Článek
Bohužel jako rada, jak najít práci, článek moc nefunguje. Jako tipy jsou dobré, proti tomu nemohu nic namítat. Ale bohužel ta hlavní položka z vašeho hledání se nedá imitovat. A to je prachobyčejné štěstí. Protože bez toho byste akorát upadala do deprese, že se tak strašně snažíte a… NIC.
Bohužel i já mám vlastní zkušenost a vůbec si nemyslím, že bych hledala málo. Možná nemám vaši vyřídilku (protože, co si budeme povídat, bez té to prostě nejde), možná neumím napsat tak skvělý průvodní dopis, i kdybych se třeba rozkrájela a možná je na mě vidět nervozita a po těch letech už i únava. A dost možná ani nevím, co vlastně umím. Administrativa je tak trochu o ničem. Těch „možná“ může být spousta. Každý je unikát.
V jednom ale máte výhodu zcela určitě. Nerozumím si se sociálními sítěmi, ať už je to Facebook, nebo LinkedIn. A nemám nikoho, kdo by mě to vysvětlil. Takže profil na LinkedIn sice mám, to jsem zvládla i bez pomoci, ale co se s tím dá, nebo má dělat dál, netuším. A hlavně jak. Sociální sítě jsem nikdy nepoužívala a ani mi to nijak nelákalo. Nejsem příznivcem života pod drobnohledem veřejnosti.
Naštěstí práci zatím mám. Nebaví mě, není nijak dobře finančně ohodnocená, ale je to jediné, co mám. Byť sotva na přežití. Poslechla jsem rady: „proč se trápit, chce to změnu“. Jo, chce… Snažím se už roky a pořád jsem na začátku. A šedesátka mi dýchá, teda pardon, dýchavičně funí za krk.
Z počátku jsem byla optimistická, jako vy. Ale měsíce ubíhaly, poté roky a optimismus je dnes něco už hodně, hodně vzdáleného. A ano, ptala jsem se proč dostal přednost někdo jiný, co dělám špatně. Když už jsem se dočkala odpovědi, většinou to byla taková klišé typu, že vybraná kandidátka lépe zapadá do jejich kolektivu, nebo že lépe odpovídá požadovaným schopnostem. Pár upřímných se také našlo, i když nikdo z nich mi nedal odpověď písemně. No, hádejte proč. Jsem už moc stará. „A víte, máme zkušenosti, že lidé vašeho věku se špatně přizpůsobují a nezapadla byste do našeho mladého a dynamického kolektivu.“ Takže jsme zpátky u toho věku.
Nevím, nemám problém s mladším vedoucím, nemám problém se učit nové věci (samozřejmě když je někdo, kdo je vysvětlí), nemám problém se přizpůsobit novým pravidlům. Ale podle personalistů mám, protože jsem stará a všichni staří takoví prostě jsou.
Štěstí se mi možná jen vyhýbá. Ale jak to tak vypadá, budu v důchodu dřív, než něco najdu. Doufám, že aspoň (zase) neskončím na pracáku. A s tímhle platem to bude prostě jedna velká důchodová hitparáda. Jupí!
Ale abych si jen nestěžovala - vám samozřejmě blahopřeji k úspěchu. Protože to úspěch byl a jaký! Hezký zbytek dne…
