Článek
Opravdu nechápu, co z toho neustálého kopání do důchodců jak pan Král, tak třeba Bára Divá, mají. Proč je tak uspokojuje rozdmýchávání mezigenerační nenávisti a štvavé kampaně proti těm slabším. Zopakuji to, co jsem už psala dříve - vyspělost společnosti se měří podle toho, jak se dokáže postarat o své nejslabší, což jsou děti a senioři. A také to, jak se k nim chovají. Pokud bych měla měřit vyspělost české společnosti podle článků především zmíněných autorů, byli bychom s vyspělostí někde na konci tabulky.
A teď k tomu smutně úsměvnému článku pana Krále. Zajímalo by mě, kde čerpal zkušenosti, protože mě to, co píše v článku, přijde účelově vylhané. Už vidím feministu Krále za pultem v lahůdkách, jak si dělá čárky, kolik důchodců nepozdravilo a neřeklo děkuju. Samozřejmě s křišťálovou koulí v ruce, protože u mnohých nepoznáte, jsou-li důchodci, nebo chcete-li senioři. Tak co, pane Králi, ve kterých lahůdkách to věštíte?
A pokud jen sbírá příběhy druhých, jak se snaží tvářit s mailovou adresou na konci, tak jaksi zapomíná uvést komu a kde se daný odsouzení hodný příběh stal. Ono by to totiž mohlo pozměnit vyznění celého článku, změnit ho na obyčejný „příběh“ a to přece nechce. To by to kopnutí nemělo tu patřičnou razanci.
Tyto články jsou pravděpodobně psány čistě pro peníze z reklamy, protože „důchodci“ mají čtenost. A kopat do seniorů a štvaní proti nim pro prachy je neetické. Prachsprostý hyenismus (všem hyenám se od srdce omlouvám, protože i ony se chovají jedna k druhé mnohem lépe).
A k slušnosti samotné. Nepracuji u pultu v lahůdkách, jako údajně pan Král, ale ve velké „open space“ kanceláři, kterou projde denně hodně lidí. Zaměstnáváme i seniory/důchodce, ale přiznávám, moc jich není. Ale naprosto všichni starší pracovníci při příchodu i odchodu pozdraví a když něco chtějí, poprosí. Zvláštní, že? Nebo se to podle vás mění odchodem do důchodu? Horší je to s těmi mladšími. A upřímně, čím mladší, tím horší. Dnes už se děti zdravení neučí a nezdraví ani když dorostou. Také jsou mezi nimi slušní jedinci, ale odhaduji je podle vlastních zkušeností tak na 20-30 %. Většina přijde do kanceláře a ani nezabučí. Prosím, nebo děkuji v životě neslyšeli, začínají rovnou „potřebuji“, někteří i „dejte mi“ nebo „zařiďte“, často jsou arogantní až bůh brání. A docela by mě zajímalo, jestli vy zdravíte, když někam přijdete a jestli vy používáte to kouzelné slovíčko „prosím“.
Tak, prosím, přestaňte už konečně kopat do seniorů a zamyslete se sám nad sebou. Každý by měl začít především u sebe a chytit se za svůj vlastní nos.
