Článek
Anna Lucemburská byla dcerou Otce vlasti Karla IV a jeho čtvrté manželky Elišky Pomořanské. Byla tedy sestrou u nás nechvalně známého císaře Zikmunda Lucemburského - šelmy ryšavé (jak ho nazýval zdejší lid).
Už jako pětiletou zasnoubil Annu její otec s Albrechtem z Wittelsbachu, synem bavorského vévody. Brzy poté jí ovšem vybral manžela nového, a to syna markraběte míšeňského a lantkraběte durynského Fridricha, který byl potenciálním držitelem kurfiřtského hlasu při volbě císaře. Princezna nemohla pomýšlet na lásku, svatba byla čistě obchodní smlouva a princezna jen dobře ceněné zboží.
I z těchto Karlových plánů ale sešlo. A vlastně to bylo Annino štěstí. Vzhledem k turbulentní politické situaci v Evropě došel Karel IV k názoru, že ideální pro něj bude spojení s Anglií a tím oslabení vlivu Francie. Tak proč nenabídnout Annu anglickému králi?
Jednání s Angličany probíhala střídavě v Anglii a v Praze. Teprve v říjnu 1381 se Anna mohla vydat s početným doprovodem do své nové vlasti. Francouzi ji málem do Anglie nepustili, ale volnou cestu jí zajistil nevlastní strýc. Nakonec po mnoha strastech dorazila v prosinci do Calais, kde ji přivítal králův polorodý bratr John Holland, pozdější vévoda z Exeteru. Konec dobrý, všechno dobré…
Svého manžela poprvé potkala až v půlce ledna 1382. Hned nato, 20. ledna se konala velkolepá svatba a 22. ledna 1382 byla Anna korunována jako anglická královna.
Anna měla obrovské štěstí v tom, že v manželství našla to, o čem jiné šlechtičny nemohly ani snít - lásku. S manželem si skutečně sedli a Annu si oblíbil dokonce i lid. Nová královna sice nepřinesla do Anglie nic věnem, obohatila ale místní módu o středoevropské účesy a výdobytky klenotnictví. Dodnes na ni Angličané vzpomínají jako na „dobrou královnu Annu“ nebo „královnu Annu Českou“. Spokojené a harmonické manželství trvalo dvanáct let, bohužel ale zůstalo bezdětné. Dědice královna Anna na svět nepřivedla.
Annina smrt, způsobená morovou epidemií v roce 1394, byla pro Richarda II. obrovskou ranou. Královský zámek Sheen, kde Anna zemřela, nechal zbourat a při pohřbu zuřivě napadl hraběte z Arundelu za to, že se na obřad dostavil pozdě. Byl ale králem a nemohl si dovolit dlouhé truchlení. Král potřebuje dědice. Už v roce 1396 se oženil s tehdy sedmiletou Isabelou z Valois. To už je ale jiný příběh.
Anna Lucemburská zemřela, ale stín dobré královny Anny České v Anglii zůstal napořád. Dnes při návštěvě Westminsterského opatství může upoutat vaši pozornost společný pomník krále Richarda II., a jeho choti, Anne of Bohemia, tedy Anny České. Zatímco ostatní panovníci své královny do společné hrobky vůbec neukládali či jim na společném pomníku přisoudili nanejvýš podřadné místo u svých nohou, Richard II. svou manželku nechal pohřbít opravdu důstojně. Královna Anna má svůj bronzový pomník vedle krále, a přestože z jeho původní drahocenné výzdoby do dnešních dnů mnoho nezbylo, zůstala nám díky němu dodnes známa její skutečná podoba.
Zdroj informací:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Anna_Lucembursk%C3%A1
https://mzv.gov.cz/london/cz/vzajemne_vztahy_cr_a_spojeneho/osobnosti_cesko_britskych_vztahu/anna_ceska_milovana_chot_krale_richarda.html
