Článek
Myslela jsem, že budu pracovat dál. Ještě aspoň pár let. Jenže zaměstnavatel měl jiný záměr a místo mě si našel čerstvou absolventku za nižší mzdu. Mě akorát milostivě „dovolil“ jí zaučit. Tak jsem tedy v důchodu a co dál.
Jo, příjmy se propadly, ale nějak vyjdu i když musím všechno poplatit z jednoho důchodu. Na nějakou zábavu už nezbyde, co naplat. Problém vidím jinde. Jsem sama. Najednou mám spoustu volného času a nevím co s tím. Jsem jak ten kůl v plotě. Přátele nemám, bývalé kolegyně zapomněly, sotva za mnou zapadly dveře. Rodinu žádnou nemám, ale jak vidím jinde, ani ti, co nějakou mají, na tom nejsou lépe. Mladí nemají čas, maximálně vám ještě vyčtou i ten malý důchod, co máte.
Všude se píše, že nejhorším zabijákem není chlast, nebo kouření, ale samota. Dříve jsem to tak nevnímala, protože jsem byla neustále mezi lidmi. I když jsem neměla štěstí na chlapy, tedy žádný o mě nestál, nějak mě to nepřišlo.
To až teď.
Chodit mezi lidi by bylo fajn, ale peníze nezbývají. To bych se mohla tak postavit před divadlem, zatímco ostatní koukají na představení. A jak zjišťuji, i zájmové aktivity stojí dost peněz. Všude chtějí nějaké členské příspěvky. Takže pokud žiješ s jedním důchodem, smíš akorát tak sedět doma u okna a koukat ven. To zatím nezpoplatnili.
Zkoušela jsem si najít jinou práci, ne že ne. Ale všude na mě koukali jak na ufo, co se starou bábou? A tahat někde těžké palety bych už nezvládala zdravotně. Ono to není očividně tak jednoduché, jak si člověk představoval při pohledu zvenčí.
Kolikrát tu čtu, jak jsme banda darmožroutů, co si žije nad poměry na náklady jiných. To jako vážně? Já bych to životem nenazývala. Tak maximálně přežíváním. A každé ráno přemýšlím, proč mám vlastně vstát a žít další den…
Zkuste se někdy zamyslet nad tím, jestli byste chtěli takový „luxusní“ život osamělého důchodce. Já bych s vámi měnila hned!
