Článek
Uvnitř velkého domu Villa Diodati se přesto sešla společnost, která by za normálních okolností měla o zábavu postaráno.
Byl tam slavný básník Lord Byron.
Jeho přítel a básník Percy Bysshe Shelley.
Percyho mladá partnerka Mary Godwinová.
Její nevlastní sestra Claire Clairmontová.
A Byronův mladý lékař John Polidori.
Byli mladí, vzdělaní, trochu výstřední, zvyklí na společnost a rozhodně se nenudili životem.
Jenže toho léta roku 1816 měli problém.
Počasí jim zkazilo plány.
A tak jednoho večera seděli uvnitř, povídali si, četli německé strašidelné příběhy a přemýšleli, co dál.
Nikdo z nich tehdy nemohl tušit, že právě tahle otrávená letní dovolená změní jejich životy.
A že o dvě století později bude jméno jednoho z nich znát téměř každý člověk na světě.
Mary Godwinová totiž během těchto dnů dostala nápad.
A z toho nápadu vznikl Frankenstein.
Léto, které se vůbec nepovedlo
Rok 1816 byl zvláštní.
V Evropě panovalo neobvyklé počasí a léto nebylo takové, jaké lidé očekávali.
Důvodem byla obrovská erupce sopky Tambora v dnešní Indonésii v roce 1815. Do atmosféry se dostalo obrovské množství sopečného materiálu a rok 1816 se později stal známým jako „rok bez léta“.
Teploty byly neobvykle nízké a počasí v Evropě bylo chladné a deštivé.
Právě v takových podmínkách přijela skupina mladých lidí k Ženevskému jezeru.
Mary Godwinová tehdy ještě nebyla známá jako Mary Shelleyová.
Bylo jí osmnáct let.
Byla dcerou slavného filozofa Williama Godwina a zesnulé spisovatelky Mary Wollstonecraftové.
Už její původ byl neobvyklý.
Její matka zemřela krátce po jejím narození a Mary vyrůstala v prostředí plném knih, politických debat, filozofie a literatury.
A potom potkala Percyho Bysshe Shelleyho.
Percy byl básník.
Byl také ženatý.
Přesto s Mary utekl do zahraničí.
Jejich vztah vyvolával skandál a jejich život rozhodně nebyl spořádaný.
V létě 1816 se k nim připojila Claire Clairmontová, Maryina nevlastní sestra.
Claire měla vlastní důvod, proč se chtěla dostat do blízkosti Byrona.
A tím začíná další část příběhu.
Lord Byron přijíždí k jezeru
George Gordon Byron, známý jako Lord Byron, byl tehdy obrovskou literární hvězdou.
Nebyl to jen básník.
Byl celebrita.
Lidé sledovali jeho život, jeho milostné vztahy, jeho skandály i jeho cestování.
Byron měl pověst muže, který dokázal přitahovat pozornost téměř všude, kam přišel.
V roce 1816 opustil Británii a vydal se do Evropy.
Nakonec se usadil u Ženevského jezera ve Villa Diodati.
A nebyl sám.
Doprovázel ho mladý lékař John Polidori.
Polidori byl chytrý, ambiciózní a toužil stát se spisovatelem.
Byron si ho najal jako osobního lékaře.
Jejich vztah ale nebyl úplně jednoduchý.
Polidori byl mladý muž, který se chtěl prosadit, zatímco Byron byl už slavnou osobností.
Vedle Byrona mohl Polidori snadno působit jako někdo druhořadý.
Přesto právě on měl později napsat příběh, který výrazně ovlivnil moderní představu upíra.
Ale tehdy to ještě nikdo nevěděl.
Tehdy byli prostě skupinou lidí, kteří se snažili nějak přežít studené a deštivé léto.
A potom přišel ten večer
Představme si jejich společnost.
Velký dům.
Ženevské jezero za okny.
Déšť.
Šero.
Knihy.
Oheň.
Lidé, kteří mají dost času a málo možností, jak ho trávit.
Právě za takových okolností se začali zabývat německými strašidelnými příběhy.
Byla to sbírka známá jako Fantasmagoriana.
Příběhy o duších, přízracích a nadpřirozených událostech.
A atmosféra venku jim k tomu dokonale hrála.
Nebyla to žádná připravená literární konference.
Nebyl to historický okamžik, který by někdo pečlivě zapisoval.
Byla to společenská zábava.
A právě tehdy Byron přišel s nápadem.
Každý z nich by měl napsat vlastní strašidelný příběh.
Něco děsivého.
Něco, co ostatní překvapí.
Z dnešního pohledu je to téměř neuvěřitelné.
Protože kdyby tehdy někdo řekl:
„Za pár let z toho vznikne jeden z nejslavnějších hororových příběhů všech dob,“
pravděpodobně by se mu vysmáli.
Mary dlouho nemohla na nic přijít
Ostatní začali přemýšlet.
Mary však nemohla přijít na žádný dobrý nápad.
A právě to je na celé historii krásné.
Budoucí autorka Frankensteina neseděla první večer a neměla v hlavě geniální příběh o vědci, který stvoří živou bytost.
Naopak.
Podle jejího pozdějšího popisu měla problém něco vymyslet.
Možná právě proto na ni celý nápad působil tak silně.
Kolem ní se mluvilo o strašidlech, smrti a nadpřirozenu.
Percy Shelley se zajímal o vědu a filozofii.
Byron diskutoval o nejrůznějších podivných tématech.
John Polidori byl lékař a znal lidské tělo.
A Mary měla vlastní zkušenosti se smrtí.
Její matka zemřela při jejím narození.
Mary navíc krátce před ženevským pobytem přišla o malé dítě.
Téma života a smrti pro ni tedy nebylo abstraktní.
Bylo bolestně skutečné.
Pak ji napadl obraz
Jedné noci se Mary podařilo konečně usnout.
A potom se jí zdál sen.
Později popsala obraz, který ji měl inspirovat.
Viděla mladého vědce, který se zabývá něčím děsivým.
Viděla mrtvou lidskou bytost, která se díky jeho práci začne pohybovat.
A najednou před ní stál člověk, který sice získal život, ale jeho existence byla všechno jiné než šťastná.
Nebyl to klasický příběh o zlém monstru.
A právě tím byl tak silný.
Mary začala přemýšlet o vědci, který se pokusí překročit hranici mezi životem a smrtí.
O člověku, který něco vytvoří.
A potom se toho, co vytvořil, vyděsí.
První nápad byl možná jen krátkým obrazem.
Ale Mary se ho chytila.
Začala psát.
A postupně vznikal příběh Victora Frankensteina.
Jenže Mary nebyla jediná
Ve Villa Diodati se mezitím odehrávalo něco zajímavého.
Také John Polidori se pustil do psaní.
A jeho příběh měl být inspirován Byronem.
Polidori vytvořil postavu tajemného aristokrata Lorda Ruthvena.
Byl krásný.
Bohatý.
Okouzlující.
Nebezpečný.
A nebyl tak úplně člověkem.
Polidoriho The Vampyre vyšel v roce 1819 a stal se důležitým dílem v historii upírské literatury.
Jeho příběh pomohl vytvořit představu upíra jako elegantního, aristokratického svůdce.
To je velmi důležité.
Protože dnešní představa upíra není jen Dracula.
Má v sobě něco z Polidoriho Ruthvena.
Elegantního muže.
Tajemného.
Nebezpečného.
Přitažlivého.
A právě tento obraz později výrazně ovlivnil další upírskou literaturu.
Byron nakonec svůj příběh nedokončil
A co samotný Byron?
Také on se pokusil vytvořit strašidelný příběh.
Ale nedokončil ho.
Přesto jeho role v celém příběhu zůstala důležitá.
Právě jeho nápad s vyprávěním strašidelných příběhů vytvořil prostředí, ve kterém se Mary začala zabývat svou vlastní představou.
Je fascinující, jak málo někdy stačí.
Nikdo nemusel udělat nic velkého.
Nikdo nemusel změnit svět jediným rozhodnutím.
Stačilo, že několik lidí sedělo během studeného léta v jednom domě a hledalo způsob, jak se zabavit.
A potom se začal rodit Frankenstein
Mary se ke svému příběhu vracela.
To, co původně vzniklo jako strašidelný příběh na večer, se začalo měnit v něco mnohem většího.
Percy Shelley jí pomáhal s úpravami textu.
Mary psala.
Přepisovala.
Rozšiřovala.
Příběh dostával podobu románu.
A vznikla otázka, která je dodnes překvapivě moderní:
Co se stane, když člověk získá schopnost vytvořit život, ale vůbec nepřemýšlí o odpovědnosti, která s tím přichází?
Victor Frankenstein není jednoduše zlý člověk.
Je posedlý poznáním.
Chce dokázat něco, co před ním nikdo nedokázal.
Chce překročit hranici.
A když se mu to podaří, zjistí, že některé hranice možná existují z nějakého důvodu.
Právě tím se příběh odlišil od obyčejné strašidelné historky.
Žádný jednoduchý happy end
Mary Frankenstein dokončila.
První vydání vyšlo v Londýně 1. ledna 1818.
Kniha vyšla anonymně.
Mary bylo tehdy pouhých dvacet let.
Autorem byl na titulní straně uveden anonymní autor.
Později se samozřejmě ukázalo, kdo za knihou skutečně stojí.
A z knihy se stal jeden z nejvýznamnějších románů gotické literatury.
Mary Shelleyová se navždy zapsala do literární historie.
Jenže její vlastní život byl mnohem složitější než příběh, který napsala.
Po ženevském létě přišla další řada tragédií.
Její život byl poznamenán smrtí dětí, smrtí jejího manžela Percyho Shelleyho, finančními problémy i společenským tlakem.
Přesto pokračovala v psaní.
A právě proto je dnes zajímavé vracet se nejen k Frankensteinovi, ale i k tomu jednomu zvláštnímu létu.
Protože Frankenstein nevznikl v klidu
Dnes si můžeme představit Mary Shelleyovou jako slavnou autorku.
Jenže tehdy byla velmi mladá.
Byla těhotná nebo krátce po těžkých životních událostech, pohybovala se ve společnosti lidí, kteří byli výstřední a často společensky skandální a žila život, který měl k pohodlnému měšťanskému životu daleko.
A přesto právě v tomto chaosu vznikl příběh, který přežil téměř všechny lidi, kteří byli tehdy v místnosti.
A co ostatní?
Ještě zajímavější je podívat se, co se stalo s lidmi, kteří tehdy seděli společně.
Lord Byron zemřel v roce 1824 v Řecku ve věku pouhých 36 let.
Percy Bysshe Shelley zemřel o dva roky dříve, v roce 1822, když se jeho loď během plavby v Itálii dostala do bouře.
John Polidori zemřel v roce 1821, bylo mu pouhých 25 let.
Claire Clairmontová žila mnohem déle, ale její život byl rovněž poznamenán vztahy, ztrátami a společenskými skandály.
A Mary?
Ta přežila všechny.
Zůstala vdovou.
Starala se o svého jediného přeživšího syna.
Pokračovala v literární práci.
A postupně se stala jednou z nejvýznamnějších autorek 19. století.
Přitom to celé začalo v podstatě nudou.
Jeden večer. Několik životů. A příběhy, které přežily všechny
Když dnes slyšíme slovo Frankenstein, málokdo si představí studený večer u Ženevského jezera.
Mary Shelleyová si možná toho večera neuvědomovala, že právě otevírá dveře do literárního světa, ze kterého už nikdy neodejde.
Nevěděla, že její stvoření budou jednou znát děti, které nikdy nečetly její knihu.
Nevěděla, že Frankenstein bude mít stovky filmových podob.
Nevěděla, že její příběh budou studovat literární vědci, filmaři i vědci.
Nevěděla ani to, že jednoho dne bude její jméno slavnější než jména mnoha mužů, kteří ji tehdy obklopovali.
Věděla jen, že má nápad.
A tak ho začala psát.
Možná právě proto je příběh Villa Diodati tak krásný.
Protože nezačal velkou událostí.
Začal obyčejným večerem, kdy se několika lidem nechtělo spát a venku bylo ošklivě.
A z takového večera vznikly dva příběhy, které dodnes neumřely.
Jeden o člověku, který vytvořil život.
A druhý o muži, který se životem živil.
Zdroje
- Smithsonian Magazine – Blast from the Past – okolnosti léta 1816, pobyt Byrona, Shelleyových a jejich přátel u Ženevského jezera a vznik Frankensteina a The Vampyre.
- Smithsonian Magazine – The Real-Life Places That Inspired Frankenstein – Villa Diodati, Ženeva, rok 1816 a vliv neobvyklého počasí na vznik románu.
- Bodleian Libraries, University of Oxford – Timeline of Mary Shelley’s Life – časová osa života Mary Shelleyové a vznik Frankensteina během pobytu ve Švýcarsku v červnu 1816.
- British Library – Frankenstein manuscripts – dochované rukopisy Frankensteina z let 1816–1817 a informace o vzniku textu.
- British Library – Byron and his circle – archivní materiály vztahující se k Byronovi, Mary Shelleyové a jejich okruhu.
