corrupter of Boys. Sodomy, Scandal and Medieval Clergy (Ničitel chlapců, sodomie, skandál a středověké duchovenstvo) a kanadská odbornice na středověk a sexualitu, Dyan Elliot se domnívá, že u pedofilie v církvi se historicky jedná o nezamýšlené důsledky celibátu duchovenstva. Ideál celibátu znamenal, že sexuální prohřešky duchovenstva byly považovány za obzvláště škodlivé pro církev a proto strach z veřejného skandálu u kněží velmi brzy převážil nad obavami ze skryté duchovní neřesti. To vedlo k aktivnímu stigmatizování manželek a konkubín u duchovenstva. Vztahů, které byly obvykle veřejně známé, a naopak k tiché toleranci duchovní pederastie, která měla tendenci být skrytá. V důsledku toho trpělo nespočet chlapců a dospívajících zneužíváním ze strany představitelů církve.
A jaká byla reakce oficiálních církevních kruhů? V podstatě se moc nelišila od té dnes.
Zneužívání bylo odhalováno jen neochotně a církev reagovala velmi pomalu a bez vůle je řešit. Chlapci byli ohroženi jak na univerzitách, farnostech nebo i v klášterech. Případy sodomie byly stíhány jedině tehdy, když se provalily na světlo veřejnosti. Jinak byly drženy pod církevní pokličkou. Paradoxně větší problém než pedofilie představovalo pro středověkou církev tajné manželství duchovního.
Ačkoli čistě teologicky a teoreticky byly vztahy osob stejného pohlaví nepochybně hříšnější než vztahy mezi mužem a ženou. Ženy zase představovaly pro církev větší hrozbu. Zbloudilí farní kněží, kteří sváděli něčí manželky a dcery, vyvolávali mezi laiky nepochybné pohoršení. Manželky a konkubíny církevních představitelů rovněž odčerpávaly církevní zdroje a teď myslím majetky a peníze. Prostřednictvím společných dětí. Ženám bylo lepší se vyhýbat - byly pro duchovní znečisťujícím prvkem. Zatímco sex mezi muži mohl v interní komunitě zůstat navždy tajemstvím.
Existovaly církevní hlasy proti zneužívání dětí, ale všechny se týkaly pouze narušování duchovní čistoty samotného duchovního, nikoliv péči o osud oběti. A tak tomu v podstatě je dodnes. Ačkoliv papežové dnešních dnů neustále projevují alespoň teoreticky jistou míru lítosti pro oběti, často trvá desítky let než se doberou nějakého zadostiučinění, pokud vůbec.
Dozvuky nedomyšlené církevní tradice do dnešních dní?
Řada kauz se zneužíváním dětí ze strany duchovních zůstala nedořešena. Zvláště v případě obětí se jim nedostalo žádné duchovní pomoci, i když jim byla alespoň hypoteticky nabízena. Svými komunitami jsou často vnímání jako zrádci a „práskači“ svých duchovních pastýřů. Jistý nevhodný odstup a odpojenost od tématu sexuálního zneužívání panuje v církvi dodnes.
Vznikly jisté pochybnosti, že v případě uzavření nové smlouvy s Vatikánem, se tato propast mlčení ještě prohloubí. Církev naopak tvrdila, že zpovědní tajemství chrání oběti a nikoliv jejich zneuživatele. Ať tak či onak, církev se musí vyrovnat s velkým a táhlým problémem, který souvisí s jejími doktrinálními mezerami v oblasti sexuality a nevyjasněnými duchovními problémy, které se táhnou již od 3.století a vyhrotily se ve středověkém období, jak můžeme vidět z řady historických prací.
Každý, kdo si něčím takovým jako je zneužívání v dětství prošel, na to nemůže nikdy zapomenout. Je to pro něj jistě vážnějším a osobnějším problémem než starost o jakousi formální pověst církve a jejích představitelů.
Zdroje:
Jedny z mnohých zpráv o zneužívání v církvi:
https://news.cornell.edu/media-relations/tip-sheets/catholic-church-systemic-abuse-dates-back-beginning
https://www.voxpot.cz/clanky/statisice-pedofilnich-zlocinu-po-celem-svete-otrasaji-cirkvi-papez-frantisek-chysta-rozsahle-reformy
Cyril Jeruzalémský, díla online:
https://www.newadvent.org/fathers/310100.htm
Katolická verze Kassiánovy smrti, zahrnuje ovšem veřejné obvinění z kažení mládeže:
https://catholica.cz/?id=4177
Problémy regionální církve spojené s touto oblastí:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-biskupove-si-kvuli-sexualnim-obetem-sypou-popel-na-hlavu-40510616
https://hlidacipes.org/ales-rozehnal-smlouva-s-vatikanem-ustavni-soud-vymyslel-problem-ktery-neni/
Odborná kniha historičky a specialistky na gender a sexualitu Dyan Elliot:
The Corrupter of Boys, Sodomy, Scandal, and the Medieval Clergy. 2020. University of Pennsylvania Press
