Článek
Kolikrát už jsem tuto větu slyšela! A ti samí lidé pak brečí, jakou máme strašnou vládu a jak se mají špatně. Přitom pro změnu nebyli ochotni udělat ani to málo a jít k volbám. A že není koho volit? Ale je, jen chtít. A kdyby šli k volbám skutečně všichni, klidně mohla uspět i nějaká malá strana, která se teď ani do sněmovny nedostala. Jenže kdyby neplatí.
Jak je to s tím „koho volit“ ve skutečnosti? Hlavní boj byl mezi Babišem a Fialou. Bylo jasné, že tam bude jeden z nich. Ale ani jeden nikdy neměl reálnou šanci, že by jeho strana měla nadpoloviční většinu. Takže se bude muset s někým domluvit na koalici. A že si ten potenciální někdo bude klást podmínky, je nad slunce jasné. Takže i když jste svým volebním lístkem nejspíš nemohli dosáhnout toho, aby tam ani jeden z těchto dvou nebyl, mohli jste ovlivnit, s kým se vítěz bude domlouvat a kdo mu bude klást svoje podmínky. Volební programy byly vždy veřejné a na internetu byla i spousta různých volebních kalkulaček. Takže zase, jen chtít.
On může jak Fiala, tak Babiš, plácat před volbami cokoliv, nakonec stejně bude záležet na tom, co mu povolí koaliční partneři. A protože teď už je jasné, že vyhrál Babiš, rozjedou se jednání a on se bude moci pouze v tichu modlit, aby toho z těch velkohubých slibů mohl splnit co nejvíce. Protože čas letí a další volby jsou doslova za chvíli. A voliči by mu také mohli vyprášit kožich.
To jsem ale odbočila. Co jsem tím chtěla říct je, že naprosto každý mohl tyto volby ovlivnit. Naprosto každý se mohl zasadit za to, aby se měl lépe. Jenže spousta lidí se na to jednoduše vykašlala. Zase! Pak si ale, milí zlatí, nestěžujte a nefňukejte. Když jste mohli něco změnit, tak jste zůstali doma. Teď nemáte právo si stěžovat.
A že si to či ono Češi nebo Česká republika nezaslouží? Ale ano, zaslouží. Zaslouží si přesně to, co jim voliči ve volbách nadělili.
