Článek
Zůstat doma, sama mezi čtyřmi stěnami, mě děsí. Jak dlouho budu zdravotně schopná chodit do práce netuším. Už teď to není nic moc. Navíc zaměstnavatelé o důchodce příliš nestojí. Ten můj tedy určitě.
Pořád se tu omílají výše důchodů. Důchodci se přece mají královsky! Jenže zkuste se na to podívat z druhé strany. Na skromné živobytí průměrný důchod určitě stačí. O tom žádná. Ale je to přesně to, co důchodce potřebuje? Zvlášť když je člověk sám? Dojít si nakoupit základní potraviny a pak sedět celý den u okna a koukat se ven? To je totiž asi tak jediné, co je ještě zdarma. Vlak už zdražil i pro důchodce a pokud není člověk z Prahy, jaké má možnosti? Málokdo má zahradu, aby se mohl aspoň vrtat v hlíně. Navíc se tady dozvídám i to, že vlastně v Praze nemá takový důchodce co pohledávat. Ať jde někam do zapadákova, tam je levněji. Ano, levněji určitě. Ale také tam vůbec nic není. Jen to sezení u okna a čekání na smrt. Nebo na to, že si někdo vzpomene.
Největší problém seniorů je, že velmi často zůstávají sami a neviditelní. Ti mladší mají sami starostí dost a na seniory si vzpomenou tak maximálně při výplatě, když vidí, kolik zase zaplatili na daních. Kolik jim ti nenažraní důchodci zase sebrali. Ve zbytku času jsou senioři neviditelní. A mimo Prahu mohou tak maximálně koukat z okna, nebo krmit holuby v parku. Pokud jim tedy z důchodu zbyde aspoň na ten rohlík, který by holubům rozdrobili. Já vím, mají mít nějaké koníčky, řeknete si. Jenže ony i ty koníčky lezou do peněz. A pořádně. A z důchodu? Z toho průměrného ani náhodou! A to si vezměte samotné ženy důchodkyně, které si o tom 21 tisícovém průměru mohou nechat akorát zdát.
Vidím to už teď. Kromě zaměstnání nic není. Ani v takovém městě, jako Plzeň. Když jsem hledala alternativy seznámení, zjistila jsem, že pro dospělé vlastně nic neexistuje. Můžu jít do divadla, nebo do muzea, jistě, ale nikoho zajímavého tam nepotkám. A je to drahé, takže zase nic pro důchodce. Nějaké kluby, zájmové kroužky…? Maximálně pro děti a draze placené. Jediné, co snad ještě funguje je klub turistů. Na ten ale je potřeba fyzička a taky aby vás to chození aspoň trochu bavilo. Posedávání v kavárnách? Těch je po městě spousta. Ale zase - dost drahá „zábava“. A to je Plzeň! Na malém městě, kde bydlím není už vůbec nic. Ani placeného. Žádné akce, žádná kultura, vůbec nic. Dokonce tam mimo supermarket nepotkám živáčka. Kdo by chodil ven? Pracující sedí o víkendu doma u televize a užívají si volno a důchodci? Ti jsou neviditelní. Smutný život? Tak to určitě. Ale jedinec nic nezmění. A ti, co by změnit mohli zase nemají zájem. Proč by to dělali? Volby vyhrávají sliby, ne činy.
Tak až to na vás zase přijde, ta touha zanadávat si na důchodce, zkuste se zamyslet nad tím, jestli vy byste takový „královský“ život chtěli. Já tedy určitě ne! Bohužel už to nemám daleko. Pokud budu mít práci, budu tam chodit, dokud tam dolezu aspoň po čtyřech. Doma zůstat nechci ani za nic a důchodcům zcela určitě nezávidím. Ono není co. Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že stáří není pro sraby. A měl pravdu.
