Článek
Příběh betlémské hvězdy patří k nejznámějším vánočním motivům. Podle evangelia svatého Matouše dovedla „hvězda na východě“ tři mudrce z Orientu až do Betléma, kde se narodil Ježíš Kristus. Co však lidé skutečně viděli? Šlo o nadpřirozený zázrak, nebo o reálný astronomický jev, který byl později symbolicky vyložen?
Zajímavé je, že betlémská hvězda se objevuje pouze v jednom evangeliu. Matouš píše, že mudrci (pravděpodobně astrologové či učenci z Mezopotámie) spatřili hvězdu, vyložili ji jako znamení narození „nového židovského krále“ a vydali se na cestu. Text však neuvádí, že by hvězdu viděli všichni lidé, ani že by se chovala jako běžné nebeské těleso. Naopak – hvězda „šla před nimi“ a „zastavila se“ nad místem narození, což je z astronomického hlediska značně problematické.
To naznačuje, že Matouš mohl používat jazyk symbolů, kterému však jeho čtenáři dobře rozuměli.
Mudrci nebyli králové, jak je zobrazujeme dnes, ale vzdělanci, kteří sledovali nebe a vykládali jeho znamení. Ve starověku nebyla astrologie oddělena od astronomie tak, jak ji chápeme dnes. Postavení planet, jejich spojení a neobvyklé úkazy byly považovány za nositele významných zpráv a učenci se tak zabývali jejich dešifrováním.
„Hvězda“ tedy nemusela být jasným světelným objektem, ale spíše významnou konstelací planet, kterou dokázali rozpoznat pouze znalci.
Nejpravděpodobnější vysvětlení dnešních vědců je tedy významná planetární konjunkce.
Jedna z nejuznávanějších teorií pochází od Johannese Keplera. Ten upozornil na trojnásobnou konjunkci Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb, ke které došlo v roce 7 př. n. l.
Jupiter byl symbolem královské moci
Saturn byl spojován s Izraelem
Ryby představovaly nový věk a duchovní zrození
Taková kombinace by pro tehdejší astrology jasně znamenala narození výjimečného krále v Judeji. Konjunkce nebyla oslnivou „hvězdou“ na obloze, ale byla významná svým smyslem, nikoli přímo jasem. I když konjunkce planet je na obloze jasnější, než okolní hvězdy.
Mohla to být i kometa nebo supernova?
Další hypotézy mluví o kometě (často zobrazované v betlémech, inspirované pozdějším Halleyovým návratem), supernově či nově, tedy výbuchu hvězdy.Jako kometu zobrazil Betlémskou hvězdu do vánoční scény poprvé zřejmě italský malíř Giotto a to v roce 1304. Učinil tak právě podle nejznámější Halleyovy komety, která byla pozorovatelná jako velmi nápadný úkaz na noční obloze v roce 1301. Odborníci nemohou vyloučit, že v době Kristova narození mohla být na noční obloze viditelná jiná kometa
Čínské kroniky skutečně zaznamenaly neobvyklý nebeský objekt kolem roku 5 př. n. l. Problémem však je, že komety byly ve starověku považovány spíše za zlá znamení než za symbol narození krále. Komety se lidé báli a těžko by jí tedy spojili s něčím tak pozitivně významným.
Z pohledu teologie není betlémská hvězda ani astronomickou mapou, ale znamením pro ty, kdo hledají. Mudrci – pohané – rozpoznali smysl události, zatímco Herodes a jeruzalémské elity nikoli. Hvězda zde symbolizuje poznání, které přichází skrze hledání, ne skrze moc.
Matouš tak propojuje kosmos s lidskými dějinami, kde narození dítěte má význam nejen na zemi, ale i „na nebi“.
Co tedy ti lidé pravděpodobně viděli?
Nejspíše nešlo o jediný oslnivý objekt, který by všem svítil nad hlavami. Spíše šlo o vzácnou a symbolicky silnou konfiguraci planet, rozpoznatelnou pouze pro vzdělané pozorovatele, později vyprávěnou jazykem víry a symbolů. Betlémská hvězda tak stojí na pomezí astronomie, astrologie, teologie i lidské touhy najít ve vesmíru smysl.
Zdroj informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Betl%C3%A9msk%C3%A1_hv%C4%9Bzda
https://magazin.aktualne.cz/betlemska-hvezda-astronomicka-zahada-ktera-uz-dva-tisice-let-fascinuje-svet/r~aaa29e272855ccfff26ee8c5afb7b506/
