Článek
Jedno je jisté. Se zásobováním měli komunisté neustálé problémy a nabídka řeznictví podle toho vypadala. Nejlepší byl výběr v Praze, odkud jsme vozili vinnou klobásu, nebo šunkové koleno. U nás ani jedno nebylo k mání, ale v Praze bez problémů a bez fronty. Jinak, městská řeznictví byla vcelku zásobena. Chyběly některé druhy masa, na které se pak stávala fronta, ale o hladu jsme určitě nebyli. Na vesnicích to bylo horší, ale není i dnes? Dneska už se tam masny ani neuživí. Zase tam byly domácí zabijačky, králíci a slepičky.
Pokud se týká kvality uzenin, tak normy byly velmi přísné. Nejen na uzeniny, ale potraviny celkově. A světe div se, kontroly chodily a nebyla to žádná selanka. (Korupce byla, ale je i dnes). Mnohé z toho, co je jako potraviny pro lidi možné prodávat dnes, by tehdy neprošlo. Prý, že uzeniny plné separátu a éček jsou jen v supermarketu a v řeznictví se dají koupit uzeniny kvalitní. Ano, dají. Ale dřív by se ty separátovo-éčkové hnusy vůbec nesměly prodávat! Pamatuji si, jak u nás (nedaleko německých hranic) nakupovali Němci a byli nadšeni tou chutí. Kdyby byla jejich kvalita lepší, než naše, proč by to asi u nás kupovali? A zrovna akurátní Němci!
A nešlo jen o uzeniny. Blíží se nám Vánoce. Čokoládová kolekce bývala sice jen jedna figurková a jedna fondánová. Ale z čokolády! Ten obarvený tukový blaf, co se dnes vydává za čokoládu, by do prodeje vůbec nesměl. A je jedno, že máte na výběr. Ne každý má na to, kupovat jen to nejdražší. Jde o to, že se něco takového vůbec prodávat smí. Další pochutinou, která mi dnes docela chybí, byly hořické trubičky. Křehká, stočená oplatka prosypaná krystalovým cukrem s čokoládovo-kakaovou náplní. Doslova jsem je milovala. A dnes? Oplatka je zhruba stejná, cukr chybí (asi je moc drahý), náplně všechny možné příchutě. Jen jsou to náplně plné tuku a dochucovadel. Tu původní už od revoluce nikdo nedělá (asi byla málo šizená).
A ještě na jednu věc nesmím zapomenout - mléko! V láhvi se pod zátkou srážela smetana, na teplém mléku se dělal škraloup. Ani jedno dnes už nevidíte. Protože mléko už není mléko, ale bílá břečka. Když zkyslo, dělali jsme domácí tvaroh, nebo buchtu z kyselého mléka. Dneska mléko nezkysne, ale zhořkne a rozloží se. Proč asi? Že by to také bylo tou dnešní skvělou kvalitou?
Netvrdím, že bylo všechno skvělé. Nebylo. Obchody oproti dnešku zely prázdnotou. Jeden druh jogurtu (jahodové Ovo, tu kyselou chuť jsem mívala také docela ráda, ale nic jiného nebylo), pár konzerv, nějaká ta čokoláda, pečivo, chleba… (Mimochodem, dokážete si ještě představit chleba, který vydržel měkký týden? Kam se Babišův Penam hrabe!) Spousta věcí byla jen sezónně a s pořádnou frontou - banány, mandarinky… Co se týče výběru, je to nesrovnatelné. I ceny byly v poměru k platu vyšší. Z dnešního supermarketu by nám tehdy vypadly oči z důlků. Ale trvám na tom, že podobné hnusy, co se objevují dnes, by tehdy do prodeje nesměly. Máme velký výběr, ale zároveň jsme popelnicí Evropy.
