Článek
V ruce držím pero a prázdný list papíru. Dnes jsem se rozhodl napsat dopis svému mladšímu já. Možná ho nikdy nikdo neuvidí, ale potřebuji to udělat. Samota mě tíží, roky přibývají. Už mi moc času nezbývá a je toho tolik, co bych chtěl změnit. Co bych chtěl udělat jinak, kdyby to šlo. Ale nejde a zbývají jen vzpomínky a pozdní lítost.
Nikdy jsem neměl odvahu být skutečně sám sebou. Vzpomínám si, jak jsem v mládí toužil stát se malířem. Barvy, štětce a plátna mě fascinovaly. Ale místo toho jsem poslechl otce a stal se účetním. Byl to bezpečný a stabilní život, ale nikdy jsem necítil skutečné naplnění. Litoval jsem, že jsem neměl odvahu jít za svým snem. Faktury, účty, závěrky, práce, která mě ubíjela.
Mnohokrát jsem se rozhodoval podle očekávání druhých. Nosil jsem oblečení, které se líbilo ostatním, volil jsem slova, která byla společensky přijatelná, a potlačoval své skutečné pocity. Chtěl jsem být oblíbený, ale za jakou cenu? Ztratil jsem sám sebe.
Práce, i když ubíjející, mě pohltila natolik, že jsem zanedbával své blízké. Přece muž musí zabezpečit rodinu. Tak jsem pracoval od rána do noci. Telefonáty jsem odkládal, návštěvy rušil. Dnes už mnozí z nich nejsou mezi námi a já nemohu vrátit čas. Litoval jsem, že jsem neudržoval vztahy, které byly skutečně důležité. Tehdy jsem to ale nevnímal.
Nikdy jsem neřekl své ženě, jak moc ji miluji. Považoval jsem to za samozřejmé. Když odešla, uvědomil jsem si, kolik slov zůstalo nevyřčeno. Litoval jsem, že jsem nevyjádřil své city, když jsem ještě měl příležitost. Nakonec odešla a zůstal jsem sám.
Věřil jsem, že tvrdá práce a finanční zabezpečení přinesou štěstí. Ale peníze mi nenahradily zmeškané rodinné večeře, narozeniny dětí ani společné chvíle s manželkou. Litoval jsem, že jsem nevyvážil práci a osobní život. I proto fandím dnešním mladým, že se snaží o rovnováhu, že se nechtějí nechat pohltit.
Byl jsem tak zaměřený na budoucnost, že jsem zapomněl žít přítomností. Nevnímal jsem krásu západu slunce, smích dětí, vůni čerstvě upečeného chleba. Lituji, že jsem si nedovolil být šťastný.
Drahý Jane, pokud bys mohl číst tento dopis, prosím, žij svůj život naplno. Neboj se být sám sebou, říkej, co cítíš, udržuj vztahy s těmi, na kterých ti záleží, a nezapomínej si užívat každodenní radosti. Život je příliš krátký na lítost.
S láskou,
Jan
