Článek
ANATOMIE ČESKÉHO NÁRODA
Projděte si české sociální sítě. Facebook je jedna velká zeď pláče nad inflací, zdražováním, bídou a tím, jak obyčejný člověk v téhle zemi už nemá ani na chleba. Pak ale v sobotu sednete do auta a chcete si zajet do obchodního centra. Smůla. Kolem krámu kroužíte dvacet minut, protože parkoviště praská ve švech od pondělí do neděle a vy nemáte kde zaparkovat.
Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá: AKCE a SLEVY.
Čech je totiž tvor, který si potřebuje před sebou i před světem neustále dokazovat, že se nenechá oklamat. A tak každý správný vlastenec v úterý odpoledne netrpělivě vyčkává u poštovní schránky, až mu tam přistane štos barevného papíru od obchodních řetězců.
Následuje rituál. S kávou v ruce si červenou propiskou pečlivě kroužkuje:
v Lidlu mají cukr za 7,90 Kč,
v Kauflandu je sleva na pivo za 11,90 Kč.
To, že Kaufland je ve vedlejším městě vzdáleném dvacet kilometrů? Nevadí. Benzín se nepočítá, to jsou přece „provozní náklady“ a v tabulce vítězství nad systémem nemají co dělat.
Válka u chlaďáku
Když přijde den D, maska civilizované společnosti padá na zem. Lidé, kteří se na internetu dennodenně ohánějí slušným chováním, morálkou a „starými dobrými časy“, se u bedny s mletým masem promění ve vyhladovělou smečku hyen.
Prorážejí si cestu vozíky, padají do chladicích boxů a rvou si do tašek věci s nákupní horečkou v očích. Proč? Protože to maso je v akci.
-Nevadí, že to nepotřebují.
-Nevadí, že toho mají doma plný mrazák.
-Hlavně že to nekoupí nikdo jiný.
Ta nejfascinující část české slevové nátury totiž nespočívá v tom, že bychom chtěli ušetřit. Spočívá v té zvrácené, škodolibé radosti, že jsme to vyfoukli někomu jinému.
Odpustek v plastové tašce
A ten největší gól? Češi si u toho všeho neuvěřitelně užívají tu svou roli chudáků a ubohých obětí.
„Koukej, jak nás ožebračujou!“ křičí chlap, který do vozíku rve dvacet litrů plzeňského v akci a k tomu přepravku chemického džusu pro děti.
„Nemáme ani na chleba!“ řve ženská, co zrovna rve do tašky třetí balení privátní značky šunky, která kolem skutečného masa neprošla ani z rychlíku.
Nákup ve slevě je náš národní odpustek. Koupíme ten nejlevnější odpad, napcháme si jím lednice až po strop, a pak večer u piva nadáváme, jak je ta kvalita potravin u nás hrozná a jak z nás Západ dělá popelnici Evropy.
Jenže tu popelnici z téhle země nedělá Západ. Tu popelnici ze sebe děláme sami – dobrovolně, s radostí a s akčním letákem v ruce.
„A teď ruku na srdce: Co máte v mrazáku nejdéle a z jaké akce to bylo? Napište mi to do komentářů!“
