Hlavní obsah

Město, které zmizelo v prachu a pod hladinou: Příběh starého Mostu, jenž padl za oběť uhlí

Foto: text: Leticia 44, foto: chatgpt

Představte si místo, kde se po staletí psaly české dějiny. Královské město s dlážděnými náměstími, renesančními domy, křivolakými uličkami, starobylými kostely, divadlem i kavárnami, kam chodili lidé na nedělní zákusek.

Článek

Město, které přežilo husitské války, třicetiletou válku i obě světové války. A pak během pouhých dvaceti let zmizelo z mapy – ne kvůli přírodní katastrofě, ale proto, že pod jeho základy ležela stamilionová zásoba hnědého uhlí.

Příběh starého Mostu je jednou z nejsilnějších a nejsmutnějších kapitol moderní české historie. Dnes na místě, kde kdysi tepalo historické centrum sedmisetletého města, šplouchají vlny obřího jezera a nad krajinou bdí jediný přeživší svědek – kostel, který museli inženýři odvézt po kolejích.

Rozsudek smrti podepsaný v Praze

Starý Most byl ještě v první polovině dvacátého století výstavním městem s bohatou historií sahající až do 10. století. Práva královského města mu udělil už Přemysl Otakar I. a díky obchodu i okolním vinicím patřilo k nejvýznamnějším centrům severozápadních Čech.

Osudným se mu stal objev mohutné hnědouhelné sloje přímo pod historickým jádrem. V šedesátých letech minulého století potřebovalo socialistické Československo obrovské množství energie pro těžký průmysl, elektrárny a chemičky. V březnu roku 1964 přijala československá vláda usnesení č. 180, které znělo jako rozsudek smrti: starý Most bude srovnán se zemí a jeho obyvatelé se přestěhují do nově vybudovaného panelového města o několik kilometrů dál.

Pod městem leželo zhruba 85 až 100 milionů tun kvalitního uhlí. V očích tehdejších plánovačů neměla staletá architektura proti takovému energetickému pokladu žádnou šanci.

Konec jednoho světa: Jak se bourala staletí

Demolice starého města začala v roce 1965 a trvala až do konce osmdesátých let. Pro desítky tisíc místních obyvatel to byl šok, který si dnes jen těžko dokážeme představit. Lidé najednou dostávali demoliční výměry na domy, ve kterých se narodili jejich prarodiče.

Atmosféra v umírajícím městě byla ponurá a plná bezmoci:

  • Čtvrť po čtvrti v prachu. Nejprve padly okrajové části, pak přišlo na řadu samotné historické centrum včetně tří krásných náměstí, kapucínského kláštera, městského divadla i starých měšťanských domů s podloubím.
  • Ztráta kořenů. Mnoho starousedlíků stěhování do neosobních betonových králíkáren nového Mostu psychicky neuneslo. Ztratili sousedy, zahrady, místa svých vzpomínek i pocit domova.
  • Filmová kulisa zkázy. Záběry hroutících se historických budov byly tak apokalyptické, že si je filmaři z celého světa jezdili natáčet jako autentické kulisy vybombardovaných měst z druhé světové války.

Zázrak na kolejích: Cesta kostela, která ohromila svět

Uprostřed totální destrukce ale přece jen zůstala jedna stavba, kterou se komunistický režim neodvážil odstřelit. Byl jí pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1517 – architektonický klenot evropského významu.

Vláda rozhodla, že kostel bude zachráněn tím nejodvážnějším možným způsobem: vcelku se přesune mimo těžební pole. Celá akce se připravovala několik let a na podzim roku 1975 se na ni díval celý svět.

Váha kamenného kolosu činila neuvěřitelných 12 000 tun. Inženýři museli nejprve vybourat věž (která by přesun nevydržela), zpevnit vnitřek kostela ocelovou konstrukcí a usadit celou stavbu na 53 speciálních hydraulických vozíků na čtyřkolejné dráze.

Přesun začal 30. září 1975 a trval téměř celý měsíc, až do 27. října. Kostel se sunulkrajinou rychlostí pouhých 1 až 3 centimetry za minutu po dráze dlouhé 841,1 metru – navíc po mírném oblouku a z kopce. Celou operaci řídily tehdejší počítače a vše dopadlo na milimetr přesně. Stěhování mosteckého kostela se zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích v historii lidstva.

Co leží pod hladinou a co se vrací v paměti

Po vytěžení uhlí zůstala na místě starého Mostu obrovská měsíční krajina – hluboká těžební jáma lomu Ležáky. Místo, kde kdysi stála radnice, kavárny a školy, se proměnilo v propast hlubokou desítky metrů.

V roce 2008 začalo její zatápění vodou z řeky Ohře. Během několika let vzniklo jezero Most s rozlohou přes 300 hektarů a hloubkou místy až 75 metrů. Dnes je to vyhledávané rekreační místo s čistou vodou, plážemi a cyklostezkami, kam lidé jezdí za koupáním a odpočinkem.

Pod vodní hladinou a pod vrstvami rekultivované zeminy ale navždy zůstala ležet paměť zaniklého města. Starý Most dnes už neexistuje na mapě, ale přežívá na dobových fotografiích, ve vzpomínkách pamětníků a v tichu kolem přesunutého kostela, který dodnes stojí na svém novém místě jako tichý pomník města, jež muselo ustoupit pokroku.

Použité a doporučené zdroje

  • Národní památkový ústav (NPÚ) – dokumentace k historii starého královského města Most a k přesunu děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v roce 1975
  • Oblastní muzeum a galerie v Mostě – stálá expozice Zaniklé město Most (dobové fotografie, plány demolice a svědectví pamětníků)
  • Václav Krejčí – Most: Zánik historického města, výstavba nového města (odborná publikace o urbanismu, vládním usnesení z roku 1964 a průběhu likvidace města)
  • Česká televize – dokumentární cyklus Zaniklé obce a archivní reportáže z přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz