Článek
Je jedno, jestli zrovna kope do důchodců, do matek s dětmi (vždy otravnými a nevychovanými), nebo teď do nezaměstnaných. Ony jsou de facto dvě skupiny nezaměstnaných. První jsou ti, co trpí krtčí nemocí a práce jsem smrdí a pak je druhá skupina, která měsíce hledá práci a nikdo je nechce. A světe div se, i přes dnešní nízkou nezaměstnanost. Ale Bára se svým zjednodušeným pohledem hází všechny do jednoho pytle. Proč si ještě nekopnout! Kopání do lidí jí přece jde skvěle.
První skupinu nemá ani cenu nějak rozebírat. Lidi, co nikdy nepracovali a když už, tak jen nárazově a kteří nejspíš nikdy pracovat nebudou. Kdyby jim snad sebrali dávky, zařídí si papír na hlavu a dostanou jiné. V tom jsou neuvěřitelně pružní a vynalézaví.
Jenže je tu ta druhá skupina. Jsou to za prvé absolventi středních netechnických škol, kteří nemají na to, jít na vysokou. A nikdo je nechce. Pravda, mohou jít vybalovat zboží do Kauflandu a mnozí tak skutečně skončí, ale je to frustrující. A říkají si, k čemu vlastně studovali, když teď se s nimi zachází jak s nejhorším póvlem.
A úplně nejhorší pozici na trhu práce mají lidé, a především ženy, ve věku 55+. Báře se to kecá o nízké nezaměstnanosti, ale já si to na rozdíl od ní vyzkoušela. A není nad vlastní zkušenost! (Naštěstí jsem jen chtěla změnit nevyhovující práci. No jsem tam dodnes.) Možná by stálo za to, podívat se na statistiky nezaměstnanosti v kategorii 55+, ne jen na celkovou nezaměstnanost. Firma radši vypíše nový inzerát, než by přijala staršího člověka. Radši hledají déle a složitěji a radši už vezmou i toho absolventa. Pesonalisti totiž vidí lidí nad 55 stejně jako Barča v mnoha článcích - jsou nepružní, nepřizpůsobiví, neumí s moderními technologiemi, jsou věčně nemocní, oblékají se nemoderně a smrdí. Všichni senioři přece smrdí! (A oficiálně senior je člověk právě od 55, to se zatím nezměnilo.) Tak přece někoho takového nezaměstnáme! A pro jistotu ho ani nepozveme na pohovor, škoda času s nějakým starcem, nebo stařenou!
A jak z toho ven? Z jedné strany stále posíláte životopisy a motivační dopisy, na které vám nikdo neodpovídá (ano, i taková základní slušnost, jako odpovědět, většině firem chybí), na pracáku, kde by vám měli pomoci, na vás koukají jak na obtížný hmyz a na druhou stranu do vás takoví, jako Barča, neustále kopou a nazývají vás příživníky. To opravdu lidem zvedne sebevědomí! A vy hledáte. Týdny, měsíce… A stále nic. Pravda, můžete jít někam uklízet za minimální mzdu. Jenže uvědomte si laskavě, že z té minimální mzdy vám pak vypočtou důchod, který nebude ani na přežití. A ta samá Barča a ji podobní do vás budou opět kopat, že jste měli vydělávat víc a je to jen a jen vaše chyba. Tak si klidně na důchod táhněte pod most!
Ptám se tedy znovu - jak z toho ven? Je všechno opravdu tak černobílé, jak Barča předkládá? Ať už ohledně nezaměstnanosti, nebo důchodů…
