Článek
Zira je scifistka a jako scifistka uvažuje. Nejspíš jí svět robotů a androidů všeho druhu fascinuje natolik, že by ráda sci-fi uvedla do praxe. Já mám sci-fi sice také ráda, ale s těmi roboty a umělou inteligencí vůbec bych byla hodně opatrná. Ne nadarmo jeden světově proslulý fyzik a astronom řekl, že umělá inteligence je největší hrozbou pro existenci lidstva. Umělá inteligence totiž není jenom program. Ona se musí umět učit nové věci a učit se z vlastních chyb a zjištění. Mohla by také dojít k názoru, že lidi ke své existenci vůbec nepotřebuje, že člověk je postradatelná jednotka. A toho se určitě nikdo z nás dožít nechce. A vůbec ne kvůli vlastnímu pocitu zbytečnosti, protože ten „pocit“ zbytečnosti člověka u umělé inteligence, by nebyl jen nepříjemný, ale přímo životu nebezpečný. A já jen doufám, že s tím využíváním služeb umělé inteligence spíš hodíme zpátečku, než její využití pro péči o staré.
Vidím ale ještě jeden problém, který nezmiňuje ani Zira, ani vy. Ten nesnesitelný a protivný senior není sám mezi pečovateli. Naopak. Pečovatel s ním má nepříjemnou práci, ale není s ním pořád. Může za sebou takříkajíc zabouchnout dveře. To ale nemohou udělat ostatní senioři, kteří v tom domově žijí 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. A především ten, co si vytáhl, obrazně řečeno, černého Petra a s dotyčným dárečkem bydlí na jednom pokoji. Jak k tomu přijde?
Představte si, že žijete v domově důchodců a jediné, po čem toužíte je klidný zbytek života. A najednou vám přidělí spolubydlícího, jak z horoucích pekel. Dědek dělá naschvály, nadává vám, prostě hrůza. A stěžovat si můžete maximálně v lampárně, protože vedení domova ho nemá kam odsunout. Myslím, že takový konec svojí životní pouti si nepřeje nikdo. Pak se nabízí ta nerudovská otázka z prvního článku - „kam s ním?“
Bohužel staří lidé jsou v mnohém jako malé děti a tenhle problém je častější, než se zdá. Naschvály, naschvály a zase naschvály. Denní realita mnohých důchodců. A vedení to většinou příliš neřeší, dokud to nepřekročí určitou mez. Proto také doufám, že umřu dříve, než bych se dostala do podobného zařízení.
Ale zpět k umělé inteligenci. Zira má pravdu v jednom. Robotovi by trpělivost určitě nechyběla a bylo by mu pravděpodobně i jedno, že mu někdo nadává. Jak by ale robot řešil rozbroje mezi seniory? Ještě hůř, než živý personál. Senioři by se tam klidně mohli pozabíjet a milému robotovi by to bylo šumafuk. Možná by se k tomu ještě mile usmíval. Přesně podle programu.
