Článek
Málokdo z nich ale tuší, že hned za vysokými kamennými zdmi, kolem kterých bez povšimnutí míjejí, se skrývá jeden z nejromantičtějších a nejtajemnějších světů celé Prahy. Terasovité palácové zahrady pod Pražským hradem – Ledeburská, Malá a Velká Pálffyovská, Kolovratská a Malá Fürstenberská – nejsou jen oázou klidu s výhledem na červené střechy Malé Strany. Po staletí byly místem zakázaných lásek, tajných politických intrik, soubojů o čest i únikových chodeb, o kterých věděli jen ti nejvyšší.
Ráj na svahu pod Hradem: Jak z vinic vznikly zahrady pro vyvolené
Ještě ve středověku byste na strmém jižním svahu pod Pražským hradem žádné honosné zahrady nenašli. Svah byl rozdělený na desítky malých užitkových zahrad a vinic, které založil už Karel IV. Všechno se změnilo až v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy si bohatá pobělohorská šlechta začala na Malé Straně stavět přepychové barokní paláce.
Šlechtici potřebovali ukázat své bohatství a moc nejen honosnými sály, ale i tím, že dokážou zkrotit příkrý skalnatý svah za svými domy. Najali nejlepší italské a české architekty, kteří svah rozčlenili do strmých kamenných teras propojených schodišti, altány, vodními kaskádami a tajemnými průchody. Každý palác měl svou vlastní soukromou zahradu, kam běžný smrtelník nesměl ani nahlédnout.
Milostné schůzky v altánech a souboje o čest při svítání
Vysoké zdi, husté živé ploty a spletitá schodiště dělaly z podhradních zahrad ideální místo pro věci, které měly zůstat skryté před očima společnosti. V osmnáctém a devatenáctém století se v zahradních pavilonech a glorietech odehrávaly tajné milostné schůzky rakouské i české aristokracie.
Mladé šlechtičny sem chodily v doprovodu oddaných komorných, které hlídaly u vstupních branek, zatímco jejich nápadníci přelézali zdi ze sousedních zahrad nebo přicházeli tajnými dvířky ze Zámeckých schodů. Když se některý z těchto románků prozradil, končila věc často uprostřed noci nebo za prvního rozbřesku na odlehlých terasách tasenými kordy a pistolemi. Souboje byly sice císařským výnosem přísně zakázané, ale v uzavřených zahradách pod Hradem se o nich dozvěděla policie až ve chvíli, kdy už bylo po všem.
Tajná chodba císaře Rudolfa II. a alchymistické skrýše
K podhradním palácům a zahradám se odjakživa vázaly také pověsti o podzemních chodbách, které měly spojovat Pražský hrad s Malou Stranou a břehem Vltavy. Podle starých pražských kronik a vyprávění starousedlíků nechal jednu takovou tajnou únikovou cestu vybudovat už císař Rudolf II.
Podivínský panovník žil v neustálém strachu ze spiknutí, morových ran i vzpoury vlastního bratra Matyáše. Zazděné vchody ve sklepeních paláců pod Hradem a ve skalních výklencích zahrad prý ústily do spletitého systému štol, kterými mohl císař se svými nejbližšími alchymisty v přestrojení nepozorovaně opustit Hrad a dostat se až k čekající lodi na Vltavě. Ačkoliv se část těchto chodeb během staletí zasypala při přestavbách paláců, průzkumy podzemí opakovaně potvrdily, že pod svahem skutečně existují staré klenuté štoly, jejichž přesný účel dodnes není zcela objasněn.
Wall Street v Valdštejnském paláci a drby o „německém“ generálovi
Hned pod palácovými zahradami leží monumentální Valdštejnský palác s vlastní rozlehlou zahradou, kterou nechal vybudovat jeden z nejmocnějších a nejambicióznějších mužů své doby – vojevůdce Albrecht z Valdštejna.
Valdštejn byl posedlý astrologií a chtěl všem dokázat, že jeho moc se vyrovná samotnému císaři. Kvůli stavbě svého paláce nechal srovnat se zemí dvacet šest měšťanských domů, tři zahrady a cihelnu. Ve své zahradě pak nechal vztyčit bronzové sochy antických bohů, vybudovat umělou krápníkovou jeskyni – takzvanou grottu, ve které se z kamenných stěn šklebí skryté lidské a zvířecí tváře – a po trávníku nechal volně procházet pávy.
V paláci se pořádaly velkolepé hostiny, při kterých teklo víno proudem, ale také se tu spřádaly tajné politické plány, které nakonec Valdštejna stály život. Když byl v roce 1634 v Chebu zavražděn na příkaz císaře Ferdinanda II., jeho palác i zahrady připadly státu a po staletí opřádaly místo historky o přízraku zavražděného vojevůdce, který se v noci prochází kolem umělé krápníkové stěny.
Zahrady, které přežily samy sebe
Po vzniku Československa v roce 1918 získaly podhradní paláce nový život – nastěhovala se do nich ministerstva a zahraniční velvyslanectví. Zahrady ale začaly pomalu chátrat a za komunistického režimu byly pro veřejnost na desítky let zcela uzavřeny. Zarostly náletovými dřevinami, zdi se rozpadaly a z někdejších šlechtických rájů se stala tajemná, neprostupná džungle uprostřed města.
Teprve v devadesátých letech minulého století prošly zahrady náročnou rekonstrukcí a znovu se otevřely lidem. Dnes stačí zaplatit symbolické vstupné a vystoupat po kamenných schodech na nejvyšší terasu – otevře se před vámi ten nejkrásnější výhled na Prahu, jaký si jen dokážete představit, a v tichu pod korunami starých stromů máte pocit, že za dalším rohem potkáte dámu v barokní róbě nebo posla s tajným dopisem z Hradu.
Zdroje:
- Kniha Pražské příběhy 1 a 2 (autor Dan Hrubý)
- Národní památkový ústav – správa Palácových zahrad pod Pražským hradem (historie Ledeburské, Pálffyovské, Kolovratské a Fürstenberské zahrady)
- Muzeum hlavního města Prahy – dokumentace podzemí Malé Strany a Hradčan
- Archiv Kanceláře Senátu Parlamentu České republiky (historie Valdštejnského paláce a zahrady)





