Článek
Na lodi jí říkali Jean.
Pro většinu posádky byla mladým sluhou a pomocníkem slavného francouzského přírodovědce Philiberta Commersona. Nikdo oficiálně nesměl vědět, že pod mužským oblečením se ve skutečnosti skrývá žena.
Jenže pak přišel okamžik, kdy ji obyvatelé Tahiti označili za ženu.
Její cesta mohla skončit okamžitě.
V 18. století totiž nebylo pro ženu jen tak možné nastoupit na francouzskou loď a vydat se na vědeckou expedici kolem světa.
Jeanne Baret však nebyla žena, která by se nechala zastavit tím, co se podle ostatních ženám nehodí.
A tak začal jeden z nejpodivuhodnějších příběhů v dějinách cestování.
Příběh ženy, která se musela stát mužem, aby mohla dělat to, co milovala.
Na lodi byl jeden mladý muž, který neměl vousy
Francouzská výprava vedená Louisem-Antoinem de Bougainvillem vyplula v roce 1766.
Šlo o jednu z velkých objevitelských výprav své doby. Dvě lodě měly obeplout svět a jejich posádka měla mimo jiné poznávat nové země, přírodu a rostliny.
Na palubě lodi Étoile byl také botanik Philibert Commerson.
Byl to vzdělaný muž, vědec a přírodovědec, který měl za úkol sbírat a popisovat rostliny z různých částí světa.
A potřeboval pomocníka.
Oficiálně ho našel v mladém muži jménem Jean Baret.
Jenže Jean Baret neexistoval.
Byla to Jeanne.
A její přítomnost na lodi nebyla náhoda.
Jeanne už předtím pracovala v Commersonově domácnosti a pomáhala mu s botanickou prací. Její vlastní znalosti rostlin přitom nebyly výsledkem univerzitního studia. Pocházela z velmi skromných poměrů z Burgundska a vyrůstala v prostředí, kde se znalosti o rostlinách předávaly prakticky.
Její matka byla podle dochovaných záznamů známá znalostí bylin.
Jeanne tak znala rostliny způsobem, který byl pro vědce nesmírně cenný.
Commerson si toho všiml.
A postupně se z pomocnice stala jeho spolupracovnice.
Jenže když přišla nabídka na cestu kolem světa, nastal problém.
Jeanne byla žena.
A ženy na podobné lodě jednoduše neměly nastupovat.
Takže udělala něco, co by většinu lidí ani nenapadlo.
Převlékla se za muže.
Převlek, který musel vydržet roky
Na první pohled to zní skoro jako dobrodružný román.
Jenže ve skutečnosti to bylo mnohem riskantnější.
Jeanne musela svou identitu skrývat nejen při nástupu na loď, ale každý den.
Ráno.
Večer.
Při práci.
Při jídle.
Při cestování.
Při spaní.
A především při výpravách na pevninu.
Musela se pohybovat mezi desítkami mužů, kteří s ní byli na lodi celé měsíce.
Podle některých svědectví začali někteří členové posádky její pohlaví podezírat poměrně brzy. Dochované záznamy se ale v detailech rozcházejí a přesný okamžik, kdy kdo pochopil pravdu, dnes nelze s jistotou určit.
Jedna věc je však jistá.
Jeanne dokázala svou identitu skrývat překvapivě dlouho.
A nebyla na lodi jen jako nějaký pasivní pasažér.
Pracovala.
Pomáhala Commersonovi při sběru rostlin, při jejich lisování, uchovávání a třídění. Doprovázela ho na výpravách a podle dochovaných svědectví zvládala i fyzicky velmi náročnou práci.
Commerson měl zdravotní problémy a během výprav se nemohl vždy pohybovat snadno.
Jeanne proto často nosila těžké vybavení a pomáhala se sběrem materiálu.
Nebyla tedy jen ženou, která se tajně dostala na loď.
Byla skutečnou součástí vědecké práce výpravy.
A pak přišel Tahiti
V roce 1768 dorazila výprava na Tahiti.
Právě tam se situace změnila.
Podle Bougainvilleova pozdějšího vyprávění místní obyvatelé poznali, že „Jean“ není muž.
Najednou bylo po tajemství.
Jeanne byla odhalena.
A problém nebyl jen v tom, že posádka zjistila, že jejich mladý pomocník je žena.
Francouzská pravidla totiž přítomnost ženy na válečné lodi zakazovala.
Jeanne tak mohla způsobit velmi nepříjemný problém nejen sobě, ale i samotnému vedení expedice.
Bougainville se proto musel přesvědčit, zda jsou podezření skutečně oprávněná.
A Jeanne nakonec přiznala pravdu.
Po více než roce cestování už nemohla svou identitu dál skrývat.
V tu chvíli se mohl její celý příběh okamžitě skončit.
Mohla být vysazena na nějakém ostrově.
Mohla být poslána zpět do Francie.
Mohla být potrestána.
Mohla být jednoduše vymazána z celé výpravy.
Jenže nestalo se to.
Žena, která už měla za sebou půl světa
Bougainville ji nechal pokračovat v cestě.
Jeanne však už nesměla žít úplně stejným způsobem jako před odhalením a další část cesty byla mnohem komplikovanější.
Výprava pokračovala přes Pacifik.
Jeanne se přesto dostala ještě dál.
A nakonec dorazila na ostrov Île de France, dnešní Mauricius.
Tam se její život změnil znovu.
Commerson a Jeanne na ostrově zůstali.
Výprava pokračovala bez nich.
Pro Jeanne to znamenalo zvláštní okamžik.
Nejenže se právě ocitla na druhém konci světa.
Ona už zároveň překonala hranici, za kterou se před ní vydalo jen velmi málo žen.
A přitom její jméno téměř nikdo neznal.
Na Mauriciu se s Commersonem věnovala dalšímu botanickému průzkumu. Navštěvovali také okolní ostrovy a sbírali nové rostliny.
Jejich práce pokračovala ještě několik let.
Jenže Commersonův zdravotní stav se zhoršoval.
A v roce 1773 zemřel.
Jeanne zůstala sama.
Tisíce kilometrů od Francie.
Bez svého dlouholetého zaměstnavatele, partnera a vědeckého spolupracovníka.
A především bez jasné budoucnosti.
Žena, která přežila vlastní legendu
Tady by mohl příběh skončit jako tragédie.
Chudá žena z francouzského venkova se dostane na loď, obejde svět, pomáhá při vědeckých objevech a pak její jediný skutečný spojenec zemře daleko od domova.
Jenže Jeanne Baret měla zřejmě v sobě něco, co ji provázelo celým životem.
Uměla si poradit.
Po Commersonově smrti začala v Port Louis provozovat hostinec.
Není to právě životní dráha, kterou bychom čekali od ženy, která se před několika lety vydala tajně jako muž na výpravu kolem světa.
Ale Jeanne už dávno nebyla obyčejnou vesnickou dívkou.
Dokázala se postavit na vlastní nohy.
A nakonec se v roce 1774 provdala za francouzského vojáka Jeana Dubernata.
Právě s ním se později vydala zpět do Francie.
Tím dokončila svou cestu kolem světa.
Ne návratem lodi, na které vyplula.
Ale jinou cestou, po boku jiného muže.
Do Francie se pravděpodobně vrátila v roce 1775.
Byla pryč přibližně devět let.
Vrátila se domů. A téměř nikdo si toho nevšiml
Tohle je možná nejsmutnější část jejího příběhu.
Jeanne se po devíti letech vrátila do Evropy.
Byla první ženou, která podle dostupných historických důkazů dokončila cestu kolem světa.
Viděla místa, o kterých většina Evropanů pouze četla.
Přežila oceánskou plavbu.
Výpravy v neznámých zemích.
Nemoci.
Nebezpečí.
Fyzicky náročnou práci.
A celé roky musela skrývat svou skutečnou identitu.
Jenže když se vrátila, nestala se slavnou.
Žádné velké oslavy.
Žádná slavná vědecká kariéra.
Žádná učebnice, která by o ní vyprávěla každému školákovi.
Usadila se s manželem ve Francii.
A žila poměrně klidným životem.
Přesto existoval člověk, který na její výkon nezapomněl.
Louis-Antoine de Bougainville.
Právě on později pomohl tomu, aby Jeanne získala oficiální uznání.
V roce 1785 jí byla přiznána roční penze.
Dokument, kterým byla penze udělena, ji označuje za mimořádnou ženu a připomíná její odvahu i práci po boku botanika Commersona.
Je zvláštní si uvědomit, že Jeanne musela nejprve obejít svět převlečená za muže, aby ji stát nakonec oficiálně uznal jako ženu, která něco mimořádného dokázala.
A co vlastně objevila?
Tady je další důvod, proč je její příběh trochu nespravedlivý.
Když se dnes řekne Jeanne Baret, většina lidí si vybaví hlavně převlek.
Žena na lodi.
Mužské oblečení.
Tajemství.
Odhalení.
Jenže Jeanne nebyla pouze dobrodružka.
Byla také součástí vědecké práce.
Spolu s Commersonem pomáhala shromažďovat obrovské množství botanického materiálu.
Dochované údaje hovoří o tisících exemplářů, které se dostaly do francouzských sbírek.
A právě tady se začíná ukazovat, jak snadno se může člověk v dějinách ztratit.
Botanika té doby byla především světem mužských jmen.
Popsaná rostlina dostala jméno vědce.
Vzorek se dostal do herbáře.
Poznámky byly vedeny pod jménem vedoucího výpravy.
Žena, která stála vedle něj a pomáhala s prací, mohla zůstat téměř neviditelná.
Commerson dokonce uvažoval o tom, že jeden botanický rod pojmenuje po Jeanne.
Objevuje se jméno Baretia.
Jenže označení nakonec nebylo v botanické nomenklatuře zachováno.
A tak i tady její jméno téměř zmizelo.
Dokonce i slavná bougainvillea má zvláštní příběh
Na této výpravě byla samozřejmě objevena a popsána řada rostlin.
Jednou z nejznámějších je dnes bougainvillea.
Barevná rostlina, kterou známe z teplých krajin, nese jméno po vedoucím expedice Louisovi-Antoinovi de Bougainville.
Její historie je přitom spojena právě s výpravou, na níž Jeanne působila.
Byla součástí sběru, přípravy a dokumentování botanického materiálu během jedné z nejvýznamnějších francouzských vědeckých výprav 18. století.
A především to všechno dělala v době, kdy její pohlaví samo o sobě představovalo překážku.
Proč na ni dějiny skoro zapomněly?
Protože Jeanne Baret nezapadala do žádné jednoduché škatulky.
Nebyla šlechtična.
Nebyla manželkou slavného vědce.
Neměla univerzitní vzdělání.
Nebyla slavnou spisovatelkou.
Nebyla velitelkou.
Nebyla bohatou cestovatelkou, která si mohla dobrodružství jednoduše zaplatit.
Byla dcerou velmi chudé rodiny z Burgundska.
Ženou, která znala rostliny.
Pomocnicí.
Pracovitou spolupracovnicí vědce.
A také ženou, která pochopila, že pokud bude čekat, až jí někdo dovolí cestovat, věnovat se vědě a poznávat svět, možná se toho nikdy nedočká.
Tak se rozhodla pravidla obejít.
Ještě jedna věc na jejím příběhu je pozoruhodná
Po její smrti v roce 1807 se její příběh postupně rozplýval.
Dokumentů nebylo mnoho.
Některé informace si protiřečily.
Některé části jejího života dnes známe jen velmi přibližně.
A po dlouhou dobu byla v historických vyprávěních především kuriozitou.
„Žena převlečená za muže.“
To je poutavé.
Ale zároveň to její skutečný život zmenšuje.
Protože Jeanne nebyla jen žena v mužském oblečení.
Byla člověk, který dokázal devět let žít v prostředí, do kterého se podle tehdejších pravidel vůbec neměl dostat.
Žena, která se musela schovat, aby ji svět mohl vidět
Její příběh má zvláštní paradox.
Jeanne Baret se stala první ženou, která pravděpodobně obeplula svět, právě proto, že na začátku nikdo nesměl vědět, že je žena.
A když se její tajemství provalilo, už měla za sebou tak velkou část cesty, že ji nebylo možné jednoduše vrátit zpět do života, který vedla předtím.
Francouzské muzeum přírodní historie připomíná nejen její cestu, ale také její botanickou práci.
Historici se stále vracejí k dochovaným dokumentům a snaží se oddělit skutečnost od pozdějších legend.
Čím víc se její příběh zkoumá, tím méně působí jako pohádka o ženě v převleku.
A tím víc jako skutečný život člověka, který byl mnohem schopnější, než mu jeho doba dovolovala být.
Jeanne Baret zemřela v roce 1807.
Bylo jí 67 let.
Možná právě proto si její příběh stojí za připomenutí.
Protože někdy dějiny nezapomenou člověka proto, že by nic velkého neudělal.
Někdy na něj zapomenou jednoduše proto, že se jeho jméno nikdy nedostalo na správné místo.
A Jeanne Baret byla jednou z těch žen, jejichž jméno tam dlouho chybělo.
Zdroje
- Muséum national d'Histoire naturelle – Jeanne Baret (1740–1807) – životopis a informace o její účasti na výpravě, botanické práci a pozdějším uznání.
- Library of Congress – French Women & Feminists in History: Jeanne Baret – informace o jejím původu, převleku, expedici a historických pramenech.
- Royal Museums Greenwich – Jeanne Baret: The Remarkable Story of the First Woman to Sail Around the World – podrobnosti o cestě, Mauriciu, Commersonovi a návratu do Francie.
- Londa Schiebinger, Endeavour / PubMed – Jeanne Baret: the first woman to circumnavigate the globe – odborná studie o jejím příběhu, převleku a postavení ženy ve vědě 18. století.
- Glynis Ridley – The Discovery of Jeanne Baret – odborná biografie věnovaná jejímu životu a cestě.
