Článek
Přežil třicetiletou válku, staletí sloužil jako obyčejný sklad, aristokracie o něj nestála a před dvanácti lety ho před spekulanty na poslední chvíli zachránila sama obec.
Pohled na dvoukřídlou bílou budovu s červenou střechou uprostřed Čížové na první dobrou nenaznačuje, že by se tu psaly velké dějiny. Nenajdete tu davy turistů s selfie tyčemi ani naleštěné prohlídkové okruhy s průvodci v kostýmech. A právě v tom spočívá jeho kouzlo. Příběh čížovského zámku je totiž dokonalou ukázkou toho, jak se z hrdého šlechtického sídla stane nechtěný otloukánek – a jak mu nakonec vdechne život obyčejná sousedská soudržnost.
Od skromné tvrze k rodinným tahanicím
Všechno to začalo v druhé polovině 16. století. Tehdy vesnici a dvůr koupil Jan Deym ze Stříteže, příslušník starého českého rytířského rodu. Jeho syn Mikuláš si tu nechal postavit kamennou tvrz, kterou pak v roce 1629, uprostřed běsnící třicetileté války, přestavěl Jan mladší Deym na reprezentativnější renesanční zámek.
Právě z této doby pochází asi nejcennější architektonický detail celé stavby – pozdně renesanční vstupní portál. Dodnes na něm můžete obdivovat vytesané erby Deymů a Kateřiny ze Sudic, které připomínají časy, kdy zámek ještě nebyl jen položkou v účetních knihách.
Jenže jak už to u šlechty bývá, idylka netrvala věčně a majetek se stal předmětem rodinného obchodování. V roce 1690 prodal Jan Jindřich Deym panství svému staršímu bratrovi Janu Petrovi. A na začátku 18. století se o Čížovou začala zajímat ambiciózní vdova – hraběnka Antonie Josefa Černínová z Chudenic. Ta statek smluvně zajistila pro svého tehdy ještě nezletilého syna Františka Antonína. Černínové tak k majetku přišli v podstatě jako k výhodné investici pro dorůstajícího dědice.
Nechtěné dědictví slavných rodů
Tím pravým zlomem k horšímu ale byl rok 1753. Tehdy Čížová přešla v rámci drhovelského panství do rukou mocných Lobkoviců. Pokud byste čekali, že jeden z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů promění venkovský zámek v perlu jižních Čech, mýlili byste se.
Pro Lobkovice byla Čížová jen jedním z mnoha drobných statků na mapě. Zámek byl pro jejich nároky příliš malý a obyčejný, takže v něm nikdo z rodiny nepobýval. A když v domě nikdo nežije, začne chátrat. Z komnat, kde se dříve scházela rytířská společnost, se staly hospodářské prostory a sýpky. Zámek upadl v zapomnění na více než sto let.
Určité oživení přišlo až v roce 1872, kdy se do budovy nastěhovala lesní správa. Místo plesů a hostin se tu řešila těžba dřeva a hajní. Ve 20. století se pak osud zámku podobal stovkám dalších památek v Česku – sloužil jako kanceláře, byty a obyčejné sklady. Romantická aura dávných časů vzala definitivně za své.
Zajímavosti, které na místě nepřehlédnete
I když zámek navenek působí skromně, skrývá několik detailů, které stojí za pozornost:
- Sklepy vytesané do skály: Severní část zámku ukrývá rozsáhlé sklepení vylámané přímo v rostlé skále, které pamatuje ještě původní tvrz z konce 16. století.
- Zámecká kaple s novým životem: Součástí areálu je kaple svatého Jana Křtitele. Dnes už neslouží jen vzpomínkám na šlechtu, ale obec ji využívá pro svatby, koncerty, přednášky i slavnostní vítání nových občánků.
- Pivovarská tradice: V přilehlé hospodářské budově fungoval pivovar už za časů Deymů a Černínů. A co je nejlepší – tato tradice nezanikla. V areálu dnes opět vaří pivo moderní minipivovar Čížová, takže si historii můžete doslova vychutnat.
Souboj se spekulanty a záchrana na poslední chvíli
Nejzajímavější kapitola čížovského zámku se ale nenapsala v 17. století, nýbrž na přelomu let 2013 a 2014. Zámek byl tehdy v soukromých rukou a hrozilo, že ho koupí některý ze spekulantů s nemovitostmi – scénář, který v Česku často končí vybydlenou ruinou, propadlou střechou a nekonečnými soudními spory.
Vedení obce Čížová (která se mimochodem v roce 2010 pyšnila titulem Jihočeská vesnice roku) se proto rozhodlo pro odvážný krok. Zámek od soukromého vlastníka narychlo odkoupilo samo.
Od té doby ho obec postupně a po částech opravuje s pomocí dotací i vlastního rozpočtu. Samotné interiéry zámku sice zatím nejsou běžně přístupné jako klasické muzeum, ale celý areál žije. Do budoucna se navíc počítá s tím, že by se prostory mohly dále rozvíjet, například pro ubytování turistů.
Proč se sem vypravit?
Čížová není místo, kde strávíte celý den s průvodcem v ruce. Je to ideální zastávka pro ty, kteří mají rádi autentická místa s příběhem, kde historie nepůsobí jako skanzen pod sklem. Můžete si prohlédnout renesanční portál, zastavit se u kostela svatého Jakuba Většího, dát si pivo přímo v zámeckém areálu a pak vyrazit pěšky nebo na kole k řece Otavě či do nedaleké záchranné stanice živočichů v Makově.
Až příště pojedete kolem Písku, zkuste sjet z hlavní silnice. Možná zjistíte, že ty nejzajímavější příběhy českých zámků se neodehrávají v naleštěných sálech, ale tam, kde si lidé svou památku dokázali uhájit sami.
Zdroje:
- Oficiální stránky obce Čížová – sekce Zámek Čížová a Historie obce (informace o majitelích panství, odkupu zámku v roce 2013 a jeho postupné rekonstrukci)
- Portál Hrady.cz – heslo Zámek Čížová (architektonický popis, sklepy vytesané ve skále a využití objektu v minulosti)
- Portál Kudy z nudy – heslo Zámek Čížová (detaily o renesančním vstupním portálu, erbech a současné přístupnosti)
- Pivovar Čížová – sekce O nás (historie vaření piva v zámeckém areálu od 17. století a obnovení tradice)
- Národní památkový ústav – Památkový katalog, položka Zámek Čížová (odborné údaje o památkové ochraně a stavebním vývoji)
