Článek
Objevila jsem hned dva články s podobným příběhem. Ženy 50-60 let se svěřují, že vlastně nikdy neprožily vztah, nepoznaly lásku, protože si jich nikdo ani nevšimne. Jedna dokonce nemá ani žádné přátele, protože jak sama píše, je ve vztazích jako slon v porcelánu.
Poctivě jsem přečetla i komentáře, protože u podobných příběhů bývají rady čtenářů mnohdy zajímavější a cennější, než rady profesionálního kouče. A skutečně, to, co radí kouč, hlavně u prvního příběhu, mi přijde poněkud k ničemu. Čtenáři se spíše drží reality. Což je fajn hlavně pro pisatelky příběhů. Tady opravdu každá rada nad zlato.
Mnozí se i pozastavovali nad tím, jestli je to vůbec reálné. Je možné, aby o nějakou ženu za celý život nikdo okem nezavadil? Bohužel ano. I když neznám tyto konkrétní dámy, vím o jiných, které mají stejný problém. A ne, nejsou přehnaně vybíravé, protože ono není z čeho vybírat. A pokud je člověk introvert a třeba k tomu nějaká ta psycho porucha, které se za nás ještě vůbec nezkoumaly, je to problém. Protože takový člověk je pak opravdu jako ten slon v porcelánu. Nechce být sám, chce poznat lásku a blízkost, stejně jako všichni ostatní, jen se nedokáže seznámit.
A nejsou ani tlusté ani šeredné. Můj děda říkával, že ošklivá ženská neexistuje. Na každé se dá něco najít. A babička zase říkala, že každé zboží má svého kupce. Tak tedy proč?
Už jsem to sama slyšela. „Jsem mezi lidmi pořád, ale stejně pořád sama. Nikdo si mě ani nevšimne. A když už si všimnu já, tak stejně nedokážu navázat konstruktivní rozhovor a zůstane u pár trapných slov.“ A teď babo raď!
Když nad tím tak přemýšlím, tak i pro mě bylo seznamování snazší na škole s kamarády za zády. Teď už to drhne. A oslovovat cizí lidi na ulici mi přijde jako něco, co hraničí s obtěžováním. Zájmy mám, ale stejně jako pisatelka dost „nepraktické“. Když si vzpomenu na poslední speed dating, tak jsem tam byla něco jako UFO. „To jako vážně tě zajímá tohle?“ A když se v zájmech nesejdete, prostě smůla!
Vlastně ty ženské chápu a jsem přesvědčená, že tento problém je daleko rozšířenější, než se zdá. Bez ohledu na pohlaví. Jen o chlapech, co je žádná nechce, je víc slyšet, protože se organizují na internetu, jako incelové. Společně pak nedávají na zkaženost a proradnost žen.
A ženy? Ty spíš trpí o samotě. A v hlavě se jim přehrává stále ta samá otázka: „Co je se mnou špatně?“ Protože zatímco muži dávají za svůj neúspěch vinu ženám, žena obviňuje sama sebe. A sebevědomí padá k bodu mrazu.
Spousta rad je být spokojená sama se sebou a sebevědomá, jenže zkuste to s takovou zkušeností. Jak má být spokojený někdo, koho trápí samota? Jak má být sebevědomý někdo, kdo vidí, jak o něj nikdo nestojí? To se realizuje dost špatně.
Škoda, že tyto články už nemívají pokračování. Zajímalo by mě, jestli takový příběh vůbec může mít šťastný konec, nebo skončí jen jako sebeprezentace profesionálního kouče. Koučink je vlastně docela pohodlné povolání. Kouč rozdává rady ale jakou má odpovědnost? Pokud neuspějete, je to vaše chyba, ne jeho. On přece radil čistě profesionálně. A nešťastní lidé zůstávají nešťastnými.
Zdroj informací:
https://www.prozeny.cz/clanek/sex-a-vztahy-je-mi-50-a-uz-nechci-byt-sama-95706
https://www.prozeny.cz/clanek/sex-a-vztahy-od-jisteho-veku-bych-uz-brala-kohokoliv-snad-i-zenskou-jeste-nikdy-si-me-nikdo-nevsiml-100017
