Článek
... to je zase nesmysl, „vycucaný z prstu“. Nemůžu samozřejmě mluvit za ostatní. Mnoho příběhů asi vymyšlených bude, protože aby se jednou manželka vyspala s tchánem, podruhé manžel s tchýni a nakonec to završil kamarádkou dcery, to už je přece jen přitažené za vlasy. Ale lidi to čtou a to je důvod, proč příběhy vůbec vznikají.
Já osobně v tomto směru postrádám fantazii a potřebuji příběh slyšet, abych ho mohla vyprávět. Neumím se zamyslet a hodit něco náhodného do klávesnice, protože by to pravděpodobně byla jen překombinovaná slátanina. Tak poslouchám. Sedím v kavárně, koukám, co se kde šustne a poslouchám. Poslouchám u kadeřnice, při čekání na zastávce, poslouchám ve vlaku. A když slyším něco, co by se dalo převyprávět, pošlu to dál.
Samozřejmě neznám skutečná jména „hrdinek“, tedy většinou. Ale ve výsledku na jméně nezáleží. Ani na skutečném věku. Důležitý je příběh. A aspoň ty moje se skutečně staly, nebo jsem je tak aspoň vyslechla. I když si i já někdy říkám „holka, ty jsi opravdu marná!“ Je otázkou, jak bych v podobné situaci reagovala já sama. To samozřejmě nevím. Ale zajímají mě lidské osudy a zajímal by mě i názor druhých na jednotlivé příběhy. Co ta která dáma dělá úplně blbě?
Co mě při mém poslouchání překvapuje nejvíce je to, kolik lidí se v dnešní době cítí osaměle. Člověk by si řekl, že díky sociálním sítím a internetu, má člověk nepřeberně možností a vypadá to, že je to spíš naopak. Zažíváme doslova epidemii samoty. Ještě před pár lety by to člověk svedl na covidová opatření, ale co dnes? A není to ani otázkou věku. Osaměle se cítí mladé holky i babičky. A ne nadarmo se říká, že samota je pro zdraví horší, než alkohol a kouření dohromady.
