Článek
A většinou je člověk příliš neovlivní.
Pokud máte hlavu na učení a nejste lempl, nejspíš se vás minimální mzda opravdu netýká. Ne každý ale tu hlavu má. Jsou prostě lidé, kteří už základní školu prolezli s odřenými zády a to si pak těžko vybírat. Důvod může být jak nižší inteligence, což člověk nijak neovlivní, tak i přístup rodiny, která na školu kašle a dítě se ten přístup prostě naučí. Pokud tedy nemá člověk žádné vzdělání, co může dělat? Uklízečku, pomocnou sílu v kuchyni… A za minimální mzdu, protože nikdo lepší nenabídne. Pomocná síla prostě profesorský plat nikdy nedostane. A myslím, že je to tak správně, protože když už někdo část života strávil studiem a zvyšováním kvalifikace, měl by to mít kompenzované vyšší mzdou. I když nikdo za svoji inteligenci nemůže, nejsme rovnostářská společnost. Už ne.
A pak je tu ještě jeden hodně smutný, ale bohužel častý důvod. A to nezaměstnanost a úřad práce. Hlavně ženy po padesátce mají obrovský problém sehnat práci. I když je pracovní síly nedostatek, starší ženy nikdo nechce. Nejhůře jsou na tom středoškolačky. (A věřte, že to mám vyzkoušeno, takže žádné dojmy.) Na úřadu práce záleží, na jakou „sekernici“ narazíte. S někým se dá domluvit celkem dobře, s někým to prostě nejde. A té ouřednici je to přece jedno. Klidně vysokoškolačce nabídne pomocnou práci, nebo práci uklízečky za minimální mzdu. Nechceš? Vyřadíme tě z evidence a budeš namydlená. Nejen že nebude žádná podpora, ale ještě budeš platit zákonné odvody! A myslíte si, že je to přehnané? Ani náhodou! Naopak je to dost běžná praxe, protože lepší místa pracák ani nedostane. A i s člověkem, který svojí nezaměstnanost nijak nezavinil a jeho jediný prohřešek je věk, jednají jak s nejhorším defraudantem. A víte, co je ta tom úplně nejhorší? Že vám z té almužny potom budou vypočítávat důchod. Takže nejenom, že bez vlastní viny spadnete na úplné dno, ztratíte i zbytek iluzí, ale významně se vám sníží výměr důchodu, takže kvůli jedné zamindrákované úřednici, budete živořit do konce života. Skvělá vyhlídka, co? A osobně jsem poznala už několik podobných případů, takže ne, není to jen extrémní výjimka. A čím víc se snažíte, čím více energie investujete, tím horší je ta beznaděj na konci.
Takže to vůbec není o tom, že by si člověk myslel, že tu práci někdo dělat musí. Protože i když to mnozí říkají rádi, sami sebe mezi toho „někoho“ zcela jistě nepočítají. Každý by chtěl víc. Ne vždy to ale je možné.
