Článek
Zaujal mě už samotný začátek článku. „Staří lidé si stěžují, že mají problém sehnat práci“. Ne, Barčo, staří lidé jsou rádi, že jsou v důchodu a práci obvykle neshání. Ono se dost špatně doplňuje zboží a běhá po obchodě, když má člověk hůlku, nebo chodítko a když už nemůže pořádně na nohy. Problém je, že mnozí personalisté uvažují stejně hloupě. Lidé 50+ mají ještě léta do důchodu a opravdu nejsou staří. A mnozí by ty „ještě mladé“, strčili do kapsy.
Ten příběh si Divá Bára vycucala z prstu dobře, ale tomu, že je skutečný, věřím asi tak moc, jako těm důchodcům, co jí neustále předbíhají ve frontě. V původním článku totiž vyzněl úplně jinak a podle vlastních zkušeností věřím jeho autorce víc, než namyšlené a neempatické Báře. To, že se pubertě sotva odrostlým prodavačkám nelíbil kabát a vlasy (o účesu nepadlo slovo, mohlo klidně jít o šediny) neznamená, že byla paní oblečená nemoderně. To je jen Bářina dost hloupá dedukce. Šedesátnice nejspíš nepůjde v odrbaných džínách a džísce jen proto, že je to pro mladé cool.
Největší problém hledání práce není v nemoderně oblečených stařenách, ale v samotném přístupu. Pokud nikdo neodpoví už na samotný životopis, nebude to nejspíš tím, že žadatelka o práci při jeho odesílání měla na sobě tepláky a tričko. Spíš to bude tím, že personalisté, stejně jako Divá Bára, považují lidi 50+ za staré. A starce a stařeny přece zaměstnávat nebudou! Takže zatímco vláda posunuje odchod do důchodu, tak jí podobní odsuzují pomalu celou generaci k žebrání na úřadu práce.
Samozřejmě, že je důležité, jak se člověk na pohovor obleče a jak působí. Jenže to ho na ten pohovor nejprve musí někdo pozvat. A možná to autorce nedochází, ale ten prvotní kontakt neprobíhá osobně, ale čistě online. A i když jí to přijde neuvěřitelné, tak my starci s počítačem pracovat umíme a také už zhruba čtvrt století pracujeme. A věřte, že mám bohaté zkušenosti i s hledáním práce a tudíž i s tím absolutním nezájmem v momentě, kdy uvedu datum narození. Když jsem ho neuvedla, tak mě sice pozvali, ale v podstatě jen proto, aby mě seřvali, že podvádím, když jsem neuvedla, že jsem stará. No to jsem si dovolila dost!
Ale zpět k článku. Ta zmiňovaná paní cvičí jógu, tak se Bára pozastavuje nad tím, proč si neudělá živnostenský list a nepředcvičuje profesionálně. Napadlo jí třeba, že nechce? Že chce třeba zrovna dělat tu prodavačku a předcvičování jógy by jí profesionálně nebavilo? To, že má někdo něco jako koníček neznamená, že by to chtěl dělat profesionálně. A už vůbec, že by měl na to, podnikat. Ono nestačí si jen udělat živnosťák. Ono je také potřeba sehnat dostatek práce, aby se člověk uživil. (O schopnosti podnikat jsem psala nedávno v samostatném článku). Předcvičovat důchodkyním v obýváku asi nebude to pravé ořechové, což? Kolik cvičitelů jógy se může uživit, co myslíte? A co třeba účetnictví? Další podstatný výdaj, na který je třeba si vydělat. A sorry, postarší cvičitelka jógy mimo hlavní město nemá šanci. A i tam už bude pravděpodobně převis. Ono je dost jiné, když někde předcvičuje jako dobrovolnice, tedy pravděpodobně zdarma, a když by chtěla předcvičovat za peníze. A to nemalé peníze při tom, na co všechno by si jako OSVČ musela vydělat. Navíc, kdyby autorka četla původní článek, zjistila by, že se paní stará o nemocnou maminku a chtěla pouze krátkodobou brigádu. Udělat si živnosťák s tím, že budu měsíc před Vánoci předcvičovat a pak s tím seknu, protože dlouhodobě čas nemám, je dost hloupé. Barunko, co takhle chvíli přemýšlet a pak až udílet knížecí rady?
Jestli má někdo problém porozumět současnému světu, není to autorka původního článku, ale právě Bára. Na očích má klapky a co nevidí, to nejspíš neexistuje. Problémy skupiny 50+ se sháněním práce shazuje už dlouhodobě v různých článcích. Přitom je na první pohled patrné, že o problému nic neví, nic si nezjišťovala, jen píše svoje vlastní dojmy. A protože všemi staršími hluboce opovrhuje, i její články podle toho vypadají. Důchodci jsou vyžírkové, co by měli mazat do práce a lidé nad padesát jsou zase totálně neschopní tupci, kteří by bez jejích opovržlivých rad neměli raději vylézat z bytu, protože za všechny ty imaginární problémy si mohou sami. No, aspoň člověk vidí, jak mladí uvažují. A protože většina personalistů je věkově blíž k Báře, než mně, situace je taková, jaká je. S tím všudypřítomným ageismem měla autorka původního článku - Michaela Kočička - naprostou pravdu.
