Článek
Ježíš a hříšnice
První zázrak - poměrně banální - proměnu vody ve víno - Ježíš udělal pro potěchu své matky.
Ježíš se zcela volně bavil se ženami. Veřejně oceňoval nejen mužské hříšníky, ale i hříšné ženy. Nechal jim naprostou volnost. Mezi jeho doprovodem se nacházely mnohé dámy.
Dá se říci, že Ježíš byl podle dnešních měřítek feminista. Podívejme se na jeho chování, které jej prozrazuje.
Tehdejší židovský postoj k ženám versus Ježíš
Od žen nemá býti přijímán žádný důkaz, neboť jsou nestálé a nerozvážné.
Ježíš brání cizoložnou ženu před kamenováním
Ale já vám říkám, že každý, kdo se dívá na nějakou ženu tak, že po ní začne toužit, už s ní ve svém srdci zcizoložil.
Ženy měly v Ježíšově době postavení limitované asi podobně jako nedávno v Česku, měly přístup akorát tak: k plotně a k dětem. Pokud nějaký cizí muž veřejně promluvil na cizí ženu, bylo z toho hned haló. Když nějaká žena doprovázela sama bez rodiny cizího učitele, dostala se nepochybně do řečí.
Po sabatu, první den v týdnu, se za svítání šla Marie Magdaléna a druhá Marie podívat na hrob…Vtom je potkal Ježíš a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přišly blíž, poklonily se mu a objaly mu nohy.
Stejně jako Marie Magdaléna, která následovala Ježíše. Nevíme, jestli byla dříve prostitutka, víme však, že z ní Kristus vyhnal několik démonů. A už se nám tu ve vlastním „evangeliu“ Máří Magdalény staví do pozice Ježíšovi milenky.
Ježíšovi nic z toho nevadilo, dostat se pro něj do řečí, to pro něj bylo úplně nejmenší. On usiloval o kompletní rovnost mužů a žen. Narozdíl od apoštola Pavla, který hlásal podřízenost ženy k muži, Ježíš nikdy nic takového neučil.
Ježíš a ženy v Bibli
Ježíš a Samaritánka
Pojďme se podívat na několik situací v evangeliích z kterých je naprosto patrný Ježíšův feminismus.
Slavná scéna samařské ženy u studny. Ježíšovi učedníci šli nakoupit, a tak se ocitnul sám. Sám tváří tvář samařské ženě. Židé se se Samaritány nestýkali a už vůbec se nebavili s cizími ženami.
Biblická zpráva říká:
Žena ze Samaří přišla načerpat vodu [a] Ježíš jí řekl: ‚Dej mi napít.
Samaritánka se ho tedy zeptala: „Jak to, že ty jako Žid prosíš o vodu mě, když jsem Samaritánka?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
V díle The International Standard Bible Encyclopedia se píše, že „obzvlášť skandální bylo, když muž mluvil se ženou na veřejnosti“.
To ale nebylo všechno, samařská žena byla prvním člověkem, kterému Ježíš řekl, že je Mesiáš. I své apoštoly dlouho vodil za nos, odmítal, aby se o něm šířily zvěsti o jeho nadpřirozené moci a káral je za řeči. Náhle se naprosto odhaluje: ženě. Cizí a samařské. Ježíš se projevuje jako radikální feminista.
Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, který je nazýván Kristus. Až přijde, všechno nám oznámí.“ „To jsem já, ten, kdo s tebou mluví,“ řekl Ježíš.
Zase jindy za ním přišla žena, která naopak měla podle Mojžíšovského zákonu zůstat doma v karanténě. Trpěla krvotokem. A ona se ho dotkla, ve víře, že jí pomůže. Ježíš ji pochválil za její velkou víru. Oslovil ji: dcero.
Když byl Ježíš vzkříšen, vybodl se na své apoštoly. Ukázal se nejprve Marii Magdaléně a jiné ženě. Nikomu z jeho mužských následovníků se ukázat hned nechtěl. Upřednostnil ženy.
Židovští náboženští vůdci sdíleli s pozdějšími křesťanskými církevními Otci předsudečné postoje vůči ženám.Věřili, že ženy vyvolávají jen a jen chtíč a jsou zdrojem pokušení.
A tak ženy nesměly mluvit s muži na veřejnosti nebo vyjít ven bez pokrytí hlavy. Ježíš zastával opačné postoje. Radil mužům, aby své touhy ovládali a zacházeli s ženským elementem naroveň.
Navíc, v tehdejší společnosti bylo možné, aby muž napsal na tabulku, že se rozvádí a mohl si vzít jinou ženu. Zatímco Ježíš tuto diskriminaci žen v manželství svým učedníkům zatrhnul. Prohlásil:
Kdokoli se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.
Kdo uchoval Ježíšův odkaz: gnostické skupiny
Jedna ze vzácných zachovaných fresek zobrazujících Marii Magdalenu u hrobu
Pochodeň po Kristu převzal apoštol Pavel. Ten Ježíšův postoj k ženám nesdílel, naopak učil:
Ať žena ve sboru mlčí a pokrývá si hlavu!
Téměř až do roku 1945 nebylo zřejmé, že existovaly komunity, které Ježíšův feministický odkaz uchovaly, protože křesťanská církev, která se odklonila Ježíšově ideálu, tomu nechtěla. Objev knihovny Nag Hammadi výrazně obohatil pohled na křesťanskou historii a hlavně umožnil jasně vidět, kdo opravdu Ježíšův postoj sdílel.
Ať se zeptají doma svých vlastních manželů.
Jak víme, církev a její ideologové to nebyli. Naopak se zastávali velmi negativního postoje k ženám. Počínaje Pavlem, přes Irenea a pak pochopitelně Tomáše Akvinského, který učil, že ženy jsou méněcenné. Po celý středověk až na výjimku katarů, které církev vyhladila, byla žena v pozici někoho navíc. Byla pouze strojem na rození dětí, tolerována nikoliv oceňována.
Hlavou ženy je muž!
Naopak několik starověkých gnostických komunit, které působily paralelně s hlavním křesťanským proudem, nabízelo ženám bezprecedentní rovnost. Zatímco většina mainstreamových ortodoxních církví Římské říše byla striktně patriarchální, mnoho gnostických skupin tyto genderové normy aktivně odmítalo a striktně se drželo Kristova vzoru.
Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?
Mezi významné gnostické a spřízněné komunity známé svými feministickými nebo rovnostářskými strukturami patřily:
Marcionité: Toto hnutí, založené Markionem ze Sinopy ve 2. století, stavělo ženy na roveň mužům. Ženy se mohly stávat jáhny, kněžími či biskupy. K něčemu takovému došlo až po několika tisíci letech v několika protestantských hnutích. Řekněme pět minut po dvanácté.
Karpokratiáni a Marcelliáni: gnostické skupiny, které věřily v absolutní duchovní, genderovou a sociální rovnost. Ve 2. století jejich významná učitelka jménem Marcellina v Římě úspěšně založila vlastní karpokratickou komunitu.
Valentiniáni: ve 2. a 3. století měly velký vliv. Narozdíl od dnešních „tajných“ společenství, které vylučují podíl žen na jejich rituálech, a jsou tedy misogynními typy jako zednáři, valentiniáni nabízeli ženám plnou účast na mystických obřadech. Jejich teologie chápala Božství jako složené z mužského a ženského prvku. Uctívala také ženské apoštoly jako byla Marie Magdaléna. Rovněž adresovala modlitby jak k Božskému Otci tak i Matce.
Fibionité: tato skupina působila ve 4. století v Egyptě. Je třeba říci, že v té době tam byla živá křesťanská mnišská komunita. A křesťanští mniši to byli opravdu lidé, kteří si ze symbolu ženy udělali trenažér a obětního beránka svých tužeb. Fibionité museli mnichy hodně dráždit, protože jejich ženské členky měly obrovskou moc. Některé působily přímo ve vedení církve.
Pak tu máme katary, o kterých jsem pojednal obšírněji zde:
Ženy považovali za naprosto rovnocenné s muži. Mohly se stát takzvanými dokonalými - což byla nejvyšší duchovní hodnost ve společenství.
Všechna tato hnutí později zanikla pochopitelně s přičiněním mainstreamových křesťanů, kteří je mají na svědomí.
O kom si myslíte, že by Ježíš řekl, že zachoval jeho odkaz a sdílel s ním jeho náhled na ženy? Byli by to mainstreamoví křesťané či gnostici? Odpověď je nabíledni.
Zdroje:
Bible, pramenné zdroje
Giovanni Filoramo. A History of Gnosticism. 1992. John Wiley and Sons Ltd.
