Článek
Jan se narodil v srpnu roku 1296 jako jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII a Markéty Brabantské. Vyrůstal na francouzském královském dvoře, a protože se jeho otec po svém zvolení římskoněmeckým králem zajímal hlavně o říšskou politiku, čtrnáctiletý Jan získal titul „hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu“.
Roku 1309 čeští vyslanci, nespokojení s vládou Jindřicha Korutanského, přišli žádat Lucemburka o pomoc. Žádali, aby se jeho jediný syn oženil s přemyslovskou princeznou Eliškou a uplatnil tak nárok na český trůn. Jindřich se nejprve obával poměrů v Čechách a nabízel princezně svého mladšího bratra. Syn byl přece jen ještě malý chlapec. Nakonec však podlehl nátlaku českého poselstva a v červenci roku 1310 dojednal svatbu svého tehdy čtrnáctiletého syna s Eliškou Přemyslovnou a jeho nástup na český trůn. Na konci srpna proběhly zásnuby Jana s Eliškou a o den později se konala slavná svatba. Jan tak získal nárok na český trůn proti Korutanci. Tak jednoduché to ale být nemělo. Prahu musel obsadit vojensky a teprve poté mohl přijmout slib věrnosti od českých pánů. Na oplátku jim potvrdil jejich privilegia.
Korunovace měla být kvůli neúčasti Jindřicha VII. nejprve odložena, ale na nátlak šlechty se nakonec odehrála v neděli 7. února 1311 v bazilice sv. Víta, kdy byl Petrem z Aspeltu korunován českým králem. Starší Eliška měla zprvu na krále velký vliv a snažila se všemožně zasahovat do jeho vládnutí. Přece jen byla patriotka a na Čechách jí záleželo. V říjnu 1315 nechal Jan zatknout mocného podkomořího Jindřicha z Lipé, pravděpodobně z popudu manželky, která velmi nelibě nesla jeho vztah s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Postupem času však Eliščin vliv slábne.
Po deseti letech Jan již není schopen čelit tlakům šlechty ani Elišky Přemyslovny, oceňuje schopnosti Jindřicha z Lipé, uděluje mu správu Čech a sám ze země na trvalo odchází. Na Čechy si vždy vzpomene jen tehdy, když mu dojdou peníze na války. Neváhá dávat do zástavy i královské statky.
Později se Jan snažil pojistit si postavení svého syna Václava, pozdějšího Karla IV, a tak roku 1346 prosadil jeho volbu za římského krále.
Jan Lucemburský byl v Čechách zván králem cizincem. V cizině se ale proslavil, jako neohrožený válečník. Jak žil, tak i zemřel. Zcela slepý byl zabit v bitvě u Kresčaku. Jako poslední slova jsou mu připisována: „Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal…“
Zdroj informací:
https://www.dejepis.com/ucebnice/cesky-stat-v-dobe-lucemburku/?amp
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Jan_Lucembursk%C3%BD
