Článek
Zvláštní je, že i přes spoustu důkazů je hodně lidí přesvědčeno, že něco jako duše neexistuje a smrtí těla končí všechno. Pravda, jak to je doopravdy jednou zjistí každý z nás, ale přesto… Je oprávněné mít ze smrti takovou hrůzu? Vždyť i věda už dokázala, že energie je ve své podstatě věčná a nezničitelná. Proč by tedy měla naše životní energie, nebo duše, jak chcete, zmizet? Vypařit se, přestat existovat… Proč by měla mít jiné vlastnosti, než jakákoliv jiná energie ve vesmíru? Kdo může bezpečně tvrdit, že existuje jen naše realita, jen časoprostor, ve kterém žijeme, když i věda koketuje s názorem, že vesmír má více, než jen ty čtyři rozměry, které jsme schopni vnímat? Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že to, že něco nejde změřit a zvážit neznamená, že to neexistuje. Znamená to pouze, že zatím nemáme žádnou technologii, jak to změřit a zvážit.
Náboženství měla a mají podobné dilema vyřešené. Někde existuje peklo pro hříšníky a ráj pro ty slušné, jinde reinkarnace, kde se duše stále vrací zpět na Zemi. Náboženství ale není žádný důkaz, to může vycházet jen a pouze ze zbožných přání věřících.
Tak jaké důkazy vlastně existují?
Řečí kriminalisty - jen ty nepřímé. Zato ale věrohodné, protože se stále opakují. Lidé, kteří se se smrtí setkali tváří v tvář a dokázali se vrátit do života, mluví v podstatě stejně. Nejprve se jim zdá, že vystoupili z vlastního těla a jsou najednou jen pouhými pozorovateli toho, co se s jejich tělem děje. Vidí, jak se je snaží oživit, slyší, co kdo povídá, dokonce i ve vedlejší místnosti. Další „etapou“ jejich cesty je světelný tunel, nebo záře světla bez jasného světelného zdroje. A pak postavy, pro někoho duchové, pro jiného andělé, někdo se setká i se svými předky. Příchod do jiné dimenze, jiné reality, kde fyzikální zákony fungují zcela jinak. Místa, kde cítí jen klid a lásku. Může to být jenom halucinace, vytvořená umírajícím mozkem? Někteří odborníci se k tomu kloní, jiní ale namítají, že je přinejmenším zvláštní, že všechny mozky vytváří téměř totožné halucinace a také to, jak může člověk v takovém stavu vnímat, o čem se mluví a dokonce i mimo místnost, ve které leží.
Ale jsou i jiné nepřímé důkazy v podobě svědectví. Malé děti, které dokáží přesně popsat místo, kde nikdy nebyly a přesně znají rodiny, se kterými se nikdy nesetkaly a lidi, kteří zemřeli dávno před jejich narozením. Přesto se chovají a mluví, jako by je důvěrně znaly. Jak je to možné?
Chtě nechtě si musíme přiznat, že je spousta věcí, kterým stále nerozumíme a které ani všemocná věda nedokáže vysvětlit. Ale jak už jsem psala, to že něco neumíme změřit znamená jen to, že to neumíme změřit. Ne to, že to neexistuje. Každopádně pro existenci duše je důkazů víc než dost. Věda je zatím nedokáže potvrdit, ani vyvrátit. Když se ale vrátím ke kriminalistice, tam by takové množství nepřímých důkazů bezpochyby stačilo k tomu, aby soudce uvěřil obžalobě. Proč tedy nestačí nám?
Máte sami nějaký zážitek s NDE (zážitek blízké smrti), nebo jej znáte ze svého okolí? Podělte se v komentářích.
