Článek
Neobhajuji tady obezitu a ani nechci. Paní Vondráčková ale zcela zbytečně nasazuje psí hlavu těm, o nichž neví vůbec nic. Zatímco paní Vondráčková vyhrála genetický jackpot a pravděpodobně by se příliš nespravila, ani kdyby snědla vola i s chlévem, všichni tuto výhodu nemají. Proto bych podobnou kritiku přijala spíš od paní Farné, která s váhou bojuje a ví, zač je toho loket. Že zatímco jeden spořádá pekáč buchet a s jeho váhou to nehne, druhý sní krajíc chleba a už má kilo navíc. Zatímco jeden se nijak zvlášť nesnaží a je jako lunt, druhý si musí postavu doslova a do písmene vydřít.
A jsme u těch mamin. Některé stačí, že běhá kolem dětí a váhu má na normálu. Jiná by musela denně hodiny cvičit a počítat kalorie. Na to má možná čas svobodná holka, ale ne žena, která se musí starat o děti. A ne každý chlap má čas a je ochoten starat se několik hodin denně o děti sám, aby manželka mohla cvičit a vypočítávat si jídelníček na další den. Vlastně neznám ani jednoho. Takže by zrovna paní Vondráčková, která má celý život na starosti jen sama sebe, měla pomlčet. Její matku jsem sice nikdy neviděla, ale podle „fyzické konstrukce“ sourozenců Vondráčkových, nejspíš patřila i ona k těm šťastným, co se moc snažit nemuseli.
I když podporuji každého, kdo se snaží se svou váhou bojovat, nikdy by mě nenapadlo kritizovat někoho, kdo nadváhu má a o kom nic nevím. Něco jiného je, když vidím sousedku, která má nějakých 150 kilo a denně jí vidím, jak se láduje hranolky a hamburgery v Mekáči a něco jiného je úplně cizí žena, o níž nevím vůbec nic. Ono by se to totiž mohlo zvrtnout i k podobnému schématu, jako když Markétě Konvičkové lidé nadávali, že to přehání se soláriem, a přitom její „barva“ byla výsledkem nemoci. Nikdo by neměl soudit ty, co nezná a v ideálním případě vůbec nikoho, kromě sebe sama. A už vůbec by si něco takového neměla dovolit veřejná osoba typu paní Vondráčkové.
