Článek
Sundejte v metru sluchátka a rozhlédněte se na Náměstí Míru. Nejste na obyčejné zastávce. Stojíte 53 metrů pod zemí. Nad hlavou máte tuny betonu, skály a jedny z nejdelších schodů v Evropě. Eskalátor měří 87 metrů a jízda po něm trvá nekonečné dvě minuty. Náměstí Míru je nejhlubší stanicí v celé Evropské unii.
Tady ale příběh teprve začíná. Pražské podzemí totiž nevvzniklo jen proto, aby vozilo lidi do práce. Mělo přežít konec světa.
Projekt pro třetí světovou válku
Když se v 70. letech minulého století kopala trasa A, planeta žila ve stínu studené války. Hrozba jaderného konfliktu byla reálným strategickým scénářem. Proto metro dostalo do vínku utajovaný Ochranný systém metra. Žádná slegenda – od prvního kopnutí se stavěl gigantický atomový bunkr.
V případě útoku se vybrané stanice měly během pár minut proměnit v hermeticky uzavřená podzemní města. Systém má dodnes své vlastní šachty, obří filtrační stanice na vzduch, nezávislé generátory elektřiny a hlubinné nádrže na pitnou vodu. To, co dnes bereme jako nudnou rutinu, měla být archa záchrany pro tisíce lidí.
Labyrint, který nikdy neuvidíte
Nástupiště s cestujícími je jen naleštěná špička ledovce. Kilometry technologických chodeb, větrací velíny a tajné komory. Projíždíte kolem nich rychlostí 80 km/h a netušíte, že pouhých pár centimetrů za zdí je technika schopná odříznout vás od hořícího pekla na povrchu.
A pak jsou tu slavné hliníkové obklady – „pukavce“ od architekta Jaroslava Otruby. Lidé je berou jako design socialistického retra, jenže jejich prohnutý tvar měl čistě technický účel: pohlcovat a lámat ohromné akustické vlny, které v tunelech rvaly uši při průjezdu těžkých sovětských souprav. Pozdě večer, když nástupiště osamí, odrážejí světlo tak zvláštně, že si připadáte jako na palubě opuštěné vesmírné lodi.
Paradox pod Vltavou
Náměstí Míru drží rekord jako stanice, ale ukrývá paradox. Není nejhlubším bodem pražských kolejí. Saamotné tunely klesají ještě níž – konkrétně na trase A v hlubokém průhybu pod korytem Vltavy mezi Malostranskou a Staroměstskou.
Přesto vás ta nefalšovaná tíha země dožene právě na Míráku. Jedete dolů tak dlouho, až nahoře utichne hluk města, cinkání tramvají i denní světlo. Když konečně stanete na žule nástupiště, uvědomíte si ten kontrast. Nad vámi lidé řeší banální starosti a netuší, jaký kolos jim tepe pod nohama.
Ten nejhorší scénář se naštěstí nikdy nenaplnil.
Až pojedete příště po tom nekonečném eskalátoru dolů, schválně se podívejte na lidi v protisměru zahleděné do mobilů. Málokdo z nich ví, do jak hluboké historie právě sjíždí. Do systému, který měl vteřinu po apokalypse dokázat mnohem víc než jen odvézt lidi domů. Do místa, které bylo dokonale připraveno na dny, které naštěstí nikdy nenastaly.
Zdroje, které jsem použila při zpracování článku:
- iDnes.cz / Technet: Pražské metro jako atomový kryt. Podívejte se do míst, kam se běžný cestující nedostane
- Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP): Oficiální technické parametry trasy A a Ochranného systému metra
- Česká televize: Architektura a inženýrství pražského podzemí za studené války
Zdroje, které jsem použila při zpracování článku:
- iDnes.cz / Technet: Pražské metro jako atomový kryt. Podívejte se do míst, kam se běžný cestující nedostane (Technická reportáž o Ochranném systému metra, tlakových vratech a filtrech) [cp9305r12lpo]
- Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP): Oficiální historie a technické parametry trasy A (Fakta o hloubce 53 metrů a délce eskalátorů 87 metrů na Náměstí Míru)
- Česká televize / Hyde Park Civilizace: Architektura a inženýrství pražského podzemí za studené války (Detaily o akustické funkci hliníkových obkladů Jaroslava Otruby)
